Tiché roky diskuze
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6839
6839
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Diskuze o knize (26)
Přidat komentář
Knížka se dobře četla. Nenapadlo mě, proč otec schválí emigraci. Děj mi ke konci trochu připadal zbytečný. Po přečtení posledního slova " Tati " jsem se rozbrečela.
Já fakt nechápu, jak tuto knihu může mít někdo ve čtenářské výzvě 2020 pod bodem 20. Když hlavní hrdinka totálně splňuje č. 5 a svatba se tam také odehraje... ale vím, toto není jediná totálně mimo zařazená kniha. Jako, ať si tam dá kdo chce co chce, když chce sám sebe podvádět, ale je to pak docela směšné, když si u nějaké knihy kliknu na Kniha je ve Čtenářské výzvě a je tam zařazena v bodech, které se vzájemně vylučují :)
Nevidím sice autorce do hlavy ale myslím, že jak je to s Bohdaninou řečí odkryla až na konci záměrně. Možná aby se čtenáři chytli za hlavu, že jim to z malých náznaků mohlo dojít.
Zpočátku mě příběh moc nezaujal, ale postupem času jsem se nemohla odtrhnout a na poslední stránce jsem byla v šoku že je konec, slza ukápla ...
Byla jsem dost zmatená z mluvy Bohdany a až na konci jsem si řekla, aha ona nemluvila vůbec...
Celkově propojení osudu členů rodiny, byl skvělý zážitek.
Pohled otce: měla jsem z něj pocit : všichni jsou špatní jen já jsem letadlo.
Hanu a Tiché roky jsem si vypůjčila, ale vidím to tak, že se knihy p. Mornstajnové usídlí i v mé knihovně.
Tahle paní mě fakt baví. Měla jsem strach po Haně se pustit do další její knížky, ale rozhodně nezklamala.
I když by se mohlo téma zdát jako nuda (vztah otce a dcery, rodinné tajemství..), tak tahle paní dokáže vyvolat opravdu silné emoce. Takže určitě budu pokračovat Slepou mapou.
PS: trochu se mi zdálo zmateně popsáno, že Bohdana vůbec nemluví . Vlastně jsem si skoro celou knihu myslela, že mluví jen málo. Až skoro na konci jsem zjistila že nemluví vůbec. Nevím jestli jsem byla jediná..
pro @Fontak:
No, na těle mohli najít stopy žlutého laku z auta, to je dost běžné.
Blanka emigrovala. A tím zničila život Svatoplukovi, Evě a následně i Bohdaně. Ale proč emigrovala?? Hlavní zápletka mi přišla až neuvěřitelná a doteď nemůžu pochopit, že toto napsala paní Mornštajnová. Autorka naprosto skvělé Hany. Blanka je "nucena" emigrovat, protože se bojí toho, že po ní půjdou esenbáci, kteří vědí, že cyklistu srazila žlutá Škodovka. A to je právě ten kámen úrazu. Absolutně nechápu, jak mohli esenbáci vědět, že cyklistu srazila žlutá Škodovka. Nehoda se odehrála beze svědků /když tedy samozřejmě nepočítám ostatní členy hudební skupiny, kteří v autě jeli také/, tělo bylo uklizeno kamsi do křoví a ani sám cyklista nemohl podat zprávu o tom, že ho srazila žlutá Škodovka, neboť než ho ráno rodina a policie našla, byl už mrtvý. Takže - ona hlavní zápletka je podle mě naprosto nesmyslná a nepřestávám si lámat hlavu nad tím, jak esenbáci přišli na to, že cyklistu srazila žlutá Škodovka..?? Proč ne třeba bílý trabant? Jak to mohli vědět, když se nehoda odehrála, znovu opakuji, beze svědků?? To nikomu ze čtenářů nepřijde divné? Ani paní Mornštajnové to nepřijde divné? A navíc - i kdyby za Blankou přišli esenbáci a zeptali se jí od čeho je promáčklá kapota na autě, stále mohla trvat na tom, že srazila srnu. Co jí mohli dokázat? Cyklista už byl po smrti, takže by proti ní svědčit nemohl.
