Strážci občanského dobra diskuze
Petra Hůlová
Pošesté přichází Petra Hůlová ke čtenářům s novým románem a pošesté překvapuje. Tentokrát provokativním tématem: dnešní českou skutečnost popisuje „očima poražených“. Hlavní postava nového románu vnímá předlistopadový svět jako sice nedokonalý, ale nejlepší ze všech možných světů, zatímco proměnu společnosti po roce 1989 vnímá jako dobu plnou tolika omylů, že cítí potřebu aktivně a třeba i násilím vnutit ostatním svou představu o společenském dobru. Román je temnou groteskou, která upozorňuje na to, že všechno lze nahlížet ze zcela odlišných úhlů pohledu a že co pro jednoho člověka znamená nové možnosti a svobodu, může druhému člověku přinášet úzkost, prázdnotu a beznadějný pocit chaosu. Romány Petry Hůlové nikdy nehýřily optimismem, tento však zneklidňuje ještě o poznání více než ty předchozí, protože – ač se odehrává na půdorysu jednoho města a jednoho osudu – vytváří přesvědčivý obraz úplného zmatení jazyků bez možnosti dorozumění mezi lidmi.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
simecef, knihu jsem nečetla a dovolím si tedy jen reagovat na Váš komentář...Problém drogující mládeže samozřejmě není výdobytek převratové doby a jestli autorka zastává názor, že mládeži v nabyté svobodě nezbývá nic jiného, než užívání drog, je to dle mého špatné uvažování. A ještě zmiňujete perzekuce politických názorů v polistopadové době. Nesouhlasím, že by se tak dělo, ale mohl byste tedy uvést nějaký příklad? Nebo spíše příklady jaké uvádí autorka? Docela by mě to zajímalo...Možná je to věkem, a odhleďmě od politické stránky věci, na ní máme určitě mnozí odlišné pohledy a vlastně není v tomto případě až tak důležitá, ale mně postoj "všechno stojí za houby, nic nemá smysl řešit a dělat, o nic usilovat" zlobí a považuji ho za naše rozmazlení, zpohodlnění a nevážení si toho, co máme...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Paměť mojí babičce |
2008 | Stanice Tajga |
2019 | Zlodějka mýho táty |
2006 | Umělohmotný třípokoj |
2014 | Macocha |
"Pevný hodnotový rámec vystřídal postmoderní chaos, dříve státem organizovaná mládež se rozlezla do vybydlených ruin a místo budování socialismu si našla zálibu v drogách."
Cha, chá - to mne pobavilo. Vážený, vy jste musel patřit k té mládeži budující socialismus. Já mám tu dobu zažitou od začátku až do kýženého konce a s výjimkou prvních let, kdy byli zblblí nejen někteří dospělí, natož mládež, jsem na vámi citované "budovatele" nenarazil.
No nic, ponechte si svoje názory - které v této, podle vás nesvobodné době, můžete veřejně ventilovat, aniž by vás zašili do báně, nebo vám alespoň pořádně nabouchali krupón.