Krása vyřčeného čili Úryvky z knih

190. DROBEČKY NA STOLE
Kohout povídá jednou svým slípkám: „Honem si pospěšte nahoru do komory sezobat drobečky se stolu. Naše panímáma si vyšla někam na návštěvu.“ Ale slípky řekly: „Ne ne, my nepůjdeme. Víš přece, jak se na nás panímáma vždycky potom zlobí.“ Ale kohout na to: „Vždyť o tom přece neví, jen pojďte, stejně nám nikdy nic dobrého nedá.“ Tu řekly zase slípky: „Ne ne, už jsme řekly, nahoru my nepůjdeme.“
Ale kohout jim nedal a nedal pokoj, až konečně šly, vyskočily na stůl a všechny drobečky tam do posledního sezobaly. A jako z udělání tam zrovna v tu chvíli vešla panímáma, popadla hůl, sehnala je dolů a zle jim zatopila. A když zas byli všichni dole před domem, tu řekly slípky kohoutovi: „Tak tak tak, tak to vidíš!“ Ale kohout se dal do smíchu a povídá jen: „He he he, copak jsem to nevěděl?“ A tak jim nezbylo než jít po svých.

(z knihy - Jacob Ludwig Carl Grimm, Wilhelm Karl Grimm - Německé pohádky, SNKLU-1961)

Obyčejně se tady čtenáři podělí s citacemi, které je osloví, zalíbí se jim, dojmou nebo pobaví.
Já jsem narazila na úvodní slova jedné knihy, která je zde vydávána za literaturu světovou (!), humornou (!) , zábavnou a vhodnou zejména pro mladé dívky, a ze kterých je mi doopravdy K ZBLITÍ:

"Moje matka je jako totálně nenapravitelnej, prvotřídní, podělanej, nafoukanej, ubožáckej, kreténskej debilní sráč toho nejvyššího stupně."
https://www.databazeknih.cz/knihy/tak-trochu-uzasni-126547

... a že tohle vydá Argo, to je pro mne rána největší! Přeji všem redaktorkám tohoto nakladatelství, aby si i jejich dcery osvojily výše citovaný názor - snad se jim pak rozsvítí, čemu pomáhají.

Text příspěvku byl upraven 27.06.20 v 16:29

„A láska? Mluvit o lásce, cítíte, jak je to trapné? Láska byla totiž postupně privatizována jen na své intimní projevy, lásku k dětem a lásku erotickou. Ostatní rozměry lásky, jak je například vypsal Pavel z Tarsu ve svém dopise Korintským, se totiž už vůbec neobejdou bez pravdivých vztahů a bez víry v hodnoty překračující osobní prospěch.“
(Jan Balabán - Publicistika a hry)

„Otázka: Co zbývá těm vašim antihrdinům, kterým se rozpadla rodina, zhroutila práce, pijí s ďáblem? O co se mohou opřít?
To je jako když vás zatlačí ke zdi. Buď se odrazíte a začnete se prát, nebo vás u té zdi utlučou. Je to chvíle pro otázku, jakou cenu vlastně pro mě život má nebo nemá. Stojí vůbec za to, abych se z toho závalu začal hrabat ven? Mnoho lidí na to nepřijde. Neumřou, nespáchají sebevraždu, ale stávají se z nich otrávení, škaredí lidé, kteří říkají, že všechno stojí za hovno. Nějak žijí, nějak se zabaví, koukají na televizi, spí, kouří nebo naopak nekouří. Taková malá smrt, kdy člověk dopustí zánik toho citlivého, zvídavého srdce, které jako osamělý lovec hledá rezonanci.“
(Jan Balabán – Publicistika a hry)

pro mirektrubak:

Kdysi jsem si drobně psala s Lukášem Balabánem, Janovým synem, protože jsem chtěla zpřístupnit jeho text, který věnoval tatínkově památce.
A mj. mi tenkrát Lukáš napsal, že tatínkovy publicistiky a speciálně fejetonů pro Respekt, si cení asi nejvíce. Což on asi může posuzovat jinak, než my ne-rodinní čtenáři, protože on dokáže nahlídnout ty osobní vrstvy, konotace, impulsy a jejich literární přetvoření.

Dnes už nejsme s Lukášem v kontaktu, ale občas si na něho, lépe řečeno na to, jak se radikálně vzdal své víry v Boha, vzpomenu...

Text příspěvku byl upraven 09.09.19 v 09:59

Děkuju, Simono, za Vaši vzpomínku.

