333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
kní, pokud myslíme stejného klasika, tak ještě včera před půlnocí hádal v jiném vlákně. Ale toto samozřejmě není hádanka jenom pro něj, on jenom slouží jako součást nápovědy. Tak chytne se někdo?
Sice jsem se veškerému hádání přestal věnovat, občas ale přece jen nakukuju - je to zábavnější než čučet z okna. Doufám, že někdo projeví dostatek filipa a uhodne knihu i autora, třebas podle mne nepatří k jeho nejlepším ani nejčtenějším.
Kniha jistě není ani nejlepší, ani nejčtenější z jeho produkce, ale některé hlášky z ní jsou úžasné (nepochybně i díky překladu paní Kovályové), např. "Neprojevila o nic větší rozčilení než šrůtka hovězího."
Jak mi mohla tato diskuze uniknout?! No, prubnu to. Určitě vím, že jsem tohle nečetla, ale ta hláška a překladatelka mě navedly na Phila Marlowea. Autor Raymond Chandler, knihu tipuji na Vysoké okno (snad tady nebudu muset jmenovat všechny)
Zkusím taky něco nadhodit, snad se zdejší frekventanti navrátí. Přejdeme na téma pracovní zápal:
Provázen panem Holzem vracel se do laboratoře; každý před ním stanul, uhnul, uskočil raději až za příkop. Pustil se znovu do práce jako posedlý; mísil látky, jež by nikoho nenapadlo mísit, slepě a bezpečně jist, že tohle je třaskavina; plnil tím lahvičky, škatulky od sirek, plechové konzervy, všecko, co mu padlo do rukou; měl toho plný stůl, okenní rámy i podlahu, překračoval to, neměl se už kde postavit. Po poledni vklouzla k němu princezna zastřená závojem a zahalená v plášti až po nos. Běžel k ní a chtěl ji obejmout, odstrčila ho. "Ne, ne, nejsem dnes hezká. Prosím tě, pracuj; budu se na tebe dívat."
Tak na oživení mrtvolky si připravila pořádnou výbušninu! Utíkám! Zachraň se, kdo .....
Koka - neutíkej, nekrákej a raděj začni hádat, když už si s tím dala Aiwa práci.
Tak to je hezké - hned po ránu dostanu první ránu: otevřu si DK a tam mě čeká noční napomenutí! Tak se tedy musím polepšit a přiznávám, že mě tak vyděsil Čapkův Krakatit.
Text příspěvku byl upraven 11.10.14 v 07:33
Tak třeba tohle:
Pak mu sáhodlouze a důkladně vysvětluji celou situaci. Jsem velký příznivec vysvětlování. Svým dětem jsem také vždycky všechno vysvětloval. Mám za to, že děti vycítí, že něco nehraje, když člověk lže nebo zatajuje fakta. Proto vysvětluji a pantomimicky předvádím, že teď musím dolů mezi lidi, a to je pro malého losa příliš nebezpečné. Dole jezdí auta a autobusy, a jsou tam hlasité zvuky a spousta matoucích signálů. Právě to charakterizuje lidi nejlíp, říkám, jsou mistři matoucích signálů, nikdo je nepřekoná, můžeš hledat tisíc let , ale nikdy nenajdeš více matoucí signály než ty, jejichž původcem je člověk.
Aiwa, pacient se probral a daří se mu! A teď Ty přidej nějakou výživnou infuzi ....
Teď nás trochu zamrazí:
Modravý soumrak uprostřed zimy a sníh skřípající pod nohama. Nebo v předjaří. Když člověk jede na běžkách podél řeky od babiččina domku v Kurravaaře až k chatě v Jiekajärvi a pak si sedne na první nezasněžené místo pod borovicí, aby si odpočinul. Kůra na stromě ve slunci plane jako rudá měď. Sníh unaveně zavzdychá, když se teplem sesune na zem. Káva, pomeranč a obložené chleby v batohu. Mariin hlas se v ní ztrácel. Myšlenky se zmítaly a chtěly se rozběhnout, ale ovládla se, když uviděla, jak kolegyně zvedla obočí.
Z knih, které má Aiwa ve svém seznamu, je snad nejvíce sněhu na obálce této knihy
http://www.databazeknih.cz/knihy/rebecka-martinssonova-slunecni-boure-35572 ,
z čehož usuzuji, že když nás má zamrazit, tak by to mohlo být z tohoto příběhu.
Brrrr...už ani nevím, jak sníh vypadá. Jako obvykle neomylná Koka zadává další hádanku
Z té zimy vás odvedu někam do tepla, i když tam zas číhají jiná nebezpečí - posuďte:
Osobitým půvabem se vyznačovala místní doprava. Dle záhadného a nepochopitelného jízdního řádu se občas objevovaly otřískané autobusy, ale většinu pohybu městem obstarávaly taxíky. Po silnicích se míhaly červenožluté fiaty, rozvážející pasažéry za poplatek dva šilinky z centra do předměstí a zpět, nebo bytelné toyoty s úložným prostorem pod plachtou. Tyto vozy byly pomalovány výstředními ornamenty, vyzdobeny cinkajícími zvonečky a vyzbrojeny čelně navařenou trubkovou konstrukcí připomínající hráď výběhu plemenných prasat. Barevné vozy s prvky lidové tvořivosti na bočnicích projížděly městem jako pojízdné včelíny nacpané domorodci k prasknutí, s česnem olepeným pasažéry naskakujícími v poslední chvíli. Tak kolem vozu vláli vesele se šklebící černoušci a náklad uzavíral průvodčí, zatížený velkou koženou brašnou. Jízda za takovým vozem byla plná překvapení. Nikdy se nedalo odhadnout, kdo a kdy odpadne, zda vůz zastaví nebo odbočí. Jezdili jsme pomalu, občas obklopeni stádem velbloudů či zastaveni oslem nebo domorodými kluky dovádějícími uprostřed ulice.
Nikdo se nemá...
Zkusila jsem na to jít přes šilink, dostala jsem se k Tanzánii...střelím:
Vlastní životopis / Agatha Christie?
Sieno, děkuji za pokus - i když je neúspěšný, alespoň probral k životu tohoto Míšu, spícího dlouhým zimním spánkem.
Napovím, že jde o českou autorku, a také že jde o autorku, která není spisovatelka, ale život jí přihrál takové příběhy, že je pak následně sepsala.
Však víš, žádný detektiv ze mne není a nebude:) Alespoň, že snaha se počítá:-)
Jéé, siena nám oživuje vlákno;-). já jsem v téhle hádance docela bezradná - napadlo mě akorát Kaprálová - Zítra bude líp
Tak prozradím lokalitu, pak už si (pomocí mých Komentářů) jistě poradíte: Somálsko
Vložit příspěvek