Krása vyřčeného čili Úryvky z knih

Jenom omezená a fanatická víra motivuje lidi k činům. Ne osvícená moudrost.
( Mika Waltari)
A ještě jednou Egypťan Sinuhet :
Tehdy jsem pochopil, že největší radostí lidu je, může - li společně křičet, nýbrž každý se cítí silnějším, křičí - li s ostatními, a má pak i věc, pro kterou křičí, za jedině správnou.
Géniální postřeh , hlubokosklon, pane Waltari.

Bez toho, aby si to uvedomoval, osvojil si najkrajší zvyk na svete – zvyk čítať. Nevedel, že nachádza útočište pred všetkými životnými útrapami. Nevedel, pravda, ani to, že si tým utvára nereálny svet, popri ktorom mu reálny svet bude iba zdrojom trpkého sklamania.

William Somerset Maugham: Volanie bez ozveny
https://www.databazeknih.cz/knihy/volanie-bez-ozveny-71931

"Všichni jsme odsouzeni být v právu. Ve všem, na co jen dokážeme pomyslet."

Chuck Palahniuk - Strašidla
https://www.databazeknih.cz/knihy/strasidla-2001

„Všichni jsme... svým způsobem geniální." „Prostě jen ... někteří v
něčem jiném."

Chuck Palahniuk - Strašidla
https://www.databazeknih.cz/knihy/strasidla-2001

"Cestování je jen metoda, jak se nudit na víc místech a rychleji."

Chuck Palahniuk - Strašidla
https://www.databazeknih.cz/knihy/strasidla-2001

24. prosince 1948:

Byl jsem na půlnoční.
Byla krásnější než loni. Kostel byl plný.
V úžasném tichu zněly koledy a připomínal jsem si velikost toho, který před 1948 lety přišel na svět a dodnes na něj působí silou své osobnosti, osobnosti lidské, ač sám syn Boží.

*

Jan Zábrana - Celý život

https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326

S Josefem byl velmi spokojený, to ano, ale ani ten největší dříč, jakého si mohl na své stavbě přát, by nedokázal odvrátit blížící se ekonomické potíže. Měsíce ubíhaly a do republiky se zdálky, ještě nepoznána v plné síle, plíživě vkrádala velká hospodářská krize třicátých let.

V tu dobu ale nebyl čas myslet na její dopady. V malém omšelém bytě o dvou místnostech si Josífek, od dětství poloslepý, připadal jako ve věčném ráji. Vždy se chtěl o někoho starat a zároveň být opečováván, čekat a být očekáván, milovat a být milován. Teď najednou byl vším…

Jitka Závodná - Lastočka

https://www.databazeknih.cz/knihy/lastocka-479092

Text příspěvku byl upraven 30.10.21 v 10:57

MUDr. G...ová:
Když ráno vyjdu před věžák, nepoznám, které je naše auto. Manžel musel na blatník přilepit čtyřlístek.

*

Jan Zábrana - Celý život

https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326

„Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.“

(Paulo Coelho, kniha Alchymista)

Já jsem samota, co se na nic neptá a nic neslibuje;
tak tě osvobodím. Láska neexistuje;
Jsou jen různé závisti a ty způsobují smutek

W.H. Auden - Chvála vápence

Občas, když se bohové nedívají a osud cestou někam zabloudí, mívají i hodní lidé v životě trochu štěstí.


Carlos Ruis Zafón

Text příspěvku byl upraven 08.11.21 v 00:27

„Nikdy jsem necítil moc sympatií k lidem, co berou zákon do vlastních rukou. Na druhé straně jsem nikdy neslyšel o nikom, kdo by pro to měl tak dobré důvody.
Možná budu vypadat jako cynik… to, co se stane dnes v noci, se stane bez ohledu na to, co si my dva myslíme. Měla to ve hvězdách od svého narození. A nám dvěma nezbývá nic jiného než být s Lisbeth, pokud se vrátí.“
...
„Neměl jsem ani ponětí o tom, že máte tak liberální přístup k lidem.“
„Ani já ne,“ odvětil ..."

Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm
https://www.databazeknih.cz/knihy/milenium-divka-ktera-si-hrala-s-ohnem-21456

PODZIMNÍ DNY
Tedy tohle dovede jenom podzim: aby jeden den byl celý zlatý sluncem
a čistý jako ze škatulky a zářivý až do nachového západu; a druhý den
aby se urodil tmavý a ucouraný plouhavým deštěm, samá mlha, samá
sychravost, samý soumrak od božího rána. Takové zlaté a černé dny má
jenom pozdní podzim. Ještě maličko, a bude tu už nové slunce; bude se
den za dnem silněji zavrtávat do hlubin noci, den za dnem se šíř rozkročí
nad širou a studenou zemí. Ale teď ještě je to naše staré slunce, zralé
zralostí všeho, co jsme poznali i sklidili; ještě dožíváme svůj starý rok.
* * *
(Karel Čapek - Kalendář)
https://www.databazeknih.cz/knihy/kalendar-57552

"Mami, čím bych tak mohl být?"
"Co myslíš ty? Co bys tak chtěl? ... Snils už o něčem?"
...
"No, něco se mi tam motá, ale já nevím, jestli z toho může vůbec něco být."
"Jen se nestyď, řekni! ... Něco při čem se musí hodně myslet ...?"
"No, to jo, ale ne nějak vynalézat, spíš bych rád byl nějakým snílkem. Aby se mi ty neobvyklé věci samy v hlavě objevovaly."

/Hlavně o mamince - Arnošt Goldflam/

(Biarritz, pobřeží Atlantiku) … Tady jsme taky poprvé uviděli sport, jehož jméno přirozeně neznáme, ale který se tu provozuje ve velkém. Plavec má jakoby jednu krátkou, širokou a tlustou lyži, která je patrně dutá. S lyží v ruce dopluje co nejdál do moře a nějakým zázračným pohybem ji nadhodí přesně na hřbet blížící se vlny. Nikoliv ovšem přes vlnu, ale po ní. Hned na to se vymrští do výše a skočí oběma nohama na letící bílé prkénko a s rozpaženýma rukama se dává nést bez nejmenší osobní pomoci ke břehu.
Je asi neobyčejně těžké uhodnout přesný okamžik a dostat se opravdu na valící vlnu. Ale potom je to určitě nebeské, letět po burácejícím, z hlubin a z výšek se převalujícím moři pořád nahoře, lehce, svištivě, jakoby ho nesla křídla. Chlapci z biarritzského pobřeží se podobali ptákům, jak vyskakovali z vln a pak klouzali po hlubinách, docela jako albatrosi.

Anna Sedlmayerová: Na cestách
https://www.databazeknih.cz/knihy/na-cestach-od-sicilie-az-po-skotsko-273470

„V takovou útěchu nevěřím. Světla, která blikají a krouží kolem neviditelné Violy, jsou podezřelé bludičky, a dostávám docela strach, když myslím na to, kam by mě mohla zavést. Jsou to studená světla, přinášejí sice zvláštní štěstí, ale to je jen chladná horečka, která mrazí v krvi, neplodná extáze, která se uzavírá do vlastní slasti a ze které nic nevyroste. Tma by byla přívětivější než taková světla.“

(Michal Ajvaz - Prázdné ulice)

„Neboť rozum přemnoha lidí záleží v tom, že posuzují.
Avšak je také jiný rozum, jenž neposuzuje, ale dívá se. (…)
A já věřím, že vidění je veliká moudrost,
a že je záslužnější mnohem víc vidět než soudit;
ba věřím, že čím více kdo vidí, tím méně může soudit,
a tím méně také touží po tom, aby byl soudcem.“

/Karel Čapek – Kritika slov/

"Vzpomínky Ernesto rád uhlazuje, pořád dokola, až jsou hladké a plné zalíbení."

