Strážci občanského dobra diskuze
Petra Hůlová
Vymyšlené novoměsto, do kterého se hlavní hrdinka jako malá se svojí rodinou přestěhuje, představuje svéráznou metaforu socialismu. Nic v něm nefunguje, do domů teče, v mateřské školce není topení, ale "Ztráty na životech nula, nějak se bydlelo a lidi se tu a tam i od srdce zasmáli". Hlavně poslouchat cedule a nestrkat nos do věcí, do kterých se strkat nemá. A trochu té buzerace k životu vlastně patří. S tím šlendriánem, zmatkem a chaosem po revoluci se to z pohledu hrdinky nedá srovnat. A za všechno můžou "nosálové", disidenti, kteří revoluci způsobili, a později multikulturalističtí sqatteři, paktující se s cikány a obsazující ve městě celé čtvrti. A svůj díl viny mají i noví individualisté, kterým společné zájmy a cíle nic neříkají. Všechno volá po zavedení pořádku. Je potřeba společnost znovu stmelit. A tak hlavní hrdinka zakládá pionýrský oddíl, složený z malých Vietnamců, postupně se přidávávají Češi, z oddílu je brzy bojůvka a z bojůvky armáda...... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
simecef, knihu jsem nečetla a dovolím si tedy jen reagovat na Váš komentář...Problém drogující mládeže samozřejmě není výdobytek převratové doby a jestli autorka zastává názor, že mládeži v nabyté svobodě nezbývá nic jiného, než užívání drog, je to dle mého špatné uvažování. A ještě zmiňujete perzekuce politických názorů v polistopadové době. Nesouhlasím, že by se tak dělo, ale mohl byste tedy uvést nějaký příklad? Nebo spíše příklady jaké uvádí autorka? Docela by mě to zajímalo...Možná je to věkem, a odhleďmě od politické stránky věci, na ní máme určitě mnozí odlišné pohledy a vlastně není v tomto případě až tak důležitá, ale mně postoj "všechno stojí za houby, nic nemá smysl řešit a dělat, o nic usilovat" zlobí a považuji ho za naše rozmazlení, zpohodlnění a nevážení si toho, co máme...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Paměť mojí babičce |
2008 | Stanice Tajga |
2019 | Zlodějka mýho táty |
2006 | Umělohmotný třípokoj |
2014 | Macocha |
"Pevný hodnotový rámec vystřídal postmoderní chaos, dříve státem organizovaná mládež se rozlezla do vybydlených ruin a místo budování socialismu si našla zálibu v drogách."
Cha, chá - to mne pobavilo. Vážený, vy jste musel patřit k té mládeži budující socialismus. Já mám tu dobu zažitou od začátku až do kýženého konce a s výjimkou prvních let, kdy byli zblblí nejen někteří dospělí, natož mládež, jsem na vámi citované "budovatele" nenarazil.
No nic, ponechte si svoje názory - které v této, podle vás nesvobodné době, můžete veřejně ventilovat, aniž by vás zašili do báně, nebo vám alespoň pořádně nabouchali krupón.