Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4327
4327
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
No zkrátka vynikající kniha o strašných věcech, údalostech vlastně spíš o lidech bylo to všechno o nich a jejich chování. Podobné knihy či filmy byl dala jako povinnou četbu případně zhlédnutí.. ať aspoň máme všichni menší představu jak to tenkrát probíhalo.
Jsou knihy které zaujmou, jsou knihy které okouzlí a jsou knihy které nadchnou tak, že pak si musím říct, že autor do toho dal všechno. U Vyhnání .. se mi nechce věřit, že autorka je tak mladá paní. Kateřina je naprosto dokonalá autorka. Kdo se dokáže vcítit do děje, prožije si strastiplnou cestu hrdinky až na dřeň. Autorka nikoho nešetří a kdo se zajímá trochu o dějiny ví, že lidé se opravdu dokázali chovat jako sv.ně a otáčení kabátů je u nás něco jako národní sport. A vždycky si to odserou ti, co nikomu neublížili.
Nebudu knihu hodnotit *** protože jsem ji musela v půlce odložit. Čtu nadšené komentáře a moc nechápu, protože mě ta kniha vážně štvala. Nemůžu si pomoct, ale ani po měsíci nemám nejmenší chuť se k ní vracet. A to jsem se na ni tolik těšila. Co se týká stylu psaní, je vše ok do fáze, kdy mi autorka utne příběh koncem kapitoly a v další se objeví bez jakékoli návaznosti někde jinde a nejlépe úplně u někoho jiného. Podle komentářů alespoň v tomhle nejsem jediná.
Bohužel mi však vadí i autorčina náruživá potřeba dokázat nám, jak špatně se ty němky měly. Je nepopiratelně jasné, že to jak se spousta lidí po osvobození zachovalo, nebylo hezké. Ale hoď kamenem... Když se dnes rozhlédnu, většina by se klidně zachovala stejně a to by jim ani němci předtím nemuseli vyvraždit rodinu... Nicméně já si prostě nemyslím, že se jim, samozřejmě v rámci té doby, dělo něco až tak strašného. Pochod smrti- 36km v oblečení a běžných botách? Tohle jsem ušla jako 4leté dítě. Co takhle 450km jako lidické ženy? Nebo třeba jen 60km, ale v zimě jen v noční košili a dřevákách? To, že rusové znásilňovali, bylo běžně k vidění i u "osvobozených" českých dívek a žen. A fakt, že při práci dostaly sem tam přes pusu? Četli jste někdy o technikách výslechů gestapa? Jediné smutné je, že ona si tu národnost nevybrala. Ale mezi náma- to asi ani těch 6 000 000 mrtvých židů.... A teď mě třeba ukamenujte...
Tahle knížka mě opravdu chytla! Úžasný, drsný a velmi smutný příběh, krásně napsaný... a to, že je zasazený do prostředí, které je mi hodně blízké, byla jen další třešnička na dortu. ;-) Líbila se mi mnohem víc než Žítkovské bohyně.
Děkuji Kateřině Tučkové za tuto knihu. Víc není třeba říkat, vše už bylo řečeno.
Opravdu úžasná kniha! Jak už je uvedeno na přebalu, týká se odsunu Němců po válce a především chování Čechů. Musím uznat, že chápu jejich touhu po pomstě, spoustě z nich Němci vzali rodinu, bohatství, spokojenost nebo šťastné roky. Ano, jejich pocity jsou přirozené. I to, že chtějí oplácet stejnou mincí. Jejich odplatu ale odnesou především lidé, kteří s nacisty neměli vůbec nic společného. Bohužel, nikdo neřešil, zda je to "dobrý" nebo "zlý" Němec... Neskutečně živě jsou v knize popsána zvěrstva, která byla na odsunutých páchana, ať už ze strany Čechů či Rusů. Někdy dokonce tak moc živě, že jsem knihu musela na chvíli odložit a popsanou situaci vstřebat. Tyto pasáže ve mně vyvolávaly opravdu pocity smutku a beznaděje, tím víc, když vím, že se to opravdu dělo. Ale abych se už dostala k samotné Gertě Schnirch, o které toto dílo je - kniha zachycuje celý její život, od dětství stráveného v Brně, přes rodinné tragédie, odsun, život během války i po ní, až ke Gertě jako staré ženě. Osud Gerty byl opravdu velmi smutný, v jejím životě bylo asi jen málo chvil, kdy se cítila šťastně a měla pro co žít - a více už prozrazovat nebudu. Ještě chci ale projevit obdiv autorce - napsat knihu o této komplikované kapitole v našich dějinách vyžaduje spoustu znalostí. Dokázala navíc napsat knihu, která chytne za srdce. Doporučuji!
Ještě teď v duchu vidím ten pohořelický pochod..... Obdivuji autorku, že ač tak mladá, dokázala napsat něco tak autentického. Žítkovské bohyně jsem taky četla, ale Gerta mi přišla lepší. Kniha je mi blízká i tím, že znám Brno a jižní Moravu a leckterá místa, o nichž píše. Silný a uchvacující příběh.... škoda že se Gertě ani další život vůbec nevyvedl, i když si to zasloužila jako málokdo jiný....
Skvělá kniha od pro mne zcela neznámé autorky. Silný, dojemný příběh, který se musí líbit snad všem. A to nemám rád knihy odehrávající se během války a těsně po válce. Zde mi to sedlo a příjemně se četlo....
