Poraďte fantasy/scifi knihu prosím.
Ahoj, postapo příliš nečtu, ale z těch pár se mi líbila od Neffa Tma 2,0. A letos jsem přečetl Běžecký klub na konci světa, parádní kniha.
Nevím zda bylo zmiňováno, ale problémy by mohl způsobit i nějaký ten meteorický rok, lidstvo ani dnes nedokáže s jistotou najít objekty které by nás mohli potencionálně ohrozit.
alekis - horory nečtu, ze zásady. Držím se toho, co jsem kdysi řekla J.Pavlovskému, který mi jeden nabízel - když chci horror, kouknu na zprávy, jsou podstatně levnější (a některé i horrorovatější).
Mám přečtený Návrat z hvězd. Jak jste vy daleko? Upoutal vás začátek?
Ke Knize hřbitova jsem ještě nedošla, ale už je doma.
Text příspěvku byl upraven 08.05.19 v 21:14
Návrat z hvězd jsem četla už dávno, ale stejně mám radši Nepřemožitelného, pilota Pirxe a kupodivu Astronauty.
Návrat z hvězd u nás v knihovně nemají a Knhu hřbitova ano, ale v trochu chaoticky otevřené nové knihovně jsem ji nenašla a neměla jsem čas ji urgovat. Příště.
Návrat z hvězd jsem vzdal, od začátku mě to nějak nechytlo a popis budoucnosti mi připomněl i budoucnost myslím v Temném lese, jen tam byla popsána zajímavěji.
Knihu hřbitova asi číst nebudu z navržených asi jen Spoušť a rád si znovu přečtu Dunu.
Zdá to, že Lem s Návratem z hvězd nezabodoval. I když jsem ho dočetla, neoslnil mě. Začátek byl na můj vkus chaotický a "šílený". Hlavní postava nevěrohodná.
Dočítá ještě někdo?
Souhlasíte, abychom přešli ke Knize hřbitova?
Dajte mi ešte týždeň na Návrat z hviezd, hodíme krátku diskusiu a popri nej rovno spustíme čítanie ďalšej knihy. Mohlo by to byť takto ?
Tak som to rozčítal a začiatok skutočne nie je príliš čitateľsky príjemný. Trochu to pripomína futuristický obraz v Asimovovej knihe Oceľové Mesto (všadeprítomné pohyblivé pásy). Aj tak som však zvedavý, čo z toho vylezie a ako sa motív rozdielnosti vyvinie.
smazenaryba - vůbec se nedivím, že knihu tolik čtenářů nedočetlo. Nebýt motivace našeho klubu a diskuze asi bych Návrat po 20 - 30 stranách odložila.
Začátek je přecpaný neznámými jevy a situacemi. Pak jsem si uvědomila, že jde o výstižný popis prostředí, do kterého se člověk vrátí s velkým časovým odstupem.
Přestože by odborník - zaměstnanec měl být teoreticky připraven na časový skok, vývoj a změny, tak není. V realitě je zahlcen novinkami.
Dočítané. Kto prečítal nech kľudne diskutuje. Ja sa pridám zajtra podvečer. Každopádne, po dočítaní zostali veľmi pozitívne dojmy.
Prvé stretnutie s Lemom (ak nepočítam filmový Solaris), bolo pre mňa nad očakávanie pôsobivé. Bol som veľmi zvedavý, ako obstojí, ako sci-fi velikán zo socialistickej krajiny, v porovnaní s menami ako Asimov, Clarke, Heinlein, či Bradbury.
Ako som už viac krát spomínal, bol som veľmi príjemne prekvapený. A to naviac spôsobom, ktorý som naozaj nečakal. Keď sa pozrieme na vysoko hodnotené sci-fi diela (a teraz sa nejdem hrať na to, že mám všetko načítané, ale tak vzorkovo mám celkom široký prehľad), sú to samozrejme vždy diela s presahom, ponúkajúce reflexiu na ľudstvo, zväčša varujúce na vývin rôznych krízových otázok. Z týchto kníh sa často cituje, odkazuje sa na ne a motívy z nich sa preberajú do dalších diel (viď deň Trifidov). Návrat z hviezd nie je iný. Dôvod, prečo ma tak zaujal je však tento.
