Zapečetěný anděl diskuze

Zapečetěný anděl
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22999/zapeceteny-andel-22999.jpg 5 10 10

Výběr próz N.S. Leskova obsahuje řadu povídek, jejichž hrdinové jsou vesměs lidé obětaví, se smyslem pro spravedlnost, kteří se hrou osudu dopouštějí nejneočekávanějších zločinů, motivovaných láskou, slepou vírou, vinou předsudků. Autor usiluje především o dějovost na úkor psychologizování. Sociálně kritický význam jeho povídek je výsledkem jeho znalosti života ruského lidu, nikoli destruktivním záměrem zasáhnout principy společenského uspořádání carského Ruska.... celý text

Literatura světová Povídky
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Izbrannyje sočinenija, 1873


více info...

Diskuze o knize (1)

Přidat komentář

sika444
22.01.2023 5 z 5

(SPOILER) Po přečtení knihy jsem si uvědomil, že díky Leskovovi může čtenář pochopit leccos z mentality Ruska a některých jeho obyvatel, a to nejen Ruska 19. století, ale i toho 21.
1. Skepse vůči pravoslavné církvi.
Leskov si váží křesťanů, kteří jsou opravdoví a kteří žijí v souladu s pravdami evangelia. Velmi odvážně však odhaluje církevní pokrytectví, pověrčivost, povrchnost církve a jejích představitelů. O pravoslavných věřících si nedělá iluze – jen málo jich je opravdových. Neznají bibli a náboženství je pro ně únikem z bídné reality života. Současně Leskov nezastírá přesvědčení pravoslavných, že Bůh prostě žehná Rusku a Rusům, je na jejich straně a všechny, kdo se proti Rusku staví, potrestá.
2. Nepředstavitelná krutost nevolnictví poznamenala Rusko navždy.
V mnoha povídkách vzpomíná Leskov na dobu nevolnictví a vypráví příběhy, při nichž jen nevěřícně kroutíme hlavou. Utrpení a ponižování bylo tak všudypřítomné, že mu nebylo možno uniknout.
3. S tím souvisí neustálá přítomnost násilí mezi lidmi.
Prostě kdo má moc, mlátí toho, nad kým moc uplatňuje. Týká se to celé společenské hierarchie a končí to v rodinách – v chování rodičů k dětem. Násilí není zdůvodněné, prostě je.
4. Leskov ukazuje příčiny alkoholismu v Rusku.
Násilí, ponižování, nemožnost dobrat se jakékoli důstojnosti vedou k únikům – k pověrám a k alkoholismu. Je zde nepřekonatelný fatalismus – a alkohol pomáhá v tomto modu přežít. Bez vodky by se člověk zbláznil. Pijí proto všichni, včetně žena často i dětí.
5. Autorita státu je absolutní.
Stát je car, monarcha je někým, kdo má nárok na všechno – včetně lidské duše. Svou moc deleguje na gubernátory, starosty měst a policii. Kdokoli z této hierarchie se dopouští zvůle, je automaticky vyviněn, neboť zvůle je nástrojem uplatňování moci.
6. Korupce je nedílnou součástí systému.
V jedné povídce Leskov vymyslel policejního náčelníka, který nebere úplatky. Shodou okolností se tento muž stane i starostou. Když pak gubernátor přijede do města na kontrolu, nechápe, že někdo takový existuje a udělí starostovi řád. Ale přitom kroutí nad tou poctivostí hlavou, protože bez úplatků přeci nelze žít.
7. Rusové mají v sobě hodně z Tatarů.
V povídce Očarovaný poutník pobývá hrdina několik let mezi Tatary, Leskov zde proto líčí jejich mentalitu i obdiv Rusů k tatarské krutosti, pýše a nezávislosti. A protože Tataři žili s Rusy řadu staletí, leccos z jejich povahy a hodnot se do Rusů otisklo.
Přemýšlím nad Leskovem. Některé jeho texty jsou podobné Dostojevskému, ale Leskov nemá víru v to, že poměry se mohou napravit a že „krása spasí svět“. Připomíná spíš Zamjatina a Šmeljova, autory píšící v prvních desítiletích 20. století, kteří zobrazují v celé nahotě ruskou bídu a prorokují revoluci. Kdo čte Leskova, pochopí, že bolševický stát se svou krutostí nelišil od ruského samoděržaví, a když sledujeme putinovské Rusko, vidíme, že Leskovovy postřehy jsou stále aktuální.
K čemu nám je, když to víme? Minimálně k tomu, abychom se nenechali oklamat někým, kdo chce s ruskou kartou hrát ve své politické nebo i duchovní hře, abychom se orientovali a poznali propagandu a klam. Když totiž do věci vidíme, není tak snadné nás svést. A to se netýká jen Ruska.