Omyl | diskuze | Databáze knih

10.11.2019 4 z 5

!!! POZOR SPOILERY !!! (I Z DALŠÍHO DÍLU)

Výtky mám de facto stejné jako u předchozích knih: Jednak mi vadí neustálé opakování toho, jak hrdinka (v jednom případě hrdina) chce svůj protějšek olíznout (jedno zda na hraně čelisti, tetování na zádech nebo na krku), při sexu jí hrdina hladí či líbá na „vnitřním stehně“ (na to slovní spojení už začínám být alergická) a ona vždy vyklene záda nebo boky (v každé knize je slovo „vyklenout“ minimálně 5x). Ale především to, že snad ani jednou nezazní spisovná forma „abychom“, ale striktně se objevuje jen „abysme“ (jakmile na to jednou jedinkrát natrefím v dvouslovné formě „aby jsme“, tak jdu napsat překladatelce rozezlený dopis!). Jistě, vím, že v knize mluví adolescenti, ale i tak mohou mluvit spisovně… Patřím mezi čtenáře, kteří z knih pochytili do svého slovníku hodně výrazů a slovních spojení (doteď mám v paměti, jak jsem v A. C. Doylovi narazila na slovo „anál“ v době, kdy jsem ještě neměla na škole latinu, nevěděla jsem, co je to „letopis“ a znala to slovo v NAPROSTO odlišném kontextu) a konkrétně „abysme“ považuji za zhoubu. Proč podprahově v literatuře nedělat gramatickou osvětu správným použitím slovních druhů?

Z celé série Off-Campus mne zatím nejméně oslovil díl první, trojka se mi líbila a dvojka teď překvapivě též. A jen na okraj: ano, o hokej tady opravdu nejde.

Nesouhlasím s tím, že i nyní šlo o stejný scénář - už jen seznámení ústřední dvojice bylo poměrně originální. Když si odmyslím, že já bych jen tak na svůj pokoj cizího týpka nepustila, natož abychom se ke sledování filmu natáhli na jednu postel, a bože chraň, abychom se hned po závěrečných titulcích začali cucat, stahovat si tepláky a zjišťovat vzájemné anatomické rozdíly, tak mě náhodné seznámení hrdinů pobavilo, včetně Loganova raněného ega, které ho přimělo Grace znovu vyhledat. Protože jsem věděla, že ti dva spolu zůstanou (nejen proto, že jsem četla další díl, ale bylo to jasné už z toho, že oba na střídačku vypráví děj), nebyl mi při prvním pohledu na obálku moc jasný název knihy „Omyl“. A nevím, jestli to byl autorčin záměr, ale titul knihy by nakonec šel kromě seznámení (Logan si spletl budovu a číslo dveří) vztáhnout minimálně na další dva momenty v knize: omylem byl celý „panenský večer“, kdy se Logan vyznal z lásky k jiné (a říkal si, že byl omyl tahat Grace za fusekli), a Grace se dopouštěla omylu, když si myslela, že Logana vytěsní a zapomenou na sebe. Nevím, jestli by v reálu po pár muchlovačkách přečkali ty tři měsíce prázdnin a uchovali si vzájemnou náklonnost, ale oproti otřepanému scénáři „ona nemá ráda jeho, oba trpí předsudky, ale zoufale se přitahují“ to byla změna. Protože tady nebyla nesnášenlivost, ale náklonnost, na jedné straně veřejně přiznaná (Logan), na druhé latentní a potlačovaná (Grace).

Přestože nevěřím nejen Loganovu obratu po rozhovoru s Hannou, kdy došel osvícení, ale ani náhlému Wardovu prozření, tentokrát jsem v příběhu oceňovala i skutečnost, že Logan neměl na růžích ustláno. A že navzdory panice a zhnusení byl rozhodnut jít cestou cti a rozumu, byť to bylo proti jeho přáním. Otázku závislosti Kennedy naťukla velmi dobře, včetně postojů nejbližších členů rodiny. (V tomhle ohledu mě jen mrzí, že Jeff nedošel většího ocenění a katarze.) Jedná se o další z vážných témat, kterých se autorka ve svých knihách nesměle dotýká. V prvním díle (Hanna a Garret) to bylo podprahové varování: „Holky, dávejte si pozor na svoje pití na večírku, aby Vám někdo neublížil.“ Ve trojce (Allie a Dean) varování před alkoholem a drogami jako berličkou a únikem v situacích, které člověka dokážou srazit. A nyní otázka alkoholismu, rozervanost mezi touhami a smyslem pro povinnost a kyberšikana na twitteru. Jen škoda, že ta vážná témata autorka nevypíchla trochu víc, knihám by to zdaleka neubralo a naopak by jim to přidalo další rozměr, kterým by na čtenáře mohly působit.

Oceňuji slovní humor a narážky, které knihu (opět tak z třetiny plnou explicitních sexuálních scén; a tentokrát došlo i na tu prostatu…) pozvedávají na něco víc než jen lacinou eroťárnu. Kupř. Loganova charakteristika Deana:

Je jednou z těch hříček přírody, který paří jak Robert Downey Junior z dob minulých, a nějak se jim daří být úspěšný a uctívaný jako Robert Downey Junior z dob současných.

V rámci série již odpouštím černobílá schémata typu zlých protihráčů ze Saint Anthony (zatím jsem neklesla tak hluboko, abych si ty školy googlovala, ale jestli skutečně existují, konkurence Briaru musí být ze svého literárního odkazu „nadšená“) či romantických prvků, kdy hrdina něco zvojtí, hrdinka se načuří, on udělá velké gesto a ona mu ihned odpustí. Neznám nikoho ve skutečném životě, či alespoň v ČR, kdo by to takhle dělal. Někdy by to v knihách, byť jsou „pohádkové“, chtělo i trochu dospělejší řešení konfliktů ve vztahu (i když tady mi nic ani jako pořádný konflikt nepřišlo…).

V závěru si kladu otázku, že jestli průměrný VŠ student v Americe funguje tak, jako knižní hrdinové, těžce jsem svá studia na UJEPu promarnila.