...
Nalila si z termosky čaj a najednou se ho zeptala, proč je tak těžké žít ve Švédsku.
„Někdy si říkám, jestli to nebude tím, že jsme si přestali štupovat ponožky,“ prohlásil Wallander.
Koukala na něj vyjeveně.
„To myslím vážně,“ potvrdil. „Když jsem byl malý, Švédsko byla země, kde si lidi látali ponožky. Dokonce jsme se to učili ve škole. A pak jednoho dne byl najednou konec. Děravé fusekle se začaly vyhazovat. Nikdo už si vlněné ponožky nespravoval. Společnost se proměnila. Unosit a vyhodit, to bylo najednou jediné všeobecně platné pravidlo. Asi se našli i tací, kteří tvrdili, že si ponožky dál spravují. Jenže nebyli vidět ani slyšet. Dokud šlo jenom o ponožky, tak ta změna neměla tak citelný dopad. Ale šířila se dál. Nakonec se z ní stala neviditelná, zato všudypřítomná morálka. Myslím, že nám to změnilo pohled na to, co je dobré a co špatné. Co člověk může druhým dělat a co nemůže. Všechno se hrozně ztížilo. Je čím dál víc lidí, kteří se ve vlastní zemi cítí nepotřební, nebo dokonce nevítaní. Mezi nimi spousta mladých, jako jsi ty. Jak na to reagují? Agresí a odporem. A nejstrašnější je, že podle mě jsme teprve na začátku něčeho, co se bude postupně zhoršovat. Teď roste nová generace, mladší než ty, a ta nám odplatí ještě hrubším násilím. Ti už vůbec nepamatují doby, kdy jsme si štupovali ponožky. Nevědí, že jsme kdysi neničili a nevyhazovali ani ponožky, ani lidi.“
Wallander nevěděl, co říct dál, ačkoliv viděl, že Linda čeká na pokračování.
„Možná se vyjadřuju nesrozumitelně,“ dodal.
„Jo,“ přisvědčila. „Ale řekla bych, že chápu, co tím myslíš.“
„Taky jsem třeba úplně vedle. Všechny doby možná působí hůř než ty uplynulé.“
...

Henning Mankell: Pátá žena

...Je příznačné, jak se při všech těch vysněných modelech socialistické demokracie přehlíží jinde a jindy osvědčený model demokracie liberální. V takové je totiž vždycky vnitřní napětí: liberalismus moc omezuje, aby nebyla zneužita, demokracie moc soustřeďuje, aby ji použila. Liberalismus chrání menšiny, demokracie hledá většinu. "Liberální" znamená dělbu moci, nezávislost justice, důraz na lidská práva a svobody...Je v tomto smyslu veskrze praktický. Nepředstavuje žádný skutečný ideál, protože neznamená žádnou ideologii, ale pravidla a instituce. A instituce znamenají v samém svém jádru zábrany. Uvnitř těch zábran, které jsou "ohradami" před svévolí, je prostor svobody.
Petr Pithart: Osmašedesátý (Academia, 2019, str.50)

...
O co jste dnes moudřejší?
Už vím, že kaluž se nemusí jen přeskočit, může se i obejít. Hodně jsem ubral ze svých vášní, méně odsuzuji, spíš se snažím být soudný. Také už vím, že nelze usilovat jen o to, aby byl každý den příjemný. V životě je důležité mít nějakou vizi a směr, z nichž nesmíte ustoupit. Důležité také je, aby člověk nebyl životními událostmi vláčen, aby se naopak podílel na jejich tvorbě. Jinak vás to odtáhne někam, kam třeba vůbec jít nechcete. Je dobré si občas najít chvilku a zeptat se sám sebe, zda tam, kam míříte, vůbec chcete a hlavně proč a zda to má skutečný smysl. Podstatné je to, abychom své cesty jednou ve svém svědomí nelitovali.
...
(z knihy: Labyrint pohybu - Pavel Kolář, Renata Červenková)

„Neutečete mi, viď?"
Lískáč pošimral Důlka nosem za uchem. „Nikdo nikomu neuteče," ujistil ho. „Kdybys nemohl dál, zůstal bych tu s tebou."

*

Richard Adams - Daleká cesta za domovem

https://www.databazeknih.cz/knihy/daleka-cesta-za-domovem-daleka-cesta-za-domovem-622

Když zvoní zvoneček, andělům rostou křídla.

