Krása vyřčeného čili Úryvky z knih
Viděla jsem název "Úryvky z knih" a hned jsem věděla, že odteď to musím sledovat. A jinak, čte tu ještě někdo fantasy?? :)
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.
(Jan Werich)
...
„Dánové jsou známí svým pečivem, kterému říkáme Weinerbrod, což znamená vídeňský chleba, protože recepty sem přinesli rakouští pekaři. Dneska vám předvedu, jak se dělá jedna z našich typických specialit, spandauer.“ Vrhla na mě spiklenecký pohled a usmála se. „Jídlo je třeba připravovat s láskou. Všechno pak hned líp chutná. Starosti nechte za dveřmi.“
„Jé, to je výborný,“ vyhrkla Sophie a sáhla po tašce. „To si musím zapsat. Budu vás v článku citovat.“
„Pečení je moje radost a my v Dánsku žijeme z malých radostí. Možná proto jsme tak šťastný národ. Slyšeli jste o hygge?“
„Ano,“ odpověděli jsme poslušně sborem, až na Bena, který zvedl ruku jako ve škole.
„Co to přesně je? Kromě zapalování svíček a nakupování drahých kašmírových šálů.“
Eva se na něj zářivě usmála. „Znamená to radovat se z obyčejných věcí, jako třeba když si cestou z práce koupíte zákusek, uvaříte si k němu kávu, sednete si a vychutnáte si to do posledního sousta.“
Odmlčela se a pak s mrknutím podotkla: „a nebudete si připadat provinile kvůli kaloriím.“
...
(Julie Caplin - Kavárna v Kodani)
„Všecko je záležitost života a smrti,“ řekl Mason. „Jakmile to začnete brát s věčným životem vážně, musíte přijmout smrt jako nezbytný důsledek – ale počítám, že ti lidé se asi nezajímají o moje filosofické názory.“
„Ti lidé,“ prohlásila Della, „se zajímají především jeden o druhého, a pak ještě o ptačí zpěv, nebeský blankyt, obraz měsíce na vodě a šepot nočního vánku v listí.“
*
E. S. Gardner: Případ zamilované tety
https://www.databazeknih.cz/knihy/perry-mason-pripad-zamilovane-tety-98140
"A tak lidé vymřeli. Během jediného roku nezůstal naživu ani jeden.
...
Nezměnili vesmír, co by se za nehet vešlo. Nevychýlili ani jednu hvězdu z dráhy. Nepohnuli sluncem ani zeměkoulí. Dokonce nepohnuli ani horou, ... Nevysušili oceány, ani neovlivnili příliv a odliv. Nedokázali změnit tvar světadílů. Jenom malinko poškrábali krustu této malé planety, vyhloubili do ní pár dírek, přemístili několik kamínků a obrátili pár řádků povrchové hlíny. Když odešli, Země zůstala stejná jako před nimi, a jak běžel čas, všechny stopy jejich přechodného pobytu se z ní vytratily. Nic nenasvědčovalo, že ten kousek vesmíru byl kdysi obýván lidmi."
/Roald Dahl - Hon na lišku/
"... děje se něco hrozného a nevysvětlitelného.
...
Co to má, sakra, znamenat ,Všichni se ztrácí'?
Ale oni se opravdu...
Kam?
Nikam, --- Prostě mizej.
...
No... no, hádám, že se vracejí tam, odkud na začátku přišli.
... já to prostě nevím.
Já... my... my všichni jsme si mysleli, že byste odpověď na to mohl znát vy.
Odpověd na co?
...
No přece, kam jdeme a jestli se, až zmizíme, navrátíme do končin, odkud jsme přišli."
/Roald Dahl - Hon na lišku/
"Osobně si myslím, že celou řadu událostí, záležitostí a fenoménů našeho světa je ... potřeba brát tak trochu zjednodušeně.
Není to ale tím, že bych snad měl v povaze si usnadňovat věci – i když připouštím, že mi takové sklony nejsou docela cizí – ale proto, že situací, kdy se zjednodušené nazírání na věci blíží jejich skutečné podstatě víc, než všechny ortodoxní interpretace, najdete ve světě kolem sebe opravdu kvanta."
...
"A proto se tedy na věci dívám vždycky ze zjednodušujícího hlediska. Svět, jak ho vidím, mi totiž připadá jako složený z velké řady, málem z nekonečného množství nejrůznějších možností, a už proto je aspoň do jisté míry na jednotlivých lidech, aby ho spoluvytvářeli tím, že z těch možností nějaké vyberou. Svět jsou právě takové kavárenské stolky, zkondenzované z hromad a hromad alternativ."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
Text příspěvku byl upraven 08.06.22 v 13:08
"Když se někdy bezcílně toulávám sem tam po svazích, podaří se mi občas tu a tam zachytit odlesk těch časů. Vídám děti, hrající si na ulicích, slýchávám, jak někde někdo hraje na klavír, ve vzduchu cítívám vůně vlahých večerů. Cítím ty vzpomínky až na kůži, jako bych proplouval skrz řadu neviditelných dveří."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
„Jako pavučina,“ pokračoval hlas. „Tenké hedvábné nitky, každá z nich je uměleckým dílem. Dohromady vytvářejí něco nevýslovně krásného. A smrtícího. Ale musíš si dávat pozor, Davide. Občas se člověk do té pavučiny zaplete moc pevně, zapomene, kdo vlastně je.“
(Anders de la Motte - MemoRandom)
Krásná tisková chyba:
"Současníci vehementně napadli svině romantické a příliš uhlazené verše jeho prvotiny..."
