Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540376/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1432
1432
Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Neškudla , Tereza Marečková , Andrea Buršová
více info...
Přidat komentář
Nečekala jsem, že ještě někdy sáhnu po knize od Petry Soukupové, protože její knihy mě zatím obsahově nezaujaly a nelíbí se mi její styl psaní. Tato kniha mě ale pohltila hned od prvních stran a absence uvozovek mi ani zde už tolik nevadila. Autorka dokonale popsala mezigenerační problémy, když stáří rodiče odcházejí a začínají být nemohoucí, zajeté koleje se zbortí a nastane vnitřní boj dětí o to, do jaké míry jsou povinni se postarat a kde je hranice, kdy je již péče na úkor vlastní rodiny, ve které se mezitím vyskytují problémy, které se pro všechny starosti lehce přehlédnou.
Výborně napsaná kniha se zcela jednoduchou zápletkou. Dospívající děti, problémy v práci, osamělý otec. Paní Soukupová z toho dokáže napsat dechberoucí knihu, ze které mrazí a čtenář nedokáže přestat číst. V každé kapitole je několikero špatných rozhodnutí a vypadá to, že není správné řešení. Knihu vřele doporučuji
Kniha se mi moc líbila, děj ubíhal neskutečně rychle a pokud si člověk zvykne na to, že autorka kašle na pravidla týkající se psaní přímé řeči, tak si příběh určitě užije.
Krásně popsané jedno absolutně podělané období, kde se přidává jedno trápení za druhým. Tak jak je to v životě, že nikdy nezůstane při jednom.
Jak to ta Soukupová dělá, že píše přesně tak, jak se cítíme? Rozervané, že každé rozhodnutí je špatné, nebo horší? Prostě skvělá kniha, tleskám..
Petra Soukupová zkrátka nezklame. Sázka na jistotu a lék na všechny čtecí krize světa.
Výborná, velmi čtivá kniha. Ze života - takového, jaký opravdu je.
Všechny postavy v knize jsou reálné - jsou to lidi odvedle.
V hodnoceních ostatních čtenářů níže jsem našla názor, že kniha je depresivní - s tím teda rozhodně nesouhlasím. Kniha je jako život - dobré dny se střídají s těmi horšími a všichni se snažíme poprat s tím tak, jak umíme nejlíp.
První kniha od autorky, na kterou už hodně dlouho narážím a za mě povedené čtení. Mnohokrát mě při čtení napadlo rčení “stokrát nic zabilo vola. Veronika je statečná a doslova se pere se vším, co jí život připravil. Velmi se mi líbil popis “šikany spolužáka Míši. Konec za mě trochu prvoplánový, celkově ale velmi čtivá kniha, doporučuji.
Těžké a smutné téma. Rodinné vztahy tří generací. Babička a děda, matka a otec + náctiletí puberťáci holka a kluk.
Autorka Petra Soukupová opravdu umí skvěle, ale pěkně drsně, ale tak jak to doopravdy je, popsat obyčejný život jedné obyčejné rodiny. Každý má svoji pravdu a nikdo nikomu a ničemu nerozumí....
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak úplně všichni bez ohledu na to s kým nebo jak žijeme....
Velice napínavá kniha, napínavě psaná, autorka je v tomto dobrá.
Co se týká tématu, mám na to zvláštní pohled. Vlastně štěstí, že jsem vyrostla v takovém nerodinném prostředí a pak co nejdříve na intru, takže neznám takové ty starosti (ani radosti) s rodiči, což může být výhoda i nevýhoda.
A proto se mi někdy zdálo, že to aktéři zbytečně hrotí, ale asi to tak bývá "normální" v "normálních" rodinách.
Čtivá kniha zabývající se problémy sendvičové generace, je to román tzv. ze života. Zajímavý je také rozdílný pohled všech postav na určitý problém.
Běžný život, běžné starosti, nic moc se neděje a přesto je to to báječně napsané. Jako vždy Soukupová vidí do hlav rodičů i dětí a psychologicky vás rozerbere.Chápete všechny, přesto vám tak nějak všichni vadí. A pak přemýšlíte, jak to udělat, aby vztahy ve vaší rodině nebyly tak chladné...
(SPOILER)
Jsem na pochybách, jak okomentovat a zhodnotit tuto knihu. Dobře se četla. Čím víc byla nabitá rodinnými hádkami, křivdami, nedorozuměním, tím rychleji mi čtení šlo. Bylo to jako ze skutečného života, samozřejmě, z té horší stránky. Rozhádaná rodina, chudina matka Veronika, kterou nikdo neměl rád, cokoliv navrhla, to jí děti, puberťáci, odpískaly. Tolik se snažila, aby něco dobrého pro ně vymyslela, vše bylo špatně. Nezavděčila se. Manžel se jí snažil pomoci většinou slovy: „popovídáme si o tom, večer to vyřešíme“.
