Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4327
4327
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
Komentáře k této knize zde nejsou skoro nikdy krátké. I to svědčí o složitosti a náročnosti tématu, který si autorka vybrala. Já se naopak pokusím být stručná: myslím, že se jí téma podařilo maximálně vytěžit a přetavit v mimořádnou knihu.
Tak tohle bylo hodně těžké. Na letní dny docela náročné čtení.
Odsun Němců po válce nebyl nic jednoduchého. Češi se mstili za to, co Němci dělali za války a chovali se úplně stejně, jako oni. A nikdo se tomu nemůže divit. My, kteří jsme toto nezažili, už vůbec ne. Přesto mě příběh Gerty a její dcery neoslovil tak, jak asi měl. Utrpení to bylo příšerné, ale nějak jsem to nedokázala prožívat. Souhlasím s uživatelem sgjoli, Žítkovské bohyně mě oslovily víc. I tak knihu doporučuji, protože toto bychom si měli stále připomínat.
(15. 8. 23 - 19 677 - 54)
Skvěle napsané, čtivé. Autorka musela vynaložit dost úsilí, aby byla kniha obohacena tolika historickými fakty. Příběh Gerty chytne za srdce a ocenila jsem různost pohledů, jak na poválečnou dobu od dalších Němek, tak i pohled Barbory, která svoji matku popisovala úplně jinak, než jsem si ji z děje představovala já. Tyto úhly lidských pohledů mě vždy zaujaly. To, jak je každý člověk jiný.
Jediné, z čeho jsem rozpačitá je pojetí samotného vyhnání. Tehdy se určitě Češi zachovali velice krutě a i další léta to muselo být těžké pro Němce, kteří zůstali. Nicméně celá tak situace byla tak složitá a strastiplná, že bych nedokázala nikoho odsoudit. Věřím, že člověk, kterému umře rodina v koncentračním táboře a sám se každý den bojí o svůj život, se chce pomstít a ač podle mě není potřeba vracet zlo zlem... tak tohle podle mne nepochopí nikdo, kdo si tím neprošel.
(SPOILER)
Po Žítkovských bohyních, které se mi dostaly do rukou jako první autorčina kniha a které se mi líbily, jsem určitě chtěla vyzkoušet něco dalšího z pera Kateřiny Tučkové. A tak jsem se pustila do audioknihy Vyhnání Gerty Schnirch, která mne také velice zaujala.
Otázka odsunu Němců z našeho území po 2. sv. válce je dost nosné a hlavně silné téma, které nabízí řadu možností, jak to uchopit. Autorka toto téma zobrazuje na příběhu ženy, která byla napůl Češka a napůl Němka a která pro svůj částečný německý původ neměla po válce na růžích ustláno.
Nebudu upřesňovat, co a proč si kde hlavní hrdinka zažila, to si můžete přečíst sami. Nicméně pro mne se tu otevírá řada silných otázek spojené s tímto tématem. Jsou děti odpovědné za činy svých rodičů? Zvlášť za činy vztahující se k událostem 2. sv. války? Má společnost právo soudit děti za to, do jaké rodiny se dítě narodí? To nejsou vůbec lehké otázky. U Gerty se tyto otázky jednoznačně nabízejí - čtenář ať si odpověď zkusí pak formulovat sám.
Dalším silným tématem této knihy je pro mne dosti nápadný rozdíl v mezigeneračním přístupu ve vztahu k událostem 2. sv. války. Zatímco se Gerta k událostem a následkům staví nějakým způsobem, její dcera a následně vnučka již mají jiné postoje - dané svými vlastními životními, ale i obecně společensko-politickými zkušenostmi doby. A k vzájemnému nepochopení mezi generacemi může dojít snadno. Z tohoto hlediska se pro mne jedná o hodně silné mezilidské psychologické drama.
Dalo by se zmínit i mnoho dalších témat, které se s příběhem Gerty pojí, ale to by můj komentář asi sám vydal na román. Tak jsem vypíchla pro mne ty dvě nejsilnější roviny, o kterých nejvíc přemýšlím a se kterými budu v hlavě trávit ještě asi dost času, než si to nějak v hlavě porovnám.
Autorce k dobru připočítávám nejen silný příběh, který je velmi zručně propracovaný a vystavěný do kompaktního celku, ale i její vypravěčský styl, který člověka velmi snadno pohltí. Autorka působí velmi vypsaně, zkušeně a sebejistě.
Audioknihu jsem poslouchala v interpretaci Vilmy Cibulkové, která si s příběhem poradila na výbornou - poslouchalo se mi to velmi dobře.
Nakonec přesto hodnotím "jen" čtyřmi hvězdami. Přiznám se, že Žítkové bohyně pro mne nastavily tu laťku v rámci autorčiny tvorby velmi vysoko a "bohyně" se mne dotkly o něco víc. Ale to už je čistě jen subjektivní hodnocení a nějaká osobní priorita. I tak Vyhnání Gerty Schnirch určitě mohu doporučit.
