Čitateľské fórum.
alekis - lazník - žijúci na samote na lazoch. Pytlík nie je slovensky - čiže by musel kvôli pravidlám pravopisu byť Vrecko. Ja zase nemusím otrocké preklady - nevadí mi, keď sa rôzne preklady rôzne volajú.
AD: Mirka2778
Presne tá istá myšlienka zaujala aj mňa a tiež mi utkvela v mysli. Prosté a jasné, tesať do kameňa.
Zaujali ma aj také kuriozitky, ako napríklad to akú pozornosť venuje autor s prepáčením "vyprázdňovaniu":
"Zrazu som pocítil, ako mi dav na ľavom boku natoľko povolil povrazy, že som sa mohol obrátiť na ľavú stranu a učiniť zadosť svojej potrebe. Močil som výdatne na preveľký úžas všetkých okolo stojacich. Z mojich pohybov vytušili na čo sa chystám a okamžite sa rozostúpili doprava i doľava , aby sa vyhli prúdu ktorý sa zo mňa hlučne a dravo valil".
Je to súčasť ľudskej prirodzenosti, keď to opíše autor v knihe vyzerá to čudne.
Text příspěvku byl upraven 13.02.19 v 00:25
Snad bych se měla stydět, ale tuhle pasáž jsem přešla bez nějakýho většího zaujetí. Možná to bylo i tím, že do nejmenších detailů bylo popisováno snad úplně všechno. Jak mu kde šili oblečení a vyráběli nábytek. Swift asi měl rád podrobnosti. Fungování létacího ostrova...
Ešte mi napadlo, že Liliputáni boli maličkí nielen vzrastom, ale aj malichernosťou a malodušnosťou. Žiadali smrť pre Gullivera len preto, že do puntíka nesplnil kráľov príkaz. Zachránil život kráľovnej a panovnícky palác, ale porušil zákon o teraz opäť prosím o prepáčenie o močení v blízkosti paláca. Obri boli najveľkodušnejší a vnímali svet z celkom inej perspektívy. Odmietali tresty za malichernosti etc... Gulliverovi na nich vadilo veľa vecí, ešte aj ich inakšia vôňa mu pripadala ako zápach. I keď treba povedať, že prvá rodina do ktorej sa dostal tiež nebola z najmilších (mám na mysli hlavu rodiny) keď ho zneužívali ako púťovú atrakciu.
Text příspěvku byl upraven 13.02.19 v 18:46
newtory: On nemočil v blízkosti paláce, on močil na palác :D sice díky tomu neshořel, ale smrděl na sto honů a bydlet se v něm nedalo... Ale chápu, jak jsi to myslel.
Upřímně... příběh z Liliputu pro mě byl utrpením a velkou prokousávačkou. Neseděl mi humor a nenašla jsem tam jedinou podnětnou myšlenku. Celá kniha mě začala bavit (a bavit už nepřestala) až mezi obry díky skvělé kritice lidského pokolení. Kde mimochodem taky padla zmínka o tom, že "lidský druh byl původně mnohem větší, ba že bývali za dávných věků dokonce obři, převyšující obyčejné zvrhlé lidské plémě dnešních dob." Chápu to tak, že se lidé zmenšili kvůli všem svým malichernostem a malodušnosti. Liliputé se zmenšili tím víc, čím víc jsou malicherní. Naopak obři zůstali u přímočarých zákonů a vlády pomocí laskavosti a zdravého rozumu. Vzrůst ras odráží velikost ducha.
Presne tak som to myslel, že telesná malosť sa premieta do duševnej a tá sa vyžíva v malichernostiach. Malí ľudia (a teraz to nemyslím len fyzicky) majú všetko primerané svojej veľkosti, od nerestí až po radosti.
Zvláštne bolo, že morské živočíchy v krajine obrov sa neprispôsobili ich rozmerom, ale tie ostatné suchozemské živočíchy áno. A ešte že obrovi nemali žiadnych susedov ale aj tak keď sa naskytla príležitosť necítili potrebu slabším dokazovať svoju silu, to skôr ich "trpaslík".
Ospravedlňujem sa ešte jedna trocha lascívna vsuvka a síce Gulliver, ktorý sa sťažoval na necudnosť jednej z obrýň, ktorá si ho kládla sedávať na obnaženú bradavku...
P.S. Nerušili vás, aspoň trocha tie krkolomné zemepisné a národopisné názvy ?
Text příspěvku byl upraven 13.02.19 v 18:50
hernajz, ja som to mala ako nádhernú rozkladačku s vyklápacím klobúkom - verzia asi pre mimina.
A nebolo to to vydanie s 3D bradavkou ?