/Naomi Wood - Paní Hemingwayová/

...
A když je zima pustá a holá, černá, vyschlá na kost, nanicovatá a sirá, tu člověk zahradník –
To je právě to: tu člověk zahradník se neobrátí vyčítavě k nebi a neřekne: Panebože, kdyby aspoň na mou zahrádku napadl sníh! Aspoň na mé sasanky a růže, a když už na ně, tak taky na puky tulipánů, vždyť je to hned vedle, a na ostatní záhonky konečně taky! Pravím, neučiní tak, aby vyřídil s povětrností svůj osobní účet, nýbrž chodí mezi jiné lidi a štve je proti vládnoucímu počasí, říkaje:
„Bodejť by nebyla chřipka! Vždycky je chřipka, když je suchá zima.
Pane, to byste koukal, kdyby napadl sníh, bylo by hned po chřipce; víte,
to ty bacily zapadnou sněhem a pojdou, a když se chumelí, vyčistí se
vzduch, a máte po nemocech. To je to, mělo by se zachumelit.“
...

(úryvek z knihy Karla Čapka - Kalendář)
https://www.databazeknih.cz/knihy/kalendar-57552

Oranžově žluté paprsky zapadajícího slunce nás někdy obdaří meuvěřitelnou krásou, že jsme na okamžik ohromeni a jen mlčky zíráme. Nádhera okamžiku nás oslní natolik, že se naše ustavičně brebentícíysl zastaví a přestane nás osvádět od přítomného okamżiku. Jako by se v té záři otevřely dveře do jiné reality, ale jen málokdy vnímané.

(E. Tolle - Moc přítomného okamžiku)

...
RUBÍK: ... Lámeš si kdy něčím hlavu o tomto světě, ovčáku?
CORIN: Ničím; pouze vím, že čím více kdo stůně, tím je mu nevolněji; a tomu, kdo nemá peněz, výživy a spokojenosti, že scházejí tři dobří přátelé; že vlastností deště jest mokřit a vlastností ohně pálit; že dobrou pastvou ovce tuční a že velkou příčinou noci jest nepřítomnost slunce; že ten, kdo nenabyl rozumu ani od přírody ani učením, může si stěžovati na vychování, nebo pochází z velmi hloupého rodu.
...
(William Shakespeare - Jak se vám líbí)
https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-se-vam-libi-701

Text příspěvku byl upraven 31.01.22 v 15:37

Vo vzduchu sa vznáša vôňa jabĺk. Keď som bola malá, rodičia ma vzali do sadu a tatko ma vysadil do koruny stromu. Cítila som sa ako v rozprávke, kde je všetko chutné, červené a zelené. Konár sa ani trochu neknísal. Všade navôkol bzučali včely – nasýtili sa jablkovou šťavou, takže sa im vôbec nechcelo pichnúť ma. Slnko mi pohládzalo vlasy, jemný závan vetra potisol mamu do tatkovho náručia a všetci rodičia a deti sa počas jednej nekonečnej chvíle šťastne usmievali.

(Laurie Halse Anderson - Hovor!)

Nasedl jsem do auta a nastartoval. Areál, který mi ještě před chvílí připomínal lázně, mě najednou začal svírat pocitem, že se odtud nedostanu. Že se pneumatiky vozu vsáknou do asfaltu, zdejší cesty že budou zacyklené a povedou mě jen místy, kterými už jsem projížděl, a že pokud přece jen nějakým zázrakem dorazím k bráně, najdu namísto ní jen mohutnou a neprostupnou mříž.

(Martin Goffa - Dítě v mlze)

Nevím. Nevím vlastně nic, o životě ani o smrti. Snad jen to, že se jich nebojím. Cokoli mě čeká na konci cesty, na kterou vyrážím, mi už neublíží. Kolikrát člověk může zemřít? Mě to potkalo nedávno, nic horšího už se stát nemůže. Půjdu, kam musím. Uřízněte mi nohu, a budu se belhat o berlích. Vydloubněte mi oči, a půjdu po čichu. Nic mě nezastaví. Toho, kdo je mrtvý, už znovu nezabijete.

(Martin Goffa - Štvanice)

"A protože on nedokázal vést hovor, ve kterém slova znamenají něco jiného, než jak jsou vyřčena, raději neodpověděl."

/Ayn Randová - Atlasova vzpoura/