Nikdo není sám diskuze

Nikdo není sám
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540376/bmid_nikdo-neni-sam.png 4 1353 1353

Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…... celý text

Diskuze o knize (2)

Přidat komentář

a304
18.06.2023 5 z 5

(SPOILER) Nelze dělat všechno. Autorka směřuje k duševní hygieně a dělbě práce v rodině. Fenomén sendvičová generace: zaměstnaní rodiče se věnují dětem, zároveň svým stárnoucím rodičům a na svůj partnerský život, koníčky, pohyb v přírodě, odpočinek nezbývá čas ani energie. V knize je slabý odvárek reality a jen část z velké hromady nejen vztahových problémů, přesto depresivní.

Jak se včas pozná, že se má udělat změna?
Požádat a odůvodnit pomoc v rodině atd. ? Nečekat až už je někomu hodně zle.
Deprese toxicky pak působí na zbytek rodiny. Když se kdokoliv z rodiny necítí dobře týden, dva, tří, to není v pořádku. Čím dříve se v rodině poradí, navrhne každý řešení a dohodnou se na přijatelné nápravě, tím lépe.
/PS: u nás nikdo nechtěl mýt nádobí, koupila se myčka a teplé večeře byly na stole. Seniorům někdo umyl okna, jiný nakoupil, zajistil dovoz obědů, nebo umlel pečené maso, když zuby kousání nezvládnou. Služba na úklid zajistila sousedka apod. Hlavně nevypustit duši./

700 tisíc pacientů vyhledalo pomoc psychologa, psychiatra . Přitom tuto pomoc vyhledalo jen několik procent lidí, kteří se s potížemi potýkají. Za posledních dvacet let se spotřeba antidepresiv zvýšila šestinásobně... Co se to ve společnosti stalo, změnilo k horšímu v tomto období? To nezmiňuji covid, inflaci, strach o mladou generaci, neodpovědné ohrožování bezpečnost v Evropě... Vláda nedůvěřuje v pomoc spojenců, proto podepisuje další spojenecké smlouvy na deset let a oklešťuje tím svrchovanost a svobody . Podle mého by měla stačit původní smlouva a respektovat článek jedna a trvat na jeho bezpodmínečném dodržování všech spojenců. Bez tohoto nejzákladnějšího respektu, padá jakýkoliv smysl všech smluv.
Mám pocit, že ohrožování bezpečnosti státu, eskalací válečného konfliktu s jadernou velmocí, tím že vyzbrojujeme nečlenský stát není vhodný recept na prohlubující se i psychické potíže občanů, ta oslabují imunitu a aktivují zdravotní potíže.
Musíme se demokraticky bránit generální stávkou, proti vládní totalitě, která voličům škodí.

Veroniko s Michalem, Majdou i Míšou pomáhejte si navzájem, řekněte si, zda vám záleží na štěstí toho druhého i dědečkovi i spokojeném domově a jak můžete přispět k pohodě...
Celospolečenské téma, zase může být líp... pro všechny: doma, v ulici, obci, státě, stačí eliminovat nepřátelské postoje a respektovat článek jedna...
Držte se.
Kniha splnila moje očekávání a doporučuji.

kiraa
29.04.2023 2 z 5

Pokud bych měla zhodnotit jedním slovem obsah, tak to bude ZMAR. Veronika si najela do svý pomyslný běžkařský stopy, jela a neuhla. Ani kdyby kolem ní měly padat stromy a lítat smrtící třísky.
Celých 360 stran se opakovaly stále stejný situace s čerstvě ovdovělým tátou, ultraprotivným starcem a jejími naprosto nemilými dětmi. A to volím výraz víc než mírný, protože tihle dva uzurpátoři mě naprosto přiváděli v úžas. Dennodenně všichni s kyselým ksichtem Veroniku zbuzerovali a ždímali jako hadr na podlahu. A neustálý opáčko. Pějme píseň dokola okolo stola, la, la. Konec nekonec. Logicky. Perioda vždy potřebuje nějakou dobu, aby se systém dostal zpět do výchozího stavu.