Kvítek karmínový a bílý diskuze
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199540/bmid_kvitek-karminovy-a-bily-Ex4-199540.png
4
843
843
Kvítek karmínový a bílý série
1. díl >
Historický román slavného anglického spisovatele bývá označován za velký román devatenáctého století, napsaný ovšem ve století jednadvacátém, neboť zavádí čtenáře do viktoriánského Londýna, ale v příběhu prostitutky Sugar se nevyhýbá ani spodnímu proudu tejdejšího života, který tehdy tak naturalisticky až pornograficky zpodobován být nemohl. První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
The Crimson Petal and the White, 2002
více info...
Diskuze o knize (46)
Přidat komentář
Přišel jsem o celý příspěvek, takže po paměti ještě jednou a snad lépe:
- Ne, Kvítek nemá dva konce (to, že autor mluvil na italském knižním veletrhu o konci první verze knihy, je jen zajímavost. Kniha je kniha a v té je jen jeden konec)
- Ne, v Kvítku není nespolehlivý vypravěč (na rozdíl od Zlodějky Sarah Watersové, abych jmenoval další neoviktoriánský román). Úplně na začátku je vševědoucí vypravěč, který se po prvních pár kapitolách vytratí a vrátí se až úplně na konci
- Ne, Fowles nemá monopol na postmoderní zpracování viktoriánské doby. Že se vrací jisté motivy nebo společenské role, ještě neznamená, že je dílo derivativní.
ano, v podstatě má dva konce, autor odhalil původní verzi, ale "přílišná závislost na předloze" se projevuje nejen v námětu, ale i ve vypravěčské technice; mimo téma ženské emancipace třeba v pokusu o nespolehlivého vypravěče, ale 30 let po Fowlesovi je Faber prostě odvar
Losovi: Jak a v čem je Kvítek "vykradený"? Z hlediska vypravěčské techniky? Má snad Kvítek dva alternativní konce?
Zrovna se chystám napsat komentář k právě dočtené knize, ale teď teda vážně nevím co bych měl napsat. Šárka_D totiž popsala Kvítek tak neuvěřitelně výstižně, že další slova nejsou třeba. Tak teda dík Šárko :)
Příběh Pána a Kurvy, ve kterém se vyjeví, že mnohem větší kurva je vlastně Pán. Slabošský obchodník roste díky své kurtizáně, kterou snad i miluje, když jde do tuhého, neváhá ji ale odkopnout. V mezičase, byť neúmyslně, ničí svou nemocnou manželku, která, želbohu, není taková, jakou si ji v době námluv vysnil, a jedinou dceru drží spíš jako zvířátko mezi zdmi honosného sídla. Hořká sonda do těžkého údělu žen v dobách, kdy muži vládli absolutisticky a tvrdě. Nádherný jazyk (tleskám překladu).
Po svižném začátku přišla střední část, kde jsem se trochu zasekla, je ale dobré vytrvat, příběh zase nabere spád.
Knihu jsem zatím nečetl, ale rozhodně se na ni chystám. Při pročítání komentářů je jasné, že kniha rozhodně neosloví každého. Na jedné straně absolutní nadšení podpořené nejvyšším hodnocením, na straně druhé komentáře uvádějící mnohé výhrady, zklamání. Tomu všemu rozumím. Čemu ale rozhodně nerozumím, je označení odpad.
Určitě existuje braková literatura, pokleslá literatura, něco co lze označit jako odpad. Lze ale Fabera označit jako za autora takovéto literatury?
Jenom proto, že mě kniha neoslovila,nebavila, tak je to odpad? Nedávno jsem odložil Prousta. Je to odpad? Co takový Odysseus, možná Kniha všech knih? O čem to, pro Boha,je, říkám si jenom při listování a letmém pročítání a knihu neustále odkládám na někdy příště.
Myslím, že bychom s termínem odpad měli zacházet daleko obezřetněji.
PS.
Dost dobře si nedokáži představit ani to, jak se někdo pracně prokousává mnohasetstránkovou knihou, trápí se při četbě, opakovaně tu strašnou knihu odkládá a opět bere do ruky, aby se po 900 stranách textu utvrdil v tom, co muselo být po 100,150 stranách jasné, je to odpad.
Dlouhý, ale úžasný román z viktoriánské doby. Královna nekrálovna, život ve špinavé a nebezpečné stoce jménem Londým nebyl procházkou růžovým sadem. Každý sám za sebe. Kniha přesně popisujem, jak málo měl člověk k dispozici a přesto žil, ať už krutým, tvrdým a únavným životem nebo jako smetánka. Autor nemá strach nakousnout i společensky nepříjemná témata. Odchod Sugar s malou dcerou Williama bez vyvrcholení, rozuzlení děje, byl pro mě zklamaním. Vyjádření Fabera, že i hlavní postavy si nadále žijou svůj život, jako ho žíje každý z nás je nic neříkající....
