Slávy dcera diskuze
Ján Kollár , Martin C. Putna
Překlad a výklad Slávy dcery z panslavistického mýtu do kulturní historie Kollárova Slávy dcera je dílo klasické, ale čtenářsky mrtvé. Proč je ovšem nestudovat jako historický dokument, jako svědectví o panslavismu i celé dobové mentalitě, již zrcadlí? Jako příklad fenoménu „alternativní vědy“, která balancuje na hranici vážnosti a blouznivosti? Co se odvážit dílo číst znovu i jako literární artefakt esteticky působivý, ač poněkud jazykově bizarní? Slávy dcera je proto nyní otištěna s komentářem, který ke každému sonetu nabízí jeho „překlad a výklad“: „Překlad“ vysvětluje obsah sonetu, „výklad“ zahrnuje rozšifrování jmen a literárních narážek, opravení Kollárových omylů či výmyslů. Každý komentář nabízí možnost dialogu s původním textem.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Přestože jde o první vydání, tak bývá někdy považováno za druhé, protože řada sonetů zazněla již v sbírce "Básně".
Vyšla v Pešti.
Stolní společnost v kavárně Slávia se v 50. letech minulého století bavila skládáním básní komponovaných ve stylu slavných klasiků, jejichž hrdinou byl prodavač párků - párkař. Nápodoba stylu Jána Kollára z pera Josefa Hiršala zní takto:
Co je dneska v Slávů zemi divem,
za sto roků bude uzené:
ovčí střevo, masem plněné.
Každý řekne: pojď blíž a tu si vem!
Jako vrány na topole křivém
Němců mračna meč náš odžene
od stolu, kde v míse skleněné
párek bude křenu ve pálivém.
Kroky Franků, Románů i Vlachů
pospěchají blíže k Vltavě.
Párek bude k chlebu, ba i k hrachu.
Slávy syn pak možná hltavě
počne jíst s chutí jak od rarachů.
Kýž i já jsem na té oslavě.