Text příspěvku byl upraven 13.02.19 v 21:13
Zeměpisné názvy byly problém... jakmile to neumím vyslovit, tak jsem v háji. Pro mě to byl všechno jeden velkej Brmbrmduc. Zvlášť u měst pod létajícím ostrovem jsem nevěděla jestli je to město nové nebo jestli se vrací...
Bradavky jsem si nevšimla. Kdyby byla 3D, to by byla jiná...
Prepáčte Padfoot, reagoval som na poznámku uživateľky bamba o leporele Gullivera.
Tá tretia krajina bola myšlienkovo dosť hutná, ale priznám sa, mal som dosť problém predstaviť si tie "riešenia" priestorovo. To by som celkom rád videl ako film, ale bez režisérskej autorskej licencie, pekne popisne podľa originálu. Prekvapili ma vedomosti autora z geometrie, fyziky, astronómie...priznávam, že moje vedomosti z prírodných vied dostávali na frak.
Tá posledná, štvrtá krajina bola až ľúbivo pekná, ale chvíľami mi pripadala tak trocha ako "agitka" tou čiernobielou alegóriou o dobrých Hvajninimovioch a o zlých Jahuoch a o tom, ako človek pod hlavičkou "ľudstvo" zablúdil a odcudzil sa sám sebe.
Text příspěvku byl upraven 13.02.19 v 22:16
Příspěvek porušil pravidla diskuze, a proto byl odstraněn moderátorem.
Mě první příběh zaujal taky asi tak nejmíň, ale další příběhy byly o něco čtivější a tak jsem knížku přečetla dost rychle.
Opět mě překvapuje zařazení do kategorie pro dětské čtenáře. Osobně si myslím že jako dítě bych naopak většinu nepochopila a byl by to dobrodružný příběh proložený nezáživnými, satirickými, příliš mravoučnými pasážemi, které jsem si teď buď užila a nebo se nad nimi zamyslela.
-Schopnost pamatovat si divné názvy úplně postrádám, takže se mě neptejte, kam že to ten Gulliver cestoval.
-Jsem Lapuťanka. Né že bych vynikala v počtech či v hudbě, jen je přehršel oborů, o kterých nemám ani páru.
-Gulliver mi tím jak brzy po návratu domů zas utíká od rodiny připomněl Robinsona. Ale možná to byl standart té doby i pro neprofesionálního námořníka. Taky jsem si povšimla že navzdory obecné pravdě neměli (ani jeden) holku v každým přístavu.
Tie prvé dve cesty môžu byť pre deti zaujímavé. Také vzrušujúce pohrávanie sa s perspektívou. Aké by to bolo, keby všetci boli maličkí a ja by som bol oproti nim obor a potom v obrátenom garde, kvôli empatii, všetci obri a ja maličký. Tie ďalšie dve sú podľa mňa pre deti nepoužiteľné. Ale kniha myslím ani nebola zamýšľaná pre deti.
Tak ako u nás chodili v určitom veku "mládenci" do sveta na skusy, tak to asi chodilo aj v Anglicku, ale nakoľko všade naokolo bola samá voda, tak sa kvôli tomu museli aspoň na chvíľu stať námorníkmi.
Text příspěvku byl upraven 14.02.19 v 14:22
V době svého vzniku určitě ne, ale dneska ji v knihovnách většinou najdeš v oddělení pro děti a mládež. Ale třeba je to i těmi ilustracemi?
Text příspěvku byl upraven 14.02.19 v 14:20
Já se vytahuji, jak můžu kdykoli, že už to mám přečtené, a pak na vás úplně zapomenu (tiše se stydí). Budu reagovat průběžně, protože už ze začátku mě zaujala řada postřehů.
Vydání jsem měla s krásnými ilustracemi - rok 1958, ilustroval nějaký pan Grandville. Tenhle typ ilustrace mám moc ráda, takže jsem byla maximálně spokojená.
https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/gulliverovy-cesty-52141
Zákonodárství obecně je hodně ve středu Swiftova zájmu, má tam spoustu krásných myšlenek a zrovna tahle patří k jedněm z nějnápaditějších - jen by mě zajímalo, kolik písmen ta jejich abeceda měla :D (to jen takový šťouch...)
Jinak překlad mám stejně jako Mirka od Aloyse Skoumala a nemám si na co stěžovat.
Co se vyprazdňování týče... přiznávám, že já si na podobné pasáže taky nepotrpím, ale řekla bych, že trochu pohoršit tu bylo záměrem. Navíc je to v rámci evropské literatury poměrně běžné, vezměte si například Gargantuu a Pantagruel. Pravda, nečetla jsem to, ale z toho co jsem slyšela, se tam fekálií i fekálního humoru vyskytuje ještě mnohonásobně víc.