O některých knihách se hůře píše než o jiných. Je to myšlenkami a emocemi, které ve vás zanechají. A přesně to, je případem Vyhnání Gerty Schnirch.
Děj začíná v závěrečné fázi 2. světové války, kdy se ocitáme v Brně a seznamujeme se s hlavní hrdinkou Gertou. Kvůli divokému odsunu Němců musí spolu se svou několikaměsíční dcerkou odejít spolu s dalšími brněnskými Němci za hranice. Přestože její matka byla Češka, otec byl Němec, takže se jí nikdo na nic neptal. Prostřednictvím očí Gerty na vlastní kůži prožíváme utrpení všech, kteří se tohoto vyčerpávajícího pochodu zúčastnili a pozorujeme její život i nadále.
Kateřině Tučkové se povedlo velmi dobře a empaticky vykreslit utrpení provázející tehdejší dobu a problémy s ní spojené. Jedná se o těžké téma plné emocí. Nejenže vám toho titul hodně předá, ale též vás přiměje se zamyslet nad tím, kdo je vinen a kdo ne. Je vůbec možné to nějakým způsobem posoudit?
Vyprávění je dost barvité, takže je dobré předtím vědět, do čeho jdete. Sama jsem nečekala, kolik pocitů ve mně vyvolá. Za sebe můžu Vyhnání Gerty Schnirch jedině doporučit!
Jak mě nezaujala tolik opěvovaná kniha Žitkovské bohyně, tak z téhle téměř neznámé knihy jsem po dočtení zůstala paf. Historie nám donedávna byla předkládaná uhlazená, po válce bylo všechno veselé, ale nikdo nám neříkal, jak to bylo s lidmi, kteří měli jinou národnost. S Němci, třeba jako Gerta, která vlastně mohla jen za to, že její tatínek byl Němec, který se k tomu němcovství hlásil a byl z něho nadšený. Ona šla pak pochod s malým miminem, ona přišla o všechno ona pak ani neměla sílu nic měnit, protože věděla, že stejně nic nezmění. Bylo mi jí líto, jo, brečela jsem při tom čtení, protože to kruté bezcitné zacházení, které bylo v knížce popsáno mě zcela zmrazilo. To, že ji po válce měli jen za kus hadru, s kterým si můžou dělat co chtějí, že neměla ani co jíst a neměla ani dovolání, takový život si nikdo dnes neumí ani představit. Je to hodně silná knížka.
Je mi moc líto, ale víc než tři hvězdy tomu dát nemůžu. Téma je zajímavé a odvážné, řemeslně je to napsané bezesporu dobře, historii má autorka v malíku. Přes to všechno to byla tak příšerná nuda! Hlavní hrdinka je absolutně pasivní a na celých 400 stranách neudělá jediné vlastní rozhodnutí. Je mi jasné, že byl záměr vykreslit ženu vláčenou osudem, ale aspoň troška vlastní iniciativy by neuškodila. Nezaujala ani Gerta, ani žádná z mnoha vedlejších postav. Dočteno s největším sebezapřením.
EDIT: Po přečtení některých komentářů musím ctěnému čtenářstvu připomenout, že Gerta je nespolehlivá vypravěčka par excellence. Nad jejími názory se máte zamyslet, ne je tupě přijímat (tím, že není zrovna sympatická, není zas tak těžké s ní místy polemizovat). To jen k těm, kdo tvrdí, že je to nějaká agitka.
Už Žítkovské bohyně byly poměrně náročné čtení, ale tahle kniha, to byla totální depka smrsknutá do 400 stran... Gertě se život začal rozpadat vlastně už v děství, a pak byl hořký až do konce. Napřed válka, po které následoval děsivý odsun všech lidí německé národnosti, i když spousta z nich s tím neměla nic společného. Člověk by asi i pochopil tu náladu ve společnosti, která tu panovala po válce, ale zvrhlo se to v naprosté zvěrstvo, nad kterým zůstával rozum stát. Nelidské podmínky, násilí, nenávist, nucené práce, to vše musela Gerta (i ostatní) snášet i se svým malým dítětem. Ale ani roky následující jí klid nepřinesou, po nacistech se moci chopí komunisti, kteří jsou úplně stejně stejní hajzlové a neprávem vysídleným Němcům (ale nejen těm, vlastně většině obyvatel), kteří se mohli vrátit zpátky do republiky, pěkně zatápěli. Gerta se sice dočkala pádu režimu, ale zadostiučení se vlastně nikdy nedočkala.
Kniha se četla dobře, ač je poměrně náročná, jen mi možná trochu nesedlo to, že půl knihy je o válce, odsunu a nucených pracích, a do druhé půlky je naměstáno dalších cca 50 let Gertina života, občas to skákání v čase bylo takové trochu zmatečné.