Silný příběh jednoho obyčejného života, kterého strhl vír dějin a který si odžil svůj nenaplněný život...V porovnání se skvělými Žítkovskými bohyněmi je snad přece jen Vyhnání Gerty Schnirch o něco lepší díky neuvěřitelně silnému životního příběhu....Všem vřele doporučuju...
Moje první přečtená kniha situovaná do druhé světové války a neměla jedinou chybu či hluché místo.
Těžko hledám slova. Tahle knížka na mě až nečekaně zapůsobila. Po Žítkovských bohyních, které všichni vychvalovali do nebes, a mě zase až tak nesebraly, jsem nejspíš nic neočekávala. A místo "nic" jsem dostala nálož emocí, nálož něčeho tak nesmírně těžkého a temného, že se mi tajil dech. Kdo je vinen, a kdo ne? Lze to vůbec posuzovat a kdo má právo posuzovat a odsuzovat? A lze vůbec odpouštět? Těžko odpovědět a Tučková se do nějakých mravokárných odpovědí ani nepouští, nechá na čtenáři, jak si téma přebere. Ze všeho nejvíc mi naskakuje stále slovo tíha, těžká doba, kterou zpětně nelze posoudit, tíha viny i odpuštění. Tak moc těžká a přitom tak moc silná je kniha Kateřiny Tučkové.
Tak silná kniha, že jsem nebyla dost dlouho schopná zformulovat komentář a hlavně přečíst jinou knihu. Opravdu velký příběh, kdy jsem skutečně nevěděla, co si o celé situaci myslet. Mám dojem, že je nám vtloukáno do hlavy, kdo je "dobrý" a kdo "zlý" v druhé světové válce, ale už méně se hovoří o tom, co následovalo. A bohužel, i tady vyplývá na povrch pravda, že nejvíc vždy trpí ti nevinní. Naprosto souhlasím s autorkou - že Gerta kromě několika málo šťastných chvil žila velmi nešťastný a vlastně zbytečný život.
Člověku utrhne kus sebe samého a mám takový pocit že je to jen dobře, jelikož je hodně nad čím se zamyslet. Solidně zpracovaný námět, který není jen smutný ale je nevýslovně krutý.
Autorka si dala velice záležet na jazykovém vyvedení tak na prolnutí sebe samé do nitra knihy.
U mě trumfla první čtenářský zážitek s ní a to Žítkovské bohyně, alespoň o kousíček.
Moje druhá kniha od této autorky a snad ještě o něco více mě nadchla než Žítkovské Bohyně. Téma 2.sv. války, Němců a Židů je už hodně zpracované, ale to, co se dělo s Němci po válce, a hlavně s německými dětmi, ženami a starými lidmi žijícími v Česku (Brně a dalších městech) už o něco méně. Chvílemi velmi detailní, šokující, ale pravdivé popisy a vyprávění, o lidech, kteří si museli projít peklem.... četla se mi jedním dechem, i když pojednává o velmi smutné minulosti.
Knížka Vyhnání Gerty Schnirch byla první knihou, kterou jsem od Kateřiny Tučkové četla. Musím říct, že je to velmi smutný příběh, který chytne za srdce. Myslím, že by se tato kniha měla zařadit do povinné četby ve školách, aby i dnešní mládež věděla, že tomu není zase tak dávno, co se u nás děly hrozná zvěrstva - černá skvrna na našich dějinách. Jelikož jsem si po přečtení tohoto příběhu autorku velmi oblíbila, hned jak vyšly Žítkovské bohyně, tak jsem si je koupila a staly se součástí mé knihovny. Musím říct, že mě osobně se více líbilo "Vyhnání Gerty Schnirch", ale i přesto, si koupím hned další knihu, která od Kateřiny Tučkové vyjde.
Velmi silný, krutý příběh. Ještě teď se mi tají dech.
Oceňuji pečlivost a energii, kterou autorka věnovala přípravě knihy, včetně absolvování vzpomínkového pochodu do Pohořelic.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Můj dědeček se ve svých devatenácti letech vydal na sever Slezska, aby zde obsadil statek, který zůstal po vyhnaných Němcích a zabydlel se v Domě se Záhradou, které budu mít navždy spojeny s mým kouzelným dětstvím. Nyní žiju v Opavě, ve městě ve kterém ještě v roce 1930 žilo dvojnásobně více Němců, než Čechů. 99% svého života jsem vlastně strávil v Sudetech, v kraji s kalnou duší a chmurnou romantikou. Celý život jsem obklopen souvislostmi, ale dlouho jsem je neviděl. Postupem času je však nacházím téměř všude. A červíček pochybností hlodá a hlodá stále hloub, ale spravedlnosti nenachází. Byl odsun nutný? A pokavaď ano, nešlo jej provést organizačně lépe a zabránit tak násilnostem a dalším zbytečným utrpením, smrtím? Ale Gerta pochybnosti neutišuje - právě naopak. Odhaluje souvislosti překračující životy čtyř generací v jejich hloubce. Prst prohřešků našich předků na nás stále ukazuje a jen těžko se před ním schováme. Nanejvýš si ho nemusíme uvědomovat, nebo před ním můžeme přivírat oči.
A na internetových fórech se stále chce vyhánět a ve dne vztyčené kříže se v noci znovu kácí. Máme to v sobě. Jsme Češi. Čechy Čechům.
A kniha? Smutná. Vypovídající. O nás.