Jinak mě tedy scény s močením a bradavkou neznechucovaly/nepobuřovaly tolik jako scény ze třetí části, kde strkají ty měchy do psů (myslím, že to byli psi...), z toho se mi teda dělalo vážně špatně...
Text příspěvku byl upraven 14.02.19 v 17:18
To s tou přímou úměrou mezi duševní a fyzickou úměrností je zajímavé, toho jsem si při čtení buď vůbec nevšimla, nebo jsem to už zapomněla - typovala bych spíše to první.
Zeměpisné názvy mě při čtení nevadili, ale teď už si je samozřejmě nevybavím.
Co se týče vhodností pro mládež... rozhodně to nebyla kniha zamýšlená pro děti, nicméně já jsem jí četla ještě na základce, nejsem si jistá, kolik mi tak mohlo být - typuji 12 (ale je docela možné, že i míň) a hrozně mě to bavilo. Samozřejmě, že člověk nepobere ty alegorie, ale dalo by se říct, že to je určitá "nadstavba". Příběh sám o sobě je funkční a zábavný, i když nevíte, že se jedná o aluzi na dvůr Jindřicha/Jiřího XY nebo okupaci Irska. V tomhle je to stejně pro děti jako Robinson - je to dobrodružný příběh s nadstavbou a pokud jste dítě, které se nebojí písmenek... tak proč ne...
Mirka2778: Možná je to i tím, že spousta vydání je dělaná přímo pro děti. Zrovna nedávno jsem v jedné čítárně našla krásně ilustrované vydání mezi dětskými knihami. Byla to dost zjednodušená verze a Laputu vystřihli úplně... což mě dost mrzelo, protože na ilustrace propleskávačů jsem byla dost zvědavá.
A taky proto, že Laputa mě bavila ze všech cest asi nejvíc. Když už jsem u těch propleskávačů... taky jsem narazila na jednu srandovní paralelu s naším světem, o které ale Swift ve své době asi neměl ani ponětí... Možná vás to taky pobaví :)
https://www.youtube.com/watch?v=v6Wpc9s35ZY
Jinak ke kritice třetí části... ona je sice taková nejzmatenější, ale také - dle mého názoru - obsahuje těžiště Swiftovi kritiky. Například ostrov Balnibarbi... Tahle pasáž mi utkvěla v hlavě, což podle mě i vypovídá o tom, že na napsání téhle části si dal Swift docela záležet a byla pro něj osobní. Je to - znovu - skutečně nápadité zobrazení vztahu Anglie k Irsku, což je Swiftovo věčné téma... viz "A Modest Proposal: For Preventing the Children of Poor People in Ireland from Being a Burden to Their Parents or Country, and for Making Them Beneficial to the Public" - v tomto "Skromném návrhu" Swift navrhuje, že děti irských chudáků by se měly předkládat boháčům k jídlu...
Ale moje nejoblíbenější část je ostrov nesmrtelných - Luggnagg, Protože autor tu zpovzdálí nazírá staletí pídění za nesmrtelností - nejznámější je snaha o vytvoření kamene mudrců. A ukazuje kam všechny takové snahy vedou, k čemu to člověku vůbec je? Někde jsem četla, že život je tak vzácný jenom proto, že končí... to mi přišlo neuvěřitelně výstižné... Vlastně i dneska jsme to řešili na jednom semináři - kdybychom měli všechen čas světa, nedělali bychom nic...
Takže třetí část je ve skutečnosti asi moje nejoblíbenější část, přijde mi myšlenkově nejvybroušenější, i když místy je asi trochu přeplácaná. Kdybych měla vybrat část, která se mi líbila nejmíň, tak asi ta čtvrtá... Možná proto, že byla nejméně realistická?
Zaujímavé bolo aj to o zvyku Japoncov nechať Európanov šliapať po krucifixe. Píše o tom Šusakó Endó (japonský konvertita na kresťanstvo) v knihe "Mlčení" o prvých kresťanoch v Japonsku.