Mám-li hodnotit prarodiče, její matku a otce, hodnotím lidi nadmíru sobecké, kteří si vyžadují návštěv svých dětí a vnoučat každý druhý víkend. Jako by každá rodina o čtyřech členech neměla vlastní plány, zájmy a povinnosti. Navíc jediné, co jim mohli nabídnout, kromě hory jídla, byly stesky a výčitky, jak špatně se chovají, jak neumí své děti vychovávat, jak jsou děti zpustlé, vnučka podvyživená, vnuk zaměřený jen na skate a mobily, jak to matka špatně zvládá.
Po smrti její matky přišlo období ještě tíživější. Dcera se i přes nadměrně dlouhý čas učení a příprav na přijímačky na gymnázium nedostala. Děda začínal projevovat známky demence a vyžadoval, aby s ním doma pořád někdo byl. Veronika ztratila dobré a odpovědné místo v knihovně, práci už nezvládala. Jak to s nimi asi všechno dopadne, když nakonec i manžel projevil zájem se k otci na vesnici přestěhovat, nehledě na to, jak moc byly děti proti tomu a jak byla Veronika z té „povinnosti k otci“ nešťastná.
Chyběl mi k tomu nějaký lépe vysvětlený konec, jak to všechno dopadlo poté, co se Veronika s konečnou platností rozhodla, co udělá.
Další mezigenerační špatná rodina. Mně to vlastně nebaví, po přečtení jsem si slíbila, že už na tenhle "rodinný idylický žánr" kašlu.
Skvěle napsaná kniha. Vtáhla mě do děje, občas jsem v určitých situacích viděla vlastní rodinu. I když musím přiznat , že na mě působila až moc depresivně. Knihu jsem začala čist po smrti mé maminky aniž bych tušila, že v knize Veronice také zemře matka. Když jsem došla k úmrtí matky, tak jsem chtěla knihu odložit, bylo mi z toho pořád dost smutno. Ale dala jsem to a jsem ráda. Veroničiny vzpomínky na matku mi připomínali tu moji a já si ji při čtení připomínala. I ten konec byl podle mého očekávání.
Toto je moje třetí kniha od autorky a dvě předchozí se mi vůbec nelíbily. Vzhledem k dobrému hodnocení jsem tomu ale "do třetice" dala ještě jednu šanci.
Kniha řeší půlrok v životě rodičů a jejich dvou pubertálních dětí, když zemře babička a je nutné se postarat o osamělého dědu. Je to depresivní nálož vztahů, okořeněná nesnesitelným sebestředným chováním stárnoucích rodičů, konfrontací názorů na výchovu, alkoholismem, depresí a šikanou. Příběh plný absurdity rodinných bitev, v nichž nikdo nevyhrává a zůstává po nich mnoho zraněných.
Zhruba do poloviny knihy jsem si myslela, že příběh nedočtu, ale poté se přeci jenom trochu rozhýbal (hlavně díky opravdu dobře vykreslené hlavní postavě matky) a skončil s náznakem pozitivity. Přesto naprosto nechápu, co se na těchto příbězích lidem líbí a když v komentářích čtu, že se příběh "četl velmi lehce a rychle", říkám si - to jako opravdu?
Celkový dojem vyjádřený jedním slovem je "depresivní". Knihu znovu číst určitě nebudu.
Ano, je to současná česká ženská literatura, zabývá se vztahy v rodině, nabízí pohled na současnou rodinu, ale na mne působí depresivně, bezvýchodně/i když v závěru se hrdinka vzepře, vzbudí, rozhodne/. Je to literatura bez štávy, šedivá, možná záměrně, jako doba v níž vzniká, doba která nás pohlcuje množstvím možností, úkolů, povinností, neschopností užívat si života.
Na knihách Petry Soukupové se mi moc líbí, že ačkoli působí, jako kdyby byly „o ničem“, jsou „o všem“. Opravdu reálné vykreslení situací, pocitů, charakterů napříč generacemi, autorka je výborná pozorovatelka. Tento příběh z kategorie sendvičové generace mě vzal za srdce, navzdory těžkému tématu jsem ho přečetla velmi rychle. Hlavní hrdince jsem fandila, i když samozřejmě ne vždy jsem její jednání schvalovala. Ale kdo v životě nedělá chyby?
Petra Soukupová jde vždycky až na dřeň, má neskutečnou vlastnost prodrat se až na dno duše a tentokrát to bylo přímo ukázkové.
Chvíli jsem knihu trávila. Velice osobní příběh rodiny, kterou ovlivní smrt babičky. Pohled matky - hlavní hrdinky příběhu a jejích dvou dětí. Do toho sem tam vstoupila zemřelá babička. Moc mi chyběl pohled otce. Ten byl neuvěřitelně trpělivý a chápavý, chtěla bych ho potkat:-)
Nechtěla bych být ani jedním ze členů této rodiny.
Silná kniha, která ve vás zůstane dlouho po přečtení, Petra Soukupová to zkrátka umí.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Tíha, kterou si neseme, mnohdy dobrovolně, životem.