Strážci občanského dobra přehled
Petra Hůlová
Vymyšlené novoměsto, do kterého se hlavní hrdinka jako malá se svojí rodinou přestěhuje, představuje svéráznou metaforu socialismu. Nic v něm nefunguje, do domů teče, v mateřské školce není topení, ale "Ztráty na životech nula, nějak se bydlelo a lidi se tu a tam i od srdce zasmáli". Hlavně poslouchat cedule a nestrkat nos do věcí, do kterých se strkat nemá. A trochu té buzerace k životu vlastně patří. S tím šlendriánem, zmatkem a chaosem po revoluci se to z pohledu hrdinky nedá srovnat. A za všechno můžou "nosálové", disidenti, kteří revoluci způsobili, a později multikulturalističtí sqatteři, paktující se s cikány a obsazující ve městě celé čtvrti. A svůj díl viny mají i noví individualisté, kterým společné zájmy a cíle nic neříkají. Všechno volá po zavedení pořádku. Je potřeba společnost znovu stmelit. A tak hlavní hrdinka zakládá pionýrský oddíl, složený z malých Vietnamců, postupně se přidávávají Češi, z oddílu je brzy bojůvka a z bojůvky armáda...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Strážci občanského dobra. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (31)
Za mě zatím asi nejčtivější Hůlová, pro mě zajímavé téma a nevšedně zpracované, dobrá kniha
Pohled do smyšleného městečka holkou co se jí komouši dostali pod kůži s tím že doba po převratu se změnila , nicméně to hrdinka sice sleduje ale pořád to nedokáže příjmout a jede si zarytě to svoje ...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Strážci občanského dobra v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 174x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 76x |
v Chystám se číst | 28x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Paměť mojí babičce |
2008 | Stanice Tajga |
2019 | Zlodějka mýho táty |
2006 | Umělohmotný třípokoj |
2014 | Macocha |
Musím se přiznat, že jsem chvílemi a v detailech i s vypravěčkou až souhlasila. Nebo ji alespoň chápala stejně, jako se dají pochopit současné výlevy těch, kteří tehdy poctivě chodili do práce, kde sice oddělali půlku a zbytek prokecali, ale ze které si nic domů neodnášeli, o dění ve společnosti moc nepřemýšleli a svobodu neměli na prvním místě v žebříčku hodnot. Ale ať je to, jak chce, do absurdna vyšponovaný závěr mě zas a znova přesvědčil, že tihle "poctiví strážci dobra" jsou obrovsky nebezpeční neomaleným prosazováním jen svých názorů, svou konzumací nenáročné zábavy a omezeným rozhledem a pověstným bojem do posledního muže v zájmu míru. A proto autorce tleskám a za sebe se za ty chvilkové úlety pochopení stydím až do pekel.