333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Výborně. Už jsem se začala bát, že to tu úplně zakousnu. :-)
Příště se zas budu snažit vybrat jasnější ukázku, tady se musím přiznat, že jsem vzala mou oblíbenou pasáž s pávečkem, která ovšem není tak průhledná.
Tedy si užijte následující. Obligátní: není to těžké, přidávám.
Pro lidi jako je hostinská, jsou pojmy vážnost nebo úcta něčím úplně neznámým. Chodí do kostela, protože se nechce dostat do řečí. Protože jinak by nevydržela mezi lidmi, kteří si vzali do hlavy, že se patří chodit do kostela. Topit se mezi takovými je na venkově bídná věc. Klidně přihlížejí, jak se jejich oběť brání a přes hlavu se jí přelévají vlny, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě: nechat zahynout lotra, který k nim nepatří. Který si nedal říct a nedal se přesvědčit. Člověka, který jim od počátku připadal cizí, a proto si ani nezaslouží stát se součástí jejich života. "Hostinská je jim cizí," řekl malíř. Všem jim byla cizí, její otec přeci pochází z jiného údolí, blíž k Tyrolsku. Takové lidi jako ona považují vesničané za nevítanou havěť.
Dostal jsi mne cizinče, žádná asociace se mi nevybavuje - nejspíš jsem to zase nečetl.
Po hodině sem šoupnu pěknou nápovědu. Hodina je v čudu, tedy rada.
To máš tak, v Bernu těžký je život a to obzvláště skličuje-li příroda obyvatele mrazem. Když si k tomu přidáš i hlad a neschopnost se domluvit, vleze na tebe takový zvláštní strauch, bojíš se o život, bojíš se života a co je určující, bojíš se lidí, bojíš se jich tolik, až se schováš pod papundekl a jen vztekle štěkáš. Jako to zvíře.
Ale třeba přijde na návštěvu Tractatus logico-philosophicus se svým synovcem.
Tak další rada.
Bern, hadra je to, žádný zpropadený město. Prej výspa všeho lidskýho umu, krásy a vůbec, lidskosti. Takový nesmysly. Nechat to celý přejít mrazem aby příští generace podobnejch mohly koukat na vlastní blbost v zrcadle zcela neužitečný minulosti. Ach, ta minulost, je všude a požírá člověka zaživa jako lítá saň.
....pokud Bard myslí svůj příspěvek jako nápovědu, tak mě z toho vychází jediná kniha - Wittgensteinův synovec od T. Bernharda
Autor správný, kniha nikolivěk, což je svým způsobem šumák. Já se spokojím s autorem. Kniha je to Mráz. Viki, můžeš naložit další ukázku.
...šumák to není....prostě jsem to neuhodl....jen autor by bylo dostačující leda tak u básní...tohle je prostě trefa vedle....byl zde zaveden žolík, nechť je tedy využit...rychlejší dává.....
Tak jsem s radostí zjistil, že se skleróza nehorší a že jsem knihu nečetl. V souvislosti s tím jsem si ale uvědomil jednu věc, na kterou by se měli všichni vkládají (včetně mne) zaměřit :
přátelé vkládejme knihy, které tady lidé četli. Nemá smysl vkládat knihu, která buď v DK vůbec není, nebo ji četl zanedbatelný počet . Pravděpodobnost uhádnutí je v takovém případě nulová nebo se limitně blížící k nule a místo hry tady budeme mít exhicionisticko-intelektuální předvádění se a honění si ega (či čeho, jak by dozajista podotkl herdek).
A myslím si, že by měl vkládat Viki9, za toho autora si to přes nápovědy docela zaslouží.
Ano ano, podotýkám, že jsem si skutečně pohonil ego, ač je, prasátko jedno, zbytnělé až hrůza. Připojuju se k nightlybirdovu apelu - herdek, vkládejte něco rozumného, ty vyloženě jednoduché, ego pohoňující ukázky nechte jen mně. Jdu se, jen tak pro formu, chvíli kamenovat. Blazeovaně, samozřejmě.
...nelze nesouhlasit s voláním po známých knihách, ale já osobně preferuji tu stránku těchto vláken, jenž člověka obohatí o věci mu neznámé .... soutěžní stránku vnímám jen jako příjemné zpestření...proto si myslím, že by vlákna měla obsahovat obé (a to vyváženě) - jak notoricky známé věci, tak i rarity a zajímavosti....a zdá se mi, že tomu tak na třech vláknech je ... pro mě tedy v pořádku
a i když se necítím povolaným, dát další ukázku jen na základě poloviční odpovědi, pro hladký chod si beru svého žolika zpět...