Magnovak: Už se stalo, jen to není film, ale seriál: http://www.csfd.cz/film/297642-kvitek-karminovy-a-bily/prehled/
Přečteno za čtyři dny a vlastně nevím, jak hodnotit. Jsem velmi otrlý čtenář, takže mě nejvíc zklamalo, že scény nejsou tak "šokující" jak jsem doufala. (Scéna z toalety v továrně mohla být mnohem drsnější!), stejně tak mě zklamaly i sexuální scény, byly takové nedotažené. Viktoriánská éra je mé nejoblíbenější období, takže jsem ráda, že po stránce faktické byla kniha velmi přesná a atmosférická, jen zapálený fanda odhalí drobné nedostatky. Ale nebyla tam ani jediná postava, která by mi byla sympatická. Možná snad jen Emmelína po smrti XY a taky mě potěšilo, že kočí Sugar při výslechu neprásknul, ačkoli mohl. Od Sugar jsem očekávala, že si víc prosadí svou, když už se dostala tak daleko, místo toho se z ní stala slepice. William mi od půlky knihy tak lezl na nervy, že jsem doufala, že ho Sugar/Agnes/kdokoli zamorduje a Agnes byla celou dobu zralá na solidní viktoriánský výprask a v reálu by nejspíš putovala do sanatoria prakticky hned, jak by začala magořit. A že kniha v podstatě nijak nekončí mě už pak nějak nepřekvapilo. Snad by se mi více líbilo, kdyby Sugar v závěru zemřela, jak autor původně zamýšlel. Celkově je kniha krásná, zajímavá a bude z toho skvělý film, ale čekala jsem asi něco jiného.. Rozhodně ale i tak stojí za přečtení!
Nevím, jak vložit do rubriky Recenze odkaz na další recenzi, proto vkládám sem
http://www.souvislosti.cz/clanek.php?id=1774
Děkuju :) Mimochodem, Jiřímu Našincovi hlavní cenu přeju, už jen proto, aby se o http://www.databazeknih.cz/knihy/s-bubnem-na-zajice-chodil-199235 aspoň trochu mluvilo - jedna jediná recenze na iLiteratuře je dost bída, o prodejích ani nemluvě.
Jestli si můžu zaspekulovat: občas se někdo urazí kvůli použitému jazyku (připadá jim příliš hrubý, jako by drsná nebyla spíš ta skutečnost), občas má někdo pocit, že ten román "není to, co čekal" (fakt to není Věčná Ambra, ale to není problém Kvítku, ale čtenáře a jeho očekávání), jednou jsem se setkal s tím, že jeden zdejší uživatel (Tazz1) začal cíleně škodit, tedy mým překladům (Mosley, Clarková, Barnes) nasázel "odpad".
Shodou okolností se tohohle tématu dotkl Michel v jednom rozhovoru, v němž mimo jiné mluvil o amatérských recenzentech na Amazonu: "Spory o to, zda je postava ,dobře propracovaná' nebo ,šustí papírem' jsou nevyhnutelné. Lidem se knížky líbí nebo nelíbí z velmi osobních důvodů, ale pořád mají pocit, že svoje předsudky musí nějak objektivně zdůvodnit. Takže místo aby řekli: ,Tahle knížka nebyla o věcech, na kterých mi nejvíc záleží, a postavy nepřipomínaly mě samotného', řeknou ,koncept nebyl dobře rozpracován' nebo ,motivace postav nebyla přesvědčivá'. Nemám jim to za zlé; to už je lidská povaha."
Nezdá se vám, že tohle je opravdu zajímavý psychologický fenomén (jak často říkával nesmělý doktor Steyn ve filmu Bohové musejí být šílení), ta potřeba dávat odpad, přijít někam a místo pozdravu hodit kamenem (nebo přesněji - flusnout)? Ausgerechnet tady mi motivace není jasná (třeba u Havla se tomu dávno nedivím). Nenávist k autorovi to být nemůže. Co tedy? Nenávist k prostitutkám? K mužům?
Taky jsem si teď všimla. Na Argu je uveden leden. A to jsem se chystala číst Kvítek znovu pro oživení . Tak s tím ještě počkám. :-)
Tak to je dobrá zpráva (nejen pro čtenáře časopisu Kůň a pes)! Já si tedy všimla, že tady na databázi je optimistické 21. 12., ale na webu Arga je až ten leden.
Není všem dnům konec - v pátek si jdu pro korektury Jablka, snad se nějaký ten předvánoční termín v tiskárně najde :)
Tlusté knihy - bichle - mám ráda. Tahle je obzvlášť krásný objekt, nejen rozměry, ale i barvami. A čtení takhle velké a těžké knihy - to je trochu i sportovní výkon - vzpírání, posilování - to mě taky bavilo, dělala jsem i něco pro své tělo... No ale důležitější je obsah, samozřejmě, a i já se přidávám k obdivovatelům tohoto krásného díla, jehož ústředním motivem pro mě je, pro někoho možná překvapivě ... soucit. A ačkoli povídky nemám v oblibě, na sbírku Jablko (Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého), která má vyjít 31.1.2016 se už moc těším!
