Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4327
4327
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha. I manžel konstatoval, že musí být skvělá, když o ní pořád mluvím (jinak ho se zážitky ze své četby moc neotravuju). Nemohla jsem si pomoct, byla jsem plná dojmů. Škoda, že mé znalosti historie nejsou takové, abych věděla, kolik z toho je nebo mohla být pravda.
Pro mě neskutečně poučná a zajímavá kniha, přečetla jsem jedním dechem a kdybych to bylo možné dám hvězdiček šest. Velká poklona mladé spisovatelce!
Depresivní knížka v jaké autenticky ožívá drsná doba, jakou prožila minulá generace. Autorka je asi po stránce dějepisu velmi vzdělaná, dokáže o dějinách dobře psát.
Velmi dobře zpracované téma odsunu Němců po druhé světové válce. Autorka sice místy balancuje na hraně velmi negativního postoje k Čechům, kteří jako by všichni se sadistickým potěšením ubližovali nevinný Němcům, ale snaží se tento postoj vyrovnat, vyvážit. Román je velmi rozsáhlý, jak počtem stran, tak i obdobím, které mapuje. Jde o překvapivě vyzrálé dílo mladé spisovatelky.
Existuje spravedlnost? Nakolik může člověk ovlivňovat svůj osud a nakolik o něm rozhoduje společnost, politika, lidé? Co je to vlastně domov? Co zapomínat, co odpouštět, jak chápat další generace? Zajímavá kniha. Nejen o osudu Gerty Schnirch, brněnské dcery Němce a Češky.
(citace,str.378) Koukala se na ten náš stát jako na něco, do čeho nepatří a čím šíleně opovrhuje. Po těch sáhodlouhých výlevech, co si mi stěžovala, jak ji odsud Češi vyháněli a jak ji nikdy nepřijali! koukala jsem se na ni jako na cvoka. Jako by v mojí mámě byly dvě ženské. Jedna ta ukřivděná německá, co ji vyhnali z domu, a druhá nadřazená německá, co se Čechoslovákům, mezi kterými žije, jen posmívá. A ta česká, co v sobě vždycky viděla, ta jako by někam zmizela.
Velmi zajímavá knihy na neotřelé téma. A před Katkou Tučkovou smekám. Mladí lidé se musí dozvědět nefalšovanou historii.
Strašně depresivní kniha, která mě zatáhla do Brna a poté na jižní Moravu během a po skončení 2. světové války. Přiznám se, že po jejím přečtení jsem si musela "odpočinout" u Agathy Christie! Ale doporučuju - hlavně kvůli realistickému vykreslení brněnského prostředí a vztahů mezi Němci a Čechy.
Silné a dlouhou dobu velmi ožehavé téma zpracovala Kateřina Tučková poměrně typickým a nepříliš překvapivým způsobem. Škoda, že se více nevěnovala poválečné atmosféře v naší republice, ale rozhodla se příběh přenést i do dob nám blízkých. Na jednu stranu díky tomu poměrně dobře zachytila proměnu krajiny, kterou po Němcích začali devastovat komunisté, na stranu druhou tím trpí kniha samotná. Výpověď o nesmyslné kolektivní vině se tak rozmělňuje na vyprávění o osudem neustále okopáváné Gertě Schnirch.
Kniha získala letošní Magnesii literu - Cenu čtenářů a její autorka byla mezi nominovanými na Cenu Jiřího Ortena 2010. Její obsah je pro mne děsivý. Na stránkách, popisujících jak Češi hnali brněnské Němce z města ven, jsem si vybavila povídku Šála, která pojednávala o jiném pochodu - židů do koncentračního tábora. Nebyl v tom žádný rozdíl! Děj románu postihuje více než šedesát pět let hlavní hrdinky - napůl Češky, napůl Němky i dalších žen, které celý život žily, ať už v Československu či v Rakousku, na okraji společnosti, v podstatě bez domova. Bohužel nejen ony, ale často i jejich děti ...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Syrový, bezútěšný příběh. S tématem, jež podobně jako Habermannův mlýn Josefa Urbana, odkrývá kontroverzní a temné stránky československých dějin. Z románu místy prosakuje čirá bolest, zoufalství a bezmoc - o co se nepostará reálná předloha vyprávění a faktické události (pohořelický pochod, zvěrstva během vysídlení Němců z Československa, etc.), dotvoří autorčina licence: hlavní hrdinka do vínku dostává takovou dávku nepřízní a neštěstí, s kterou by se vypořádal jen vskutku málokdo – každá z nich by vydala na samostatný román. Katarze však nepřichází ani závěrem, a pokud ano, pouze v nepatrných náznacích. Časový záběr románu je ohromný, zahrnuje předválečné roky i dobu po sametové revoluci, což představuje na jednu stranu odvážný počin, který má své určité opodstatnění (generační pohledy v otázce viny a možného odpuštění), nicméně jednotlivé periody působí poměrně nevyváženě a spousta postav, jimž byl zpočátku věnován značně velký prostor, vymizí zbytečně brzy nebo se v ději opět náhle objeví, ovšem „nepřirozeně“ (až šablonovitě) např. jen skrze formu dopisu.