Turistika je nesporně znamenitá věc, ale ve všem je třeba znát míru.
Nepořádky začínají hned kousek od prahu. Asteriody, jejichž dráhy probíhají mezi Zemí a Marsem, jsou v zuboženém stavu. Ty monumentální hory skal kdysi tonuly ve věčné tmě. Dnes jsou elektronicky osvětlené a nadto je znešvařují iniciály a monogramy namáhavě vytesané ve skále.
Já souhlasím s Vikim, v tomto vlákně klidně i málo známé knihy, ať je vzdělávací – Mráz jsem poznal, ale protože jsem ho herdekfilekovi sám doporučil, nechtělo se mi to psát, tak jsem jen napověděl autora (Viki, to je podruhé, co se vidíme u Ludwiga, bravo!).
Tedy s houfnicí v ruce vzdělávejme.
Ach, ten si s tím zkoušením zkusil. Chudák malá.
Jak byl celý zaražený, napadlo ho, že je hřebík.
"To se musím vytáhnout, když jsem hřebík!" řekl si. A jal se vytahovat, vytahoval se a vytahoval, že kdyby byl hřebík, musel by být už dávno vytažený. Ale on ne.
"Když se stále vytahuju, tak to nejspíš nebudu hřebík, nýbrž tričko!" pomyslil si.
Byl z toho všecek naměkko. A cítil se jak vajíčko.
Pak byl zvadlý a přišlo mu, že je salát.
Byl ušlý a měl se za zisk.
Až z ničeho nic byl svěží. A hned volal: "Já jsem svěží, já jsem s věží! To já nejspíš budu kostel! Ne, ne, spíše radnice!"
A byl z té radnice bezradný.
Takhle semlel, na co přišel. A omílal to, omílal, až z toho svého omílání byl dočista omýlený. Načež se sesypal a prohlásil o sobě, že je krupice.
A s tím, že je krupice, usnul.
Naštěstí!
Protože jako krupice se mohl dostat do pěkné kaše.
Spal a spal.
A jak tak spal, přišel k němu sen.
První sen, který k němu jakživ přišel.
A to sen tak malilinkatý, spíše snínek, že musel přijít dvakrát rychle za sebou, aby vůbec jednou přišel. Ale přišel.
Jé! Tohle není nápověda, jen radost: tohoto autora miluje můj drahý přítel Tomáš Jenček (který je na zdejší fotce nachlazený).
Když jsem tohle spatřil, tak jsem skoro vyskočil, to spaní hrdinovi závidím. A tu představivost. A přicházející sny. Já spím málo a tak na sny moc času nezbývá i když bych si přál alespoň "sen tak malilinkatý, spíše snínek". Byl by sice malý, ale můj! Ulakomil bych si jej pro sebe,ani bych jej nikomu nevypravoval.
Text příspěvku byl upraven 19.08.13 v 22:19
A tak jednu malou radu, vzdělávání je děs, sahal jsem po knize Vyhoďme ho z kola ven, ale vletěla mi do toho jiná. Tak rada nad zlato: Jakmile se mi ve snu zjevil z Karamazovic famílie Ivan, vyskočil jsem z postele a pelášil otloukat farní vrata, dovolávaje se duchovní útěchy. Malátný, paťatý, cize vypadající a protáhle malý, ale náš, farář se nade mnou vyklenul. "Co chceš, chuligáne!" zařval a já se probudil zborcen Libušovým špatným tísnem.
Text příspěvku byl upraven 20.08.13 v 01:49
Autor je jasný, ale přiznám, že zrovna u něj mám občas trochu problém vzpomenout si, co bylo v které knize. A jestli se i toho týkala nápověda, tak jsem zabedněná a neumím dešifrovat. :-)
Jééééééé - děkuju za jeho připomenutí!!! Nechápu, jak mi vůbec mohl zkrsnout v myslidle...
Školu máme pěknou novou a my máme taktéž pana učitele Veselíka, on nosí zlaté brejle a o přestávce jí housku a čte si v knížce, a když vidí nezdobu, tak uloží trest, jemu je to fuk.
Vložit příspěvek