Životní příběh Gerty Schnirch se čte těžce. Ne proto, že by byla kniha špatně napsaná, právě naopak - je napsaná skvěle. Ale to téma je tak silné a bolestné, že čtení opravdu způsobuje smutek, bolest, a stud.
Ano, "odsun" byl vyvolán naprostými zvěrstvy, které páchali Němci dlouhých 6 let. Ale to, že se nakonec stal pouhou mstou (a to i na těch, kteří nic špatného neudělali) je ostudou českého národa. Ano, můžeme mít oprávněný pocit, že kniha není objektivní, protože pozitivní české postavy vlastně neobsahuje (až na jednu, možná dvě výjimky). A ona opravdu objektivní není, popisuje to, co se dělo, z pohledu rozpolcené Gerty, jejíma očima, jejím srdcem.
Kniha Kateřiny Tučkové je důležitým příspěvkem k tomu, aby se o tomto tématu mluvilo, a abychom se s ním my, jako Češi, mohli nějak vyrovnat.
(SPOILER) Co k tomu říct? V každé době, v každé národnosti, možná v každé rodině žijí dobří lidé, kterým je ubližováno a zlí lidé, kteří rádi ubližují. Není to veselé čtení. Zamrzela mě ovšem poslední věta románu, odsouzení Gerty její dcerou, že žila zbytečný život. To bylo od dcery kruté.
Téma poválečného vystěhování Němců z druhé strany. Bez politizace, ideových nánosů, z pohledu řadových obyvatel dvojjazyčného Brna. Doba a situace, která dokázala z někoho vysát chuť do života už v relativně mladém věku.
Jen se musím opakovat jako pokaždé po přečtení knihy s podobnou tématikou. Jak je strašné, co je schopný udělat jeden člověk druhém. Buď ve jménu jakési nadřazenosti nebo ve jménu pomsty.
Take jsem četla tuto knihu od autorky jako poslední. Určitě jsou její další knížky kvalitněji napsané, ale ty příběhy jsou pořád silné a strašné smutné.
Uf, dlouho jsem se s žádnou knihou tak nenátrapil, pocitově měla tak 1000 stran. Pokud v knížce hledáte zábavu a pozitivní energii, tak tady ji nenajdete. Od začátku do konce jde o utrpení a nespravedlnost, které se s Gertou vlečou celý život. Budu si teď muset spravit chuť nějakým lehčím čtením.
Kniha se mi nečetla lehce. Pro mě je to další z povedených příběhů p. Tučkové. Doba to byla velice zlá, trpělo spousta nevinných lidí.
Tohle se mi tak hrozně vleklo. Věděla jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale tentokrát to u mě nebylo tolik o obsahu, jako spíš o tom, že mě to vůbec, ale vůbec nešlo číst. Ztrácela jsem se v ději (pokud to vůbec nějaký mělo). Bohužel mě tahle kniha vůbec nezaujala a já se do čtení musela nutit. Knihu jsem měla půjčenou od známé, která knihu vychvalovala, tak jsem si pořád říkala, že se to třeba zlomí, ale nezlomilo. Sice jsem knihu nakonec dočetla - ale u mě to byla škoda stráveného času (zrovna s touhle knihou). :(
Tedy velké UFFFF. Je to opět velmi silný příběh, hodně opomíjený pohled na válečné a hlavně poválečné osudy lidí "druhé strany". Historie se neustále opakuje, bohužel se všemi hrůzami. Zároveň ukazuje, jak snadno si generace neporozumí. Člověk si uvědomí, jak moc by se ti mladší měli snažit vcítit se do historie těch starších, jak svět není černobýlý a vše má své, někdy hodně bolestné, příčiny. A že někdy ti, které z nepochopení odsuzujeme a zavrhujeme, jsou vlastně hrdiny své doby.
Knížka mě hodně obohatila, začala jsem přemýšlet o věcech v jiných souvislostech.
ALE... našla jsem ji v povinné četbě svého 17 letého syna... a nemyslím si, že má na ni věk. Jistou povědomost o historii by jistě získal, na pochopení celé hloubky však musí mít člověk "odžito".
Půjdu nejspíš proti většině, ale mě kniha bohužel tolik neoslovila. Ke Gertě ani jiným postavám jsem si za celou dobu moc nedokázala najít vztah a několikrát jsem se (zejména od druhé poloviny knihy) i ztrácela v čase/ději. Nic to však neubírá na hrůze, která se děla, jen mě to prostě nedokázalo narozdíl od jiných titulů z tohoto období tak strhnout.
Je až neuvěřitelné, jak se k sobě dokážou lidé chovat. Kolik nenávisti a zbytečně zničených životů..... Po válce...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Četla jsem knížku podruhé, silný příběh a hodně podnětů k přemýšlení. Je zajímavé jak se jeví různé události s odstupem let, nebo třeba příští generaci. Každopádně důležité téma, stejně jako ostatní, které autora zpracovává.