Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro ofélii diskuze
Zdeněk Šmíd
První díl volné vodácko-horácké trilogie (Proč bychom se netopili..., Proč bychom se netěšili) je jednou z mála knih, od kterých se čtenář neodtrhne a nad kterými se od srdce zasměje, neboť i ten, kdo nikdy nejel Lužnici a další toky naší vlasti, o tom něco slyšel a rozhodně byl také mladý jako členové party ( Sumec, Keny, Lída, Křižák a další) v příbězích tvořících průvodce pro dívku Ofélii. Knížka se stala „kultovní“ pro všechny vyznavače vodáckého sportu, pro všechny, kteří tento sport provozují, i pro ty starší, kteří už na časy strávené u vody jen vzpomínají, ale kteří zůstávají duchem stále mladí a přátelství, humor a láska pro ně nejsou jen prázdnými pojmy. Ilustroval Adolf Born... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
„To teda bude legendární plavba,“ řekl Křižák. Dyť ty holky neumějí plavat. A jak má Bongo dělat Kateřině kormidelníka, když v tom jaktěživ neseděl?“
„Dyť je to jenom voda,“ urazil se Bongo. “Co nezvládnu grifem, urvu silou, rozumíš. A za tři dny, vsaď se, za tři dny se vyrovnám každýmu kormidelníkovi. Nevěříš?“ končil provokativně, chodil po břehu a předváděl hru svalů.
„Byl jeden závodník,“ vyprávěl Křižák, „a ten sednul náhodně do sportovního letadla a omylem ho nastartoval. Když to vzlítlo a von ve snaze, aby to nevzlítlo, urval řídící páku u samýho kořene, spolehnul se taky jen na sílu svalů. Napřed potřeboval uzavřít přívod benzínu. Protože nevěděl, kterej to je, proboural se ranou pěstí skrz palubní desku do motoru a urval tam jeden ocelovej šlauch. Nebyl to však přívod benzínu, ale výztuž kostry. Tak se s tou výztuží kostry natáhl dopředu, skrz sklo, který musel napřed rozbít, a snažil se tu výztuž kostry vrazit do vrtule, aby zmírnil její otáčky. To se mu podařilo, vrtule uletěla, výztuž kostry taky a jeho to vytáhlo z kabiny, ale chyt se křídla. To křídlo se ulomilo -“