Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4340
4340
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
Mučeníčko, mučení je lidské potěšení! Lidi jsou obdivuhodný zvířecí druh, který umí vynalézt krásně sofistikované methody mučení a když má příležitost, tak je rád využívá. No a obvykle to odnášejí ti slabší jedinci. Takto bych viděl ten náš humanismus, to naše lidství a teď nemluvím o češích nebo němcích, ale jen o lidech.
Klobouk dolů před paní autorkou před způsobem, jakým téma ve svém věku zpracovala. Jako částečnému přivandrovalci do Brna děkuji za poodhalení brněnské poválečné historie a vývoje česko-německých vztahů v něm a na širším území jižní Moravy. Děkuji za formu vyprávění, pohled na stejné události z pozice více postav nebo užití německých nacistických hesel k dokreslení atmosféry té doby.
Oblíbené postavy: pan domovník zprostředkující Gertě nezištnou pomoc, famílie Jechových zachraňující v Perné opuštěné usedlosti před zchátráním, pan "Novák" Gertin oddaný jednostranný korespondent, soudružka učitelka napravující Barborčinu pokřivenou výchovu...
Čtenáři uvádějící ve svém komentáři třeba jen názvy nacistických koncentračních táborů nebo diskutující nad nesprávností označení vyhnání vůči vysídlení měli dle mého soudu asi k dispozici jiné vydání knihy než já...
Teda za mně nejlepší kniha autorky. Žítkovské bohyně byly skvělé, Bílá voda malilinko slabší. Ale tohle, tohle byla síla. Vyprávění člověka, kterým osud smýkal tak neskutečně a hrozivě..., aby ho nakonec dosmýkal.
Solženicyn řekl: "Svět má pro zlo míru tolerance. Zlo bude na světě vždycky existovat. Když se však míra tolerance překročí, popraská morálnost a lidské bytosti jsou schopné úplně všeho.
Hodně depresivní, ponuré čtení bez špetky naděje. Přiznám se, že jsem byla ráda, když jsem se dostala v příběhu na konec. Určitě nemohu říct, že bych si knihu užívala. Napsaná je samozřejmě hezky, téma bolestné s jednoznačným závěrem - válka je sv***tvo, které přináší utrpení a nespravedlnosti obyčejným nevinným lidem na jedné i druhé straně. Každopádně, ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ se mi líbily mnohem více, nebylo v nich tolik hořkosti a prázdnoty jako v osudu Gerty. Trefné bylo využití perspektivy pohledu na události různých osob (hl.Barbory), které jen podtrhovalo vzájemné nepochopení a nenaplnění jejího vztahu s matkou. Dobová atmosféra je vystižena velmi dobře, stejně tak i jednotlivé postavy s osudem podobným Gertě, jež se s ním vypořádávaly každá jinak a po svém.
Knížku jsem si užil, to ne že ne. Moje babička a její rodina zažila odsun z Prahy, kdy je vlakem vyvezli do Žitavy a tam taktak utekli Rusům, kteří je chtěli poslat někam na východ, takže jinak působivý a dost přesný popis atmosféry odsunu a svinstev během něj u mě wtf moment nevyvolal. Spíš mě zaujaly paralely osudu Němců po válce s osudy židů. Zákaz chození do kin, divadel, zákaz použití MHD, ztráta majetku. Samotný přesun pěšky do Rakouska připomíná pochody smrti, kdy Němci hnali židy z tábora do tábora. Pracovní lágry pro Němce si podle všeho moc nezadaly s klasickými německými koncentračními tábory (odlišuji koncentrační a vyhlazovací). A samozřejmě, výměna obyvatelstva po válce připomíná období 2. republiky, kdy do vnitrozemí uprchly statisíce Čechů z pohraničí. Přístupy brněnských Němců k Československu - Gertino "neobčanství", Johannino lpění na němectví nebo snaha totálně splynout mi připomnělo postavy ze Stínů v ráji, kdy něměčtí emigranti volí různé strategie soužití.
Trochu mě rušilo nečekané střídání vypravěčů, které se náhle objevilo cca v půlce knihy, "přímé řeči" označené pouze pomlčkou mě zase mátly z hlediska promlouvající postavy.
Měl alespoň jeden Čech po divokém odsunu Němců morální kocovinu?