Jestli bych mohl mít na PT recenzenty jednu prosbu: přestaňte s těmi přirovnáními k „Padesáti odstínům šedi“. Nesedí to věcně (50OŠ popisuje BDSM vztah, respektive sadomasochistický vztah, jak si ho představuje vanilková nanynka, zatímco v Kvítku jde z 99 procent o heteronormální vztah) a hlavně to nesedí literárně a stylisticky: zatímco 50OŠ nabídne ikeácké popisy typu „kolík A zasuňte do zdířky B“ plus nekonečné variace na téma vnitřní bohyně (o tom, jak chudičkým jazykem, si můžete přečíst anglicky třeba zde: http://amzn.to/1IOboIt), zatímco Michel Faber je mistrovský stylista, od nějž by se podle Guardianu mohl učit i Joseph Conrad. Chápu námitku, že sex v Kvítku není „hezký“ a že je občas popisovaný naturalisticky, ale ruku na penis: koupili jste si knihu o viktoriánské prostitutce a byli jste předem varováni. Opakovaně.
Mackovi166: Na přebalu je "o násilné smrti nemluvě". Drobný, ale podstatný rozdíl :)
Wiite, díky, konečně je jasné, jak zní hudba charakterizovaná slovy "je to na prd" !!!
Plynatelli měl přitom skutečný předobraz, Francouze, který si říkal Le Pétomane. Až dneska jsem shodou okolností zjistil, že se zachovala nahrávka jeho umění. Nu, berte a vychutnávejte: https://www.youtube.com/watch?v=tixKopGjn5s
Pardon,nenapsala jsem nikoho konkrétního.A bohužel,že je diskuze ke knize,jsem zaznamenala teprve dnes.Číst mě ve škole naučili.Zdravím :-)
BUBINA1971, myslím, že žádný trest smrti nebude nutný, už si snad potrestána dost: vystupuješ na Databázi knih jako databázový borec, a přesto do rubriky Komentáře umístíš text, který žádným komentářem ke knize není; známkuješ tady odbornou kompetenci čtenářů, a přesto jsi se z toho množství přečtených knih nenaučila, že za čárkou či tečkou se dělá mezera. A vůbec - když ta výzva nemířila na NIKOHO, tak proč to sem vůbec psát? Nikoho konkrétního jsi tím nemyslela, tudíž to značí, že to byla jenom slova do větru? Takovou medvědí službu si ten Kvítek fakt nezaslouží.
Z umění překladatele této knihy mě velmi pobavilo (doslova jsem jásala a dlouho se chechtala!), jaké příhodné jméno vymyslel pro šantánového umělce, který předváděl "hudbu" pšoukáním - Plynatelli. Na tuto epizodu z Kvítku jsem si právě vzpomněla.
Za prvé,nebylo to určeno Vám.Nikoho konkrétního jsem tím nemyslela.A věřte,zrovna na Váše přečtené knihy jsem se ani koutkem oka nepodívala.Jen jako obyčejná,a někdy logicky myslící,absolutně nezajímavá a co víc,ke všemu ještě drzá osoba,jsem napsala svůj názor.Pokud jsem se Vás svým komentářem nějak dotkla,velice se omlouvám a příjmu i trest smrti.
Omlouvám se předem, že jako jednodušší čtenářka vstupuji do této navýsost intelektuální debaty. Ještě jí i odkloním, ale chtěla jsem se zeptat:
BUBINA1971, to Vás se mám napříště dotazovat, co si mohu číst? Budete posuzovat, zda-li můj intelekt stačí na tu, či onu knihu? A hlavně, až budu mít potřebu, já sprostá, čtenářka detektivek a červené knihovny, napsat komentář, hodnotit knihu mimo "obor", jestli jsem toho způsobilá?
Nechápu,jak někdo může tuhle knihu přirovnávat k 50 odstínům šedi.Fakt ne.Další věc nechápu,když někdo čte převážně detektivky nebo červenou knihovnu,že se pouští do téhle knihy.Já osobně detektivky nečtu,a proto se do žádné ani nepouštím.Moje hodnocení by bylo jasné,záporné.To samé můžu říct o červené knihovně.Zdravím příznivce Kvítku karmínového a bílého.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura prostituce viktoriánská doba historické romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
chápu, že jako překladatel knihy k ní máte blízko, ale právě proto Vám chybí odstup
- přepracování románu velmi uškodilo, úplně zbortilo původní (dobře promyšlenou) konstrukci
- a mezi začátkem a koncem je jaký vypravěč?
- monopol jistě nemá, ale navazovat se má s inovací