(z filmu Život je krásný - It´s a Wonderful Life, 1946)

"Vo chvíli, keď sa téma Radosti zjaví po prvý raz, orchester sa odrazu prudko zastaví; nastane náhle ticho, čím nástup hlasov dostáva tajomný a božský ráz. A skutočně, téma je božská v pravom zmysle slova. Radosť zostupuje z nebies, obklopená nadprirodzeným pokojom, a svojím ľahkým dychom láska trpiacich; a keď sa tíško vkráda do uzdravujúceho sa srdca, prvý dojem, ktorý tu vyvoláva, je taký něžný, že sa - podobne ako onomu Beethovenovmu priateľovi - "žiada človeku zaplakať, keď vidí jeho nežné oči". Len čo sa potom téma prenesie na hlasy, zjaví sa najprv ako bas s vážnym, trochu priduseným charakterom. Avšak postupne sa Radosť zmocňuje bytosti. Je to boj, vojna proti bolesti. Sú tu pochodové rytmy nastupujúcich armád, planúci a túžobný spev tenora; zo všetkých týchto hučiacich strán akoby vanul dych samého Beethovena, rytmus jeho dychu a jeho nadšené výkriky, keď sa prechádzal po poliach a komponoval svoje dielo vzrušený démonickou vášnivosťou ako starý kráľ Lear uprostred búrky. Po bojovnej radosti nasleduje náboženská extáza a potom posvätná orgia, delírium lásky. Celé chvejúce sa ľudstvo vzťahuje ramená k nebesiam, vydáva mocné výkriky, vznáša sa v ústrety Radosti a tisne ju na svoje srdce."
(R. Rolland: Beethovenov život, Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1957. Preklad: Ivan Stanek)

… bůh malichernosti, předsudků, opovržení, nenávisti. Vyklání se ze své domovnické lóže u vchodu do obydleného světa a křičí „Špinavý Američan, špinavý Arab, špinavý Žid, špinavý Rus, špinavý Číňan, špinavý negr!“ Je to výtečný organizátor masových hnutí, válek, lynčování, perzekucí, obratný dialektik, otec všech ideologických formací, velký inkvizitor a milovník svatých válek. Přestože má prašivé chlupy, hyení hlavu a malé zkroucené pracky, je to jeden z nejmocnějších bohů, jemuž se dopřává nejvíce sluchu. Najdeme ho ve všech táborech, je jedním z nehorlivějších hlídačů naší země, který s námi zápasí o její vlastnictví s největší úskočností a prohnaností.

Romain Gary: Příslib úsvitu
https://www.databazeknih.cz/knihy/prislib-usvitu-135720

...Nic neurčuje náš první dojem o člověku tak radikálně jako barva jeho kůže. Skupiny lidí se od sebe sice liší různými dědičnými vlohami, jako jsou například pachy, schopnost trávit mléčný cukr či odolávat malárii, ale barva kůže je zdaleka viditelná. Na rozdíl od výšky a tvaru těla je společná téměř všem obyvatelům určité oblasti. Lidi se stejnou barvou kůže instinktivně považujeme za jednotnou skupinu, a proto je možné, že tato barva ovlivnila chod lidských dějin mnohem více než morové rány, války nebo náboženství. Barva kůže je prastarý zdroj, který napájí páchnoucí vody rasismu, zmátl dokonce i osvícené myslitele a dovedl je k překotným úsudkům. …
(G. Schatz: Za hranicemi genů, Masarykova univerzita Brno, 2014. Překlad: B.R. Finkelová, A. Gremingerová)
https://www.databazeknih.cz/knihy/za-hranicemi-genu-eseje-o-nasem-byti-o-nasem-svete-o-nasich-snech-245054

Text příspěvku byl upraven 07.02.20 v 16:12

"Zkušenost holocaustu je především zkušenost radikálního přerušení, řezu; radikálního, protože se v této zkušenosti hroutí linearita času, dochází v něm k implozi vztahu předtím - potom, což znamená, že tato skutečnost sama znemožňuje lineární prožívání času."
(Miroslav Petříček: Filosofie en noir)
https://www.databazeknih.cz/knihy/filosofie-en-noir-378685

"Věc spočívala v tom, že dobré boty vydržely roky a roky. Člověk, který si mohl dovolit dát padesát tolarů za pořádné boty, měl obutí, jež jeho nohy udrží v suchu ještě za deset let, zatímco chudák, který si mohl dovolit dát za boty jen deset tolarů, utratí za stejnou dobu sto tolarů, a přitom bude mít prakticky pořád mokré nohy!
Tohle byla „botová teorie“ sociálně-ekonomické nespravedlnosti kapitána Elánia."
(Terry Pratchett - Muži ve zbrani)
https://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-zemeplocha-uzasna-plochozem-muzi-ve-zbrani-252394