https://www.databazeknih.cz/knihy/mlceni-4916
Návšteva Lagado (tretia plavba koniec štvrtej kapitoly):
"Vari pred štyridsiatimi rokmi sa niekoľko ľudí vybralo na Laputu...po 5-mesačnom pobyte sa vrátili. Pochytili čo to z matematiky, ale celí napáchli nesústredenosťou ktorá sa na nich nalepila vo vzdušnej krajine. Po návrate sa týmto ľuďom sprotivil pozemský spôsob života a začali kuť úklady ako by postavili na nový základ všetky umenia, vedy, jazyky aj mechaniku. S týmto cieľom si zadovážili kráľovský patent a v Lagade založili akadémiu vynálezcov. Ľuďom sa to natoľko zapáčilo, že sa v kráľovstve nenájde jediné významnejšie mesto bez akadémie. V týchto ustanovizniach profesori vymýšľajú nové pravidlá a spôsoby pre poľnohospodárstvo a staviteľstvo, nové nástroje a náradia pre všetky remeslá a výrobu. Tvrdia, že takto jeden človek zastane v robote desiatich, že za týždeň postavia palác z takého trvanlivého materiálu, ktorý naveky vydrží bez opráv. Všetky plody zeme budú vraj dozrievať v hociktorom ročnom období, keď to uznáme za príhodné a budú dávať stonásobne bohatšiu úrodu ako teraz. Podávajú aj hŕbu iných sľubných návrhov. Háčik je v tom, že nijaký plán ešte nezdokonalili a medzitým krajina celá zbedačená leží úhorom, domy sa rozpadávajú a ľudia nemajú čo do úst ani na seba. Toto všetko ich však neznechucuje, ale naopak päťdesiat ráz zanietenejšie lipnú na svojich zámeroch a nevedno či ich mocnejšie poháňa nádej, alebo zúfalstvo."
Plus piata kapitola a v nej opis tzv. akadémie je priam čitateľským zážitkom, paralela s čerpaním eurofondov sa priam núka.
No neviem či toto nie je proroctvo z krajiny kde zajtra znamená včera. Autor túto časť písal údajne v roku 1701, cca 150 rokov pred Marxom a 200 rokov pred Leninom. Alebo taká EU a nastavenia ekologickej politiky znižovanie emisií, nastavenia spaľovacích motorov, likvidácia tepelných aj jadrových elektrární...
Text příspěvku byl upraven 14.02.19 v 18:40
Já jsem jedna z těch, co Gullivera četli jako dítě. Bylo mi tehdy, tuším, tak deset, jedenáct a chvílemi mě to moc nebavilo. Nejméně mě jednoznačně zaujala Laputa, z té mu zůstal v hlavě jen název (až po letech mi došlo, odkud se asi vlastně vzal) a že to byl létající ostrov. Nejzajímavější byli pro mě (když nepočítám úžasné Boudovy obrázky) asi Hvajninimové, z nich a od Liliputů si i po letech aspoň něco pamatuju.
Pokud ale vím, vydání upravovaná pro děti se často věnovala jen obrům a trpaslíkům, asi proto, že - jak píše newtory - jsou nejakčnější a pro děti nejstravitelnější (i zfilmované verze řeší jen tyhle dvě země, ne?).
V dospělosti jsem už Gullivera znovu nečetla (zas tak na mě tehdy nezapůsobil), takže nějakými hlubokomyslnými postřehy nemůžu sloužit, ale před lety jsem si na něj vzpomněla v souvislosti s Yahoo! a možná spojitost mě dost pobavila.
A ešte som si spomenul, že v krajine obrov spomína ženu, žobráčku s rakovinovým nádorom. Premýšľal som nad tým, či už pred 300 rokmi o rakovine vedeli a mali pre ňu aj pomenovanie. Čítal som, síce, že ňou trpeli už v starovekom Egypte, ale neviem či ju vtedajšia medicína a spoločnosť nejako presnejšie reflektovala. Tuším Hippokrates, písal o nádoroch (??) v súvislosti s čiernou žlčou...
Spôsoby výchovy detí teraz si neviem narýchlo spomenúť v ktorej krajine ich Swift spomína, mi trochu pripomínali Platónovu Ústavu, rozprava o ideálnom štáte.
Text příspěvku byl upraven 15.02.19 v 01:56
Tak som sa rozhodol, že si kúpim nejaké pekné staršie, ilustrované vydanie v dobrom preklade.
Pozerám, že diskusia sa už asi skončila.
Budeme hlasovať o novej knihe ?
"V ženských opatrovnách se vychovávají urozené dívky skoro jako hoši. Nepozoroval jsem, že by různost pohlaví působila rozdíl ve vzdělání, leda to, že ženský tělocvik není tak namáhavý a že se dívkám podává návod k vedení domácnosti a udílí se jim méně vzdělání. U nich totiž platí zásada, že v lepších kruzích má být žena vždy rozumnou a příjemnou družkou, protože nezůstane pořád mladá."
Jako ideální stát mi to moc nepřipadá... I když Platónovu ústavu asi připomínal celý ten systém kolektivní výchovy vedené státem. Ale upřímně se mi z tohohle odstavce lehce nadzvedl kýbl. Asi není náhodou, že tenhle způsob výchovy a vzdělávání zařadil autor právě do Liliputánie, země lidu ne právě nejuvědomělejšího. Platón si to pravděpodobně představoval trochu jinak :).
Sem s další knihou! Překvapivě mě právě Gulliver dost namotivoval na další společné čtení.
Vložit příspěvek