Vyhnanie Gerty Schnirch diskuze
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4340
4340
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Diskuze o knize (16)
Přidat komentář
Takovéto dílo je těžké hodnotit jen na pár řádcích a proto hodnocení vystavuji na svém blogu.
Mne osobně nezajímá, je-li kniha psána z pohledu Čechů, nebo Němců, zajímá mne, nakolik je psaná z pohledu pravdy.
Ve skutečnosti fandí příběh německé komunitě bez ohledu na skutečné příčiny a dokonce i na fakta.
Pro ty, co navrhují, že by se kniha měla stát povinnou četbou - ona už tam je. Měla jsem ji v seznamu k maturitě, jako jediná ze třídy. :)
Stydím se za dnešní neznalost protektorátní historie, omezenost uvažování a zrůdnou módní přehlíživost statisíců přímých obětí okupace, natož pak dalších statisíců druhotně postižených. Stydím se za každého člověka, který si myslí, že si vůbec může dovolit něco takového z dnešního pohledu soudit.
Soud přísluší pouze obětem té doby...
Drsné, nevěděla jsem, že odsun Němců z Brna byl až takový. Ve válce se tyto věci bohužel dějí. Vidět ale po válce fotografie z koncentračních táborů, tak se za svůj národ, být Němkou, hluboce stydím (slabé slovo). Johanna se snažila své děti vychovávat v hrdosti na své němectví, jak bylo několikrát zdůrazněno. To nedávám. Oni nic, jen malé kolečko v Hitlerově mašinerii. Být Němcem, mluvím o 2. světové válce šeptem.
pro knihomoli:
Thomas Mann řekl v relaci BBC „Deutsche Hörer“ z 30. prosince 1945:
"Komu již dávno zešedl svět, když si uvědomil hony nenávisti, které se vztyčily kolem Německa, kdo si již dávno v bezesných nocích maloval, jak hrozná bude odplata, která na Německo musí dopadnout za nelidské skutky nacistů, ten nyní v tom, co se Němcům děje od Rusů, Poláků nebo Čechů nemůže se vší lítostí vidět nic jiného, než jen mechanickou a neodvratnou reakci na zločiny, které spáchal lid jako celek, přičemž bohužel nehraje roli ani individuální spravedlnost, ani vina a nevina jednotlivce."
Pravda, v dnešní době jako by byl cítit podivný tlak na omlouvání sudetských Němců. Zachovejme si proto zdravý rozum a neposuzujme literární dílo z hlediska těchto snah, ale čistě z literární hodnoty. Je mnoho děl, která neobsahují plnou pravdu a toto k nim patří.
Co se tyce chovani Cechu k Nemcum na konci 2. svetove valky, tak o tom je i kratce ve Zbabelcich od Josefa Skvoreckeho, jez se nekterym lidem po vydani nelibila.
Tam pise o tom, jak Cesi mlatiti bezmocne vojaky {pravda, byvale prislusniky SS, takze dobrovolne vojaky nejhorsiho zrna} a pak je strileli na louce... Kdo to v te dobe nezazil, tak asi tezko bude soudit....
Pekne tam i zminuje, ze revoluci delali lide, kteri byli s Nemci zadobre...ale zase tezko soudit, nekteri s Nemci proste zadobre byt museli, aby prezili, protoze v te dobe slo opravdu o zivot a preziti... A ti, jez museli byt s Nemci zadobre, tak provozovali fabriku, kde mohli delat Cesi a ti nemuseli jit na totalni nasazeni do Reichu... Tezke a slozite obdobi, v kterem tezko dnes soudit {to uz vubec ne} nebo hodnotit chovani lidi...
Ráda bych věděla, kde autorka příspěvku pode mnou sbírala informace? Mám spíše dojem, že viděla nějaký dokument z koncentračního tábora. Ano, tam byly matkám odebírány děti, pokud nebyly i s nimi poslány ihned do plynové komory k očistě. To ovšem dělali ti ubozí a trpící Němci.
JEDNA z mála knih, na kterou máme doma stejný názor- na rozdíl od manželky já jsem to nedočetl- doba byla zlá a nikdo z generace po roce 1945 nemůže objektivně posuzovat- samozřejmě na rozdíl od historiků, kteří naopak musí- ale ti to studují a snad objektivně posuzují. Ale jinak to podle mě nepřísluší , samozřejmě vlastní názor má každý. Bydlím v bývalých Sudetech a párkrát jsem se s těmi odsunutými chudáky potkal- a věřte, že jejich arogance a suverenita, se kterou se tady pohybují je daleka jakéhokoli usmíření.
Pro ty, kteří knížku již četli!
Mistrně napsané. Dokonale vykreslená bolest dívky, která ztrácí všechny jistoty. Maminka umírá a otec je zhmotněním všech negativ. Otec upřednostňuje bratra, maminku utýrá a nakonec Gertu znásilňuje. Otěhotní. Skřet. Nakonec se dítě stává jediným důvodem k životu. Její přítel Karel. Proč mu neřekla o otci svého dítěte? Vyhnání. Masakr u Pohořelic. Janinka. Jediná přítelkyně, která ji později čistě nenávidí. Jako Němku a matku. Ona dítě mít nemůže.
Ztráta identity (Život v socialistickém státě, strach, pasivita, samota. Nepochopení. Nechápala se za Němku, za kterou byla označována. Cítila se Češkou po mamince.). Odcizení matky a dcery (až když Gerta umírá, dcera se s ní smiřuje - generační spor, její dcera ji ani nemůže pochopit). Silný příběh, na který často myslím a jsem velmi ráda, že jsem tuhle knížku přečetla.
Souhlasím, že přesně takový typ knih by měl být součástí výuky ve školách. V dnešní době už totiž vůbec není povědomí o tom, že se něco takového vůbec dělo.
Přiznám se, že knihu jsem začala číst z čistě osobních důvodů: Abych lépe porozuměla své matce, která se narodila r. 1941 německé ženě v Sudetech. Mojí babičce bylo tenkrát 17, partner zmizel kdesi ve válce a obě dvě pak byly z Aše po válce odsunuty do vnitrozemí na nějaký statek v Jižních Čechách. Moje máma dnes nepromluví slovo německy, i když to byla její rodná řeč. Má v sobě velký blok a celé toto téma je docela velké tabu. Po přečtení knihy jsem toho dost pochopila... A mohu říci, že mě čtení hodně chytilo a nemohla jsem se odpoutat. Četla ji i má dcera a téma uplatní i při zpracování jedné své seminární práce. Její otázka: "A fakt se tohle všechno dělo?" je důkazem toho, že by kniha opravdu měla být doporučena ke čtení pro studenty.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Jedná se o příběh, kde hrdinka skutečně neměla tendenci se postavit svému osudu čelem. Přijímala veškerá úskalí tak,jak přicházela. Smutná, ale pravdivá byla slova Barbory, která pronesla, že mamka žila zcela zbytečný a promrhaný život. Smutný příběh.