Samozřejmě, má to být snivě romantické... Chybu Majka chytla ve stránkách, takže se do knihy nedostala.
*
Jan Zábrana: Celý život
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
elfos: To je hodně zajímavá chyba. Představa romantické svině je ale hezká. :)
"Tady v horách si hrají dospělí i děti. V podvečer, když procházím vesnicemi, je často vídám na zápražích, jak hrají karty nebo kostky. Hrají o kamínky, fazole nebo stébla trávy. Hra tu není hazardem, ale společenskou událostí.
...
Možná právě to je důvod, proč se zdejší lidé pořád usmívají a mají dobrou náladu. Ještě si umějí hrát. A taky vědí, že mnohem důležitější než vyhrát,je mít si s kým hrát."
/Pod Annapurnou svítá modře - Jiří Fišar/
"Jak uchopit minulost? Jak uchopit cizí minulost?
Četbou, studiem, otázkami, pamětí, pokorou; a pak člověk narazí na příležitostný detail a všechno je jinak."
/Flaubertův papoušek - Julian Barnes/
Léta jsem přesvědčoval sám sebe, že smutné vzpomínky váží víc a trvají déle než samotné okamžiky štěstí. Proto jsem se rozhodl na základě jakýchsi krutých emocionálních propočtů, že bude lepší nehledat lásku nebo partnerství a dokonce ani přátelství. Namísto toho být malým ostrovem v souostroví albů oddělených od kontinentu lidí. Věřil jsem, že Hendrich měl pravdu. Nejlepší bylo se nezamilovat.
Ale v poslední době jsem začal mít pocit, že propočítávat emoce nejde. Abyste se ochránili před bolestí, vytváříte jen jiný, zákeřnější typ bolesti. Je to dilema. A tohle dilema dnes v noci nevyřeším.
Život je matoucí.
To jediné opravdu víme, myslím si a opakuji tu myšlenku jako hudební motiv a přitom pomalu upadám do spánku.
(Matt Haig - Vězeň času)
„Takže," pravil Volvolicus a vstal, „já se s dovolením vrátím ke svým meditacím. Přeji vám nerušený a klidný spánek."
Pohlédl na Conana. „Noc v poušti není bez nebezpečí, ale vypadáš, že s většinou z nich se dokážeš vypořádat."
Conan přikývl. „Ani člověku, ani zvířeti se zatím nepodařilo mě zabít. Písek dnes v noci nepoletuje a mít nad hlavou hvězdy je příjemné. Dobrou noc."
*
J. M. Roberts: Conan a lovci lidí
https://www.databazeknih.cz/knihy/conan-knizni-serie-conan-a-lovci-lidi-30297
"Podzim u nás nesetrvá dlouho. Když se jednoho rána probudím a zahledím na nebe, je už to období pryč. Na obloze není ani stopy po ostře řezaných podzimních oblacích, místo nich k nám přes severní hřebeny nahlíží tlustá vrstva olověných mračen jako posel přinášející špatné zprávy.
Podzim je ve Městě milou a vítanou návštěvou, pobývá však jen krátce a odchází náhle a nečekaně.
Po jeho odchodu nakrátko zavládne prázdno. Prázdno podivně tiché, které není ani podzimem, ani zimou."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
Text příspěvku byl upraven 01.09.22 v 11:34
Po dalším drinku mám hlavu tak lehkou, že se v duchu odvážím vkročit na tenký led. Do Frankfurtu. Tam se odborový předák Vossenovy stavební společnosti zřítil z rozestavěného domu. Stalo se to v noci. To poslední, co nejspíš viděl, byla světla onoho města, které je v noci mnohem krásnější než za dne.
Frankfurt. Tam se tvá krev smísila s tou mojí stejně jako gin a absint ve sklenici, která stojí přede mnou. Tys byl průzračný a silný jako gin a já byla kalná, neproniknutelná, ale nakonec přece jen silnější. Já totiž přežila, ale ty ne.
(Ursula Poznanski - Ani mrtvá, ani živá)
"Představivost lidská je volná jako pták. Bezbřehá jako oceán. Kdo by se odvážil ji zastavit?“
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
Jak vypadala moje cesta z obýváku Anny Proškové do italských Alp? Můžu říct jen to, že byla smutná a plná různých zákrut.
Toho dne, kdy jsem navštívil starou paní v jejím bytě nedaleko poděbradské kolonády, jsem se domů dostal až v deset večer. Strávil jsem u ní osm hodin, a nedokážu říct, jestli to bylo málo, nebo naopak až příliš. Její vyprávění připomínalo moře, chvíli mi jen tak zlehka omývalo kotníky, aby se přese mě vzápětí převalila vlna, po které jsem zalapal po dechu.
(Martin Goffa - Sekta)
A vždycky nosila černé jednodílné šaty. Šířila kolem sebe tak navýsost mrazivou a hutnou atmosféru, že plout po hladině nočního moře, hrozilo by, že o ni budou troskotat lodě.
(Haruki Murakami - Birthday Girl)
Text příspěvku byl upraven 08.09.22 v 10:57
Vložit příspěvek