333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
...dám trošku delší hádanku
Slunce začalo znechuceně klouzat pod obzor. Věděl jsem, jak mu je. Měl jsem za sebou dlouhý den, který navíc ještě neskončil. Měl jsem pocit, jako bych desetkrát prošel celou Zahradu od jednoho konce na druhý. A taky že ano. Bolely mě nohy - všech šest - a celý ten případ už mě začínal zatraceně štvát. Chtělo se mi zalézt někam pod kámen, jenže žoužel prostě musí dělat, co je třeba, zvlášť když ji za to někdo platí.
Jsem čmuchal - tedy soukromý vyšetřovatel, pokud to chcete oficiálně. Jsem nejlepší čmuchal v celé Zahradě, a navíc nejlacinější. Po pravdě řečeno jsem jediný čmuchal, kterého si můžete v Zahradě najmout. Tedy jediný, co je ještě naživu.
Makal jsem zrovna na případu pohřešovaného hmyzu. Nebyla to žádná světoborná záležitost, ale v naší branži musí jeden brát, co se namane. Aspoň je na nájem.
Toho dne ráno jsem jen tak posedával v kanceláři a lámal si hlavu, do čeho se pustit. Uzavřel jsem zrovna jeden velký případ mimo město, teď jsem ale byl zase tady a rozhlížel jsem se po práci.
Brouk přece musí jíst, no ne? Všude kolem bylo tak dokonale mrtvo, že se mi dokonce začaly hlavou honit myšlenky na jarní úklid.
Text příspěvku byl upraven 03.08.15 v 11:12
...mám radost, když vidím, že čtenáři znají......je to samozřejmě Drsnej brouk - Všivák Muldoon od P.Shiptona.....a oba díly jsou převelice zábavné čteníčko "drsné školy" ....navíc je mám skvěle načtené jako audioknihy
binysek může pokračovat
maš babu... to je otázka? odpověd : mám , letos už 40 roků .....hihhihi
__________________________________________________________
..a ted hádačka, Binýsek nám navrhl knihu Sexuální poradna ....a já budu v tomto tématu pokračovat
My lišky nemáme pohlaví v přímém smyslu toho slova, takže pokud se o nás mluví v ženském rodu, je to jen kvůli vnější podobnosti s ženami. Ve skutečnosti se podobáme andělům, to znamená, že nemáme reprodukční orgány. Nerozmnožujeme se, protože nestárneme a můžeme žít až do doby, dokud nás něco nezabije.
Mám-li popsat, jak vypadáme, pak musím říci, že tělo máme štíhlé, pružné a dobře stavěné, bez sebemenší kapky tuku a s velkolepou reliéfní muskulaturou, jak to můžeme občas vidět u některých mladíků atletické postavy. Vlasy máme ohnivě zrzavé, velice jemné, hedvábné a zářící přirozeným leskem. Jsme dost vysoké, což nás za pradávných časů často prozrazovalo, ale teď už jsou lidé o poznání vyšší než tenkrát, takže v tomto směru nejsme ani trochu nápadné.
Ačkoli pohlaví ve smyslu schopnosti reprodukce nemáme, žádný z druhotných pohlavních znