Vladimír Šmicer: Můj druhý život diskuze
Štěpán Filípek
Věčný úsměv, přezdívka Šmíca nebo Štístko, úspěchy v klubech i reprezentaci. Takhle zná Vladimíra Šmicera každý. Po konci bohaté hráčské kariéry však začal poznávat, že „druhý život“ je kolikrát složitější. A paradoxně nejvíc, když se snažil pomoct českému fotbalu... V knižní zpovědi z edice deníku Sport u příležitosti padesátin rekapituluje hlavně posledních čtrnáct let: pootevře dveře do šatny Slavie, s níž po návratu z ciziny získal dva tituly, přiblíží své působení v roli manažera národního týmu, vzpomíná, jak pomáhal červenobílý klub zachránit v první lize a jak byl za Jiřího Šimáněho a Jaroslava Tvrdíka u startu jeho nové éry, ale popisuje i boj za změny fotbalových poměrů po pádu Romana Berbra. Kromě toho exkluzivně zve na cesty ve službách Liverpoolu a nechává nahlédnout do svého soukromí.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2020 | Trpišovský: Úplný příběh milionového trenéra |
2015 | Zlatá slova českého fotbalu: Slavné fotbalové hlášky |
2023 | Vladimír Šmicer: Můj druhý život |
2022 | Fotbalové devadesátky |
2015 | Karel Horký - rytíř ulice |
Člověk co sám sebe se prezentuje jako naprosto čistého a slušného člověka, kdy ovšem jeho (f)evoluce se zvrhla v něco jiného (neboť jak tvrdí Orwell, revoluce končí tak, když prasata nahradí jiná prasata) . Když tohoto člověka poznáte osobně zjistíte, že jeho postoj je jen maska a i jemu jde o jeho osobní prospěch. O jeho adorování Jaroslava Tvrdíka (člověka, který zničil Čepro a České aerolinie) též vypovídá za vše. Vláďo, ty prostě nejsi Mirek Dušín ač se snažíš skrze tuto knihu čtenáře přesvědčit.