ČOKOLÁDOVÁ PĚNA

Nestydím se přiznat, že když jsem čokoládovou pěnu dělala poprvé a povedlo se, byla jsem NESKUTEČNĚ šťastná. Mým hostem byl vynikající kuchař, tudíž jsem musela předstírat, že jsem od samého začátku neměla pochybnosti, že to dobře dopadne. Od té doby jsem ji dělala už několikrát a vždycky to vyšlo a zapůsobilo; potřebujete jenom trochu času. Pokud budete chtít, můžete přidat i různé příchutě – Grand Marnier je vynikající.
...................................................................
25 g másla
200 g čokolády, půl mléčné, půl hořké
240 ml vody
3 žloutky
25 g cukru krupice
200 g smetany ke šlehání
...................................................................
Rozpusťte máslo a čokoládu se 60 ml vody (tohle dělám opravdu velmi pomalu a pozorně v mikrovlnce a každých 10 vteřin kontroluji, ale můžete použít vodní lázeň, jestli vám to vyhovuje víc). Při nízké teplotě vyšlehejte společně žloutky, cukr a zbývající vodu. Ušlehejte šlehačku. Všechny přísady spojte a dejte na 3–4 hodiny chladit do lednice.

(z knihy: Báječný krámek s čokoládou od Jenny Colganové)
https://www.databazeknih.cz/knihy/bajecny-kramek-s-cokoladou-207729

"Hodně vládců, dobrých, špatných a dost často i mrtvých většinou vědělo, co se v jejich říši udalo v posledních dnech. Bylo jen málo těch, kterým se s vynaložením všech sil podařilo zjistit, co se tam odehrává teď."
(Terry Pratchett - Muži ve zbrani)
https://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-zemeplocha-uzasna-plochozem-muzi-ve-zbrani-252394

Co mi jen ta Zeměplocha připomíná? :-)

Zas bude tak, jak bývávalo,
svět jinačí už nebude:
učených mnoho, moudrých málo,
známých až tma, a přítel - kde?

(A.S. Puškin, Zas bude tak, jak bývávalo, překlad Emanuel Frynta)

„Co budeme dělat?“ rozhlížel se Dvoukvítek.
„Zpanikaříme?“ navrhl Mrakoplaš s nadějí. Vždycky si myslel, že nejlepší cesta k záchraně je zpanikařit. Jeho teorie vycházela z toho, že se lidé, kteří se v minulosti setkali se šavlozubým tygrem, dali rozdělit zhruba na ty, kteří zpanikařili a utekli, a na ty druhé, kteří zůstali stát na místě.“
(Terry Pratchett - Barva kouzel)

https://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-zemeplocha-uzasna-plochozem-barva-kouzel-452

"Dostojevskij dávno umřel", prohlásila, ale už ne tak přesvědčivě.
"Protestuju!", zvolal vášnivě Kocour.
"Dostojevskij je nesmrtelný!"

/Michail Bulgakov - Mistr a Markétka/
https://www.databazeknih.cz/knihy/mistr-a-marketka-2110

Udělali už si své a ze vší jejich píle a ze vší jejich dřiny vyplynulo jenom ticho. Což snad přece nemohlo být smyslem toho všeho. A přece právě v tomhle byl smysl všeho jejich konání, jenže těm opěšalým v našich lesích to připadá nepochopitelné. Nepochopitelné, protože neměli sílu vytrvat, zdráhali se pochopit a bylo jim zatěžko se stěhovat.
Tak veliká je láska k několika jitrům kamenitých pastvin a k hektaru lesa, že je něco takového možné. Do takových rozměrů naroste láska k ubohému kousku půdy uprostřed lesů.
Těžko se to dá pochopit, jestliže si myslíme, že to tu odjakživa vypadalo tak jako teď.
Takhle to tu odjakživa nevypadalo.

(S. Claesson: Kdo miluje Yngveho Freje, Odeon, 1973; překlad: B. Köllnová-Ehrmanová)

Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům. Z něčeho nepatrného uděláme velkou aféru, protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostatním najevo, že se mýlí.

(z knihy: "Moudrost z knihy Čtyři dohody" od Dona Miguela Ruize)

Text příspěvku byl upraven 20.02.20 v 14:55

Být s někým nebo s něčím znamená opustit na ten čas sám sebe, zanechat osobní svrchovanosti, která nám brání cokoli pochopit, to znamená utišit se a urovnat, jako se musí utišit a urovnat hladina vody, má-li nést obraz zřetelný a jasný.

*

Miroslav Horníček - Pětatřicet skvělých průvanů, povídka Rozhovor o stromech


https://www.databazeknih.cz/knihy/petatricet-skvelych-pruvanu-165038

Potřebujeme se dívat na svět tak, abychom měli současně pocit úžasu i pocit, že jsme vítaní.

*

Gilbert Keith Chesterton – Ortodoxie


https://www.databazeknih.cz/knihy/ortodoxie-41759