Je tady ještě někdo, kdo vůbec nepochopil, že Bohdanka doopravdy nemluvila? Ani v dospělosti? Ze slov autorky v příběhu jsem se to dozvěděla až ke konci: (spoiler) - když zvídala po Běle, kdo je Blanka v psané otázce na papírku. Také při popisu obřadu slovy Svatopluka, když sháněli k obřadu ženu, která přeložila znakovou řečí odpověď nevěsty.
Myslím si, že tohle bylo celkem zbytečné... (přestože se pravděpodobně jednalo o dopad chování Svatopluka jako otce)... ale i tak..
Nemam rada neukoncene deje. Kniha se dobre cetla, jen byla takova rozvleklejsi, ze vubec Bohdana nemluvi jsem pochopila az ke konci, zvlastni casova osa
Tak za mně za tři, dobré, ale nenadchlo. K Haně hodně daleko, ale to bych chápala, nelze vstoupit 2x do stejné řeky. Divné mi připadalo, že Bohdana byla němá, a to z jedné jediné scény, kdy na ni otec jako na dvouletou jedenkrát zakřičel a surově ji odstrčil. To by muselo být na světě němých lidí, a nejen to! Děti zažívají daleko větší traumata, zneužívání, bití, hlad a nelásku. Přitom Bohdana měla do 2 let maminku, pak o ni pečovala babička a poté nevlastní, ale milující matka. A že bylo doma dusno a otec se jí nevěnoval? Trochu přehnané postižení. Přitom vystudovala, vdala se a báječně si rozuměla s manželem. Takže to, že v životě opravdu nepromluvila ani slůvko přes dlouholeté návštěvy psycholožky mi nějak došlo až v závěru knihy, kdy to zmiňoval otec. A nebo jsem knihu nečetla dostatečně pozorně, což opět svědčí o tom, že mě nijak zvlášť nezaujala.
To Jidáša, tannasja a asi i jiní
Hodnotila bych stejně, i kdyby to nenapsala Mornštajnová. Mně se to moc líbilo. Každý čtenář je jiný, někoho knížka osloví, někoho ne, to je přece normální.
Myslíte, že byste mohli přestat se zmiňováním Hany pod každou další knihou autorky? To je skoro každý druhý koment, který fňuká, že "jako bylo to super, ale na Hanu to teda nemá". Nemá, no, protože autorka se o nic takového nesnaží. To nejste schopni to prostě hodnotit samostatně?
Aktuální rozhovor s autorkou: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11685027707-kultura/219411058240019/obsah/695621-alena-mornstajnova-tiche-roky
Rád bych si myslel, že otevřený konec si autorka nechala pro případné pokračování, ale bojím se paní Mornštajnové zeptat :)
Překvapují mě komentáře některých čtenářů,kteří trochu vyčítají "otevřený" konec. Mně naopak připadá, jak dobré je, že je ponechán úžasný prostor pro čtenářovu představivost, pro uvažování nad jednotlivými postavami. O tom jak bych se zachoval (la) já v situaci každé z těch postav. Paní Mornštajnová je nejen úžasnou spisovatelkou, ale i psychologem....
cecetka: Děkuji za odpověď! Už jsem ji začala číst a taky myslím, že ten klavír by mohl odpovídat zadání.
H4N1CK4: Osobne jsem tuto knihu zaradila do vyzvy jako Kniha, ve ktere hraje dulezitou roli hudebni nastroj. Velkou roli zde totiz hraje klavir.
Vy, kdo už máte knihu přečtenou, můžete mi prosím říct, jestli se hodí do Čtenářské výzvy jako "Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj"? Na přebalu jsou noty, ale netuším, jestli to má nějakou spojitost s tématem výzvy. Děkuji.
...tak to by rozhodně mělo mít pokračování :-) A hlavně by mne zajímalo, zda Bohdana opravdu nemluví? Vůbec?
Ale opravdu značně kvalitní zpracování, obě linie příběhu byly velmi poutavé.
Prosím všechny čtenáře této knihy, aby Tiché roky četli jako svébytné autonomní dílo. Srovnávat s jinými knihami nejen, že nemá smysl, ale je to především nespravedlivé. Mám dočteno a jsem nadšen.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Tak jako u Hany vůbec nechápu nadšení z této knihy. Musím taktně upozornit rodinu, že paní Mornštajnovou ne.