Predstavme si knižnú sci-fi stupnicu, ktorá znázorňuje akýsi dôraz na pocity jedinej osoby. Úplně naľavo sa dôraz na pocity jedinca příliš nekladie, ide hlavne o globálny obraz/hrozbu. Vedľa samotného posolstva dej rozvíja hlavne rýchle tempo a akcia. Takáto kniha má často silný žánrový charakter presahujúci do detektívky či hororu. Hrdina takejto knihy často býva predstavením výborných kvalít a vlastností. Naopak, na konci opačného spektra je kniha, kde sa oveľa viac dbá na dopad udalostí na existenciu individua. Takáto kniha má oveľa pomalšie tempo, a jadro príbehu je obalené opisom pocitov, dialógmi, či vnútornými monológmi. Hrdina tejto knihy býva nedokonalý, ľahko sa mu dajú vyčítať mnohé zlé vlastnosti. Dalo by sa povedať, čím viac doprava na stupnici pôjdete, tým je kniha náročnejším, alebo inak, pomalším, menej oddychovým čítaním. Len pripomínam, bavíme sa stále iba o velikánoch sci-fi.
Ako knihy približujúce sa ľavej hranici by mohli byť označené mnohé knihy od Asimova, či Heinleina. Viac k stredu by sa azda nachádzal Clarke a Bradbury. Niekde na pravej strane by sme našli zrejme Chianga. Ešte o kus ďalej Strugackých Stalkera, či Kukučkino vajce od Cherryhovej. A úprimne poviem, asi žiadna kniha na tejto stupnici u mňa nie je viac napravo ako Návrat z hviezd.
Týmto nechcem nijak poukazovať na ľudí, ktorí knihu nedočítali. Každému sa páči niečo iné a nie každý má chuť ponárať sa do hĺbin duševne rozorvaných postáv. Práve taký je Návrat z hviezd. Je veru o čom diskutovať a rád by som rozobral knihu konkrétnejšie ak sa niekto pridá.
Text příspěvku byl upraven 17.05.19 v 08:50
V příspěvku jsou spoilery z Návratu z hvězd.
Nevím, jest-li je to u Lema standardem dávat důraz na myšlenkové pochody postav a vytvořit z prožívání, myšlenek a názorů hlavní postavy středobod a hlavní motiv románu. V dříve čteném Solarisu se autor zabývá okrajově i živým okolím hlavního hrdiny, v Návratu je pozornost čtenáře zaměřena, až na drobné epizody, výhradně na hlavní postavu - pilota vracejícího se z vesmírné mise, z důvěrně známého světa do světa budoucnosti, do divného a nelogického místa k žití, kde téměř nic nezůstalo stejné. Navzdory náročnému tréninku a přípravě na misi je bývalý pilot převálcován novinkami a jinakostí všeho hmatatelného - jinakostí domů, dopravy, jídla... Technický vývoj a systém se posunul o velký kus a navrátilec, ač speciálně připravován na tyto situaci, není schopen se adaptovat. A možná ani nechce. Jeho psychika je otřesena. A bezpečná jistota, pochopitelné a známé prostředí jsou nenávratně pryč. Možná právě ta nemožnost skutečného návratu domů, ke známým věcem, které má člověk rád, a především nemožnost návratu ke "svým" lidem je tím největší problémem a brzdou úspěšné adaptace. To, co by rozumová složka osobnosti po čase zvládla, emoce odmítají. A z návratu se stává útěk! ? Útěk před současnou realitou a hledání ztracené, známé, "bezpečné" minulosti. Navždy uplynulého času. Všechno výše zmíněné se podařilo autorovi popsat výborně.
Nevím, jest-li jde o autorův styl nebo náhodu, že v obou románech, které jsem od S. Lema četla, je cítit skepticismus, pochybnosti o smyslu vybrané profese, smyslu odvedené práce. A nejvýš nade vše jsou vyzdvihovány city. Láska. V textu je až hmatatelná touha po lásce.
Akční děj čtenář v Návratu z hvězd opravdu nenajde. Zato získá rozprostřený vnitřní svět jednoho vymyšleného člověka.
Text příspěvku byl upraven 18.05.19 v 06:25
Návrat z hvězd bych ohodnotila na 3,5 hvězdy, což je na DK nemožné. Tak lavíruji mezi 3 a 4 *. :)
Ještě dodám, že mi v románu chyběly některé informace pro zjištění/ujištění se "jak to ten autor myslel".
Text příspěvku byl upraven 18.05.19 v 06:36
Vložit příspěvek