Domov nemusí být tam, kde jste se narodili, ale tam, kde máte přátele - lidi, kterým na vás záleží a mají vás rádi. To je jedno z mnoha poselství této knihy. Autorce se opět podařilo napsat příběh, který vás naprosto uchvátí a protáhne všemi zvraty druhé poloviny minulého století od druhé světové války až po revoluci v roce 1989. Autorka nás neušetří žádného úhlu pohledu na všechny tyto události, které hlavní hrdinku neustále vyhání z jejího života a neušetří čtenáře ani toho, jak revoluce, která nás spojila s demokratickým světem, zároveň svým sametem přikryla všechna bezpráví, což by mohl být závěrečný vrchol příběhu, ale čtenáře čeká ještě jeden, který uzavírá život hlavní hrdinky a přidává k němu poslední úhel pohledu, který jako ten pomyslný poslední hřebík do rakve odpojí hlavní hrdinku od jejího vykolejeného života.
Uf! Moc krásné a moc náročné čtení. Ale náročné ne pro způsob, jakým je kniha napsaná, tomu se nedá nic vytknout, ale pro to téma. Nic v životě není černé nebo bílé a myslím, že odsun sudetských Němců je toho přesným důkazem. Po fašistickém pekle přišlo peklo české. Nejsem pamětník, neznám všechny souvislosti, ale z toho mála co vím, tak myslím, že máme taky pořádný kus másla na hlavě....
Při čtení "Vyhnání Gerty Schnirch" se mi nejednou sevřelo srdce, zvedl tep, vhrkly slzy do očí a tak nějak si představuji, že přesně tohle bych chtěla, aby se dělo mým čtenářům, kdybych tuto úžasnou knížku napsala já.
"Jen pro to světlo, které stále vycházelo z jejich minulosti, z doby, kdy jim nebylo ani dvacet, pro to světlo, které zatoužil zase zažehnout, aby zjistil, jestli mu nepomůže."
Opravdu moc dobrá kniha. Autorka balancuje na hraně fikce a reality. Strhující příběh. Je potřeba zabývat se těmito tématy. Jediný detail, kvůli kterému nemůžu dát 100% je, že je tam toliko zla a násilí, že jsem knihu četla na desetkrát. A pokaždé jsem si říkala dost, to bolí už nechci. Skvělá kniha, těžké čtení.
Geniální. Poslední dobou se hodně zajímám o osudy sudetských Němců, o odsun jako takový a musim říct, že tohle bylo hodně silný a zároveň to člověka opravdu vpraví do problematiky, nutí přemýšlet o kolektivní vině a podívat se na historické události novým pohledem. Za mě neskutečně dobře napsanej příběh, těšim se na Bílou vodu, Žítkovský bohyně jsem taky chroupla jednim dechem, stejně tak Gertu.
(SPOILER) O životě Němců na Moravě, resp. v Brně, jsem toho moc nevěděla. Takže jsem si doplnila vědomosti. Byl to silný příběh, jako ostatně všechny válečné příběhy. Jsem ráda, že některé kapitoly byly napsány z pohledu jiných osob, nejenom Gerty. Rozuměla jsem Barboře a rozuměla jsem i dospělé Janince. V té době to asi nešlo jinak.
Výborně zachycená válečná a poválečná atmosféra a problém individuální a kolektivní viny.
Opravdu skvělá kniha o odsunu německých obyvatel, lepší jsem zatím nečetla. Dobře vybraná hlavní hrdinka a na ní a na jejím okolí ukázané různé osudy, různé okolnosti, různé pohledy na věc... Když jsem knihu dočetla, zjistila jsem, že dcera ji má na průmyslovce v seznamu knih na maturitu, což mi přijde opravdu velice dobré.
Jsem ráda, že jsem se po letech dostala ke knize, kterou mám už dlouho na seznamu "must read". Stálo to za to. Byl to dobrý čtenářský zážitek, poučení o naší minulosti i zamyšlení nad různými souvislostmi. Navíc mi to přišlo čtenářsky mnohem přístupnější než Bílá Voda, kterou jsem shodou okolností četla dřív.
"- Já jsem nikdy nikomu neudělala nic špatného.
Hanák plácl otevřenou dlaní o desku stolu.
- Každý Němec udělal, každý je vinný, ženská, slyšíte? To Němci si odsouhlasili obsazení Československa, všichni. Neznám jediného, co by to nechtěl. A všichni si tu pak žrali jak prasata v žitě, za protektorátu, každý si tu nahrabal. A všichni Čechoslováci tím trpěli, jasné? Tak teď to všichni Němci pěkně odnesou. A pak ať si táhnou a nechají nás v naší republice na pokoji. A vy běžte dolů pro demižon a pěkně neotevřený, jasné, neotevřený mi jej sem doneste. A pak další papíry.
Gerta se otočila a vyšla z kanceláře. Musela se přemáhat, aby mlčela, co by to mělo za smysl hádat se s tím malým samolibým chlapem s vypitýma očima? Dusila se vztekem a bezmocí."
V rámci maturitní četby jsem četla autorčiny Žítkovské bohyně, které pro mě byly velkým oříškem. Od té doby jsem měla z knih Kateřiny Tučkové tak trošku respekt. Teď už k nim mám ale jen obdiv, protože tohle bylo tak skvělé, propracované dílo...
Četbu jsem si opravdu užila - kniha byla skvěle napsaná a já jsem se nechala unášet dějem.
Téma odsunu Němců (jak eufemicky nazýváme jejich vyhnání) pro mě bylo dosud nepoznané. Jsem ráda, že jsem to napravila.
Kniha samozřejmě budí řadu morálních otázek a dilemat. Bylo správné po válce trestat Němce vyhnáním a podobnými podmínkami jako měli jejich zajatci v koncentračních táborech? Je správné oplácet taková zvěrstva stejnou mincí? Trestat krutost krutostí? Je správné trestat jedince za celý národ? Co, když jsou tito jedinci ,,vinni" pouze právě příslušností k německému národu?
Není to trestání nevinných za hrůzné činy jiných?
Moje nejoblíbenější kniha této spisovatelky. Má to spád, je to dobře napsané, nic příběhu nechybělo.
(SPOILER) Vyhnání Gerty Schnirch byla moje první kniha od autorky a již ta mě přesvědčila, že se Tučková nesmazatelně zapíše do mého seznamu oblíbených spisovatelů. Ano, byla pro mě šokující. I historie se na školách mnohdy vyučuje černobíle, ale zde bylo krásně ukázáno, že to tak není, že za chyby vládnoucích papalášů nelze vinit každého obyčejného člověka, který chtěl třeba jen prostě žít. Nesouhlasím s tím, že se měla Gerta nějak vymezit, bojovat proti nacismu. Byla mladá, prožívala nejdůležitější roky svého života a nelze ji vinit z toho, že se nezajímala o politiku. Její původ jí zapříčinil tolik zla, kolik jen bylo možné. Že si za války žila vcelku klidně? A co všechny ty ztráty, které se jí dotkly, co to latentní zneužívání otce, jenž jsem se snažila ze čtení vytěsnit? Kniha je napsána dějově zapeklitě, ale zdatný čtenář si s tím poradí, příběh byl opravdu hodně vydařený. Spoustu knih nám nechává některé věci nedopovězené, zde mi to nevadilo, naopak. Kniha ve mně zanechala velmi silný dojem a doporučila bych ji všem, kteří se zajímají o historická témata v beletrizované podobě.
Já to vzdávám! Kniha mi stojí v knihovně již nějaký ten týden, zkoušela jsem číst, ale nejde to. Gerta nenašla mé sympatie, nejsou mi blízké tyto ukřivděné ženy. Ano, zažila strašné okamžiky, ale mohlo to být mnohem horší, vzpomeneme-li na osud českého obyvatelstva, a to nemluvím o lidech židovského původu. Každý člověk má svůj individuální osud, ale obecně platí: Když se kácí les, lítají třísky. A upřímně, Gerta nebyla žádná bojovnice proti nacismu. Tak buď s něčím souhlasím, nebo se proti tomu nějakým způsobem vymezím. Je mi jasné, že téma odsunu Němců je populární, ale pro mě jinak, ne černobíle. Ani literárně autorka nepřesvědčila.
Velmi silný příběh! Zaujal mě pohled tentokrát trochu z jiné strany než jsme zvyklí. Skvěle ukázáno, že i my Češi jsme se dopustily řady chyb, které jsme Němcům vyčítali. 4,5* Na knize mě mrzí, že neustále skákala z jednoho tématu (postavy) na druhé a občas bylo dost složité se zorientovat. Navíc, je mi hrozně líto, že mám jako čtenář hromadu neodpovězených otázek ohledně vedlejších postav.
Jen stěží jsem se doslova prokousala ke sté stránce. Kdyby nebyla kniha psaná z prostředí Brna tak nezvládnu ani to. Nuda, vůbec ničím mě nezaujala.
Silný příběh jedné silné ženy a lidí kolem ní z období poválečného odsunu Němců. O této složité době se z (ne)pochopitelných důvodů příliš nemluví, je však dobře si ji připomínat. Děkuji autorce.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Poslouchala jsem jako audioknihu. Dobře napsaná kniha na těžké téma. Je až k neuvěření, jak válka dokáže zničit celý život lidem, kteří si to nezasloužili. Trochu depresivní, ale rozhodně zajímavý příběh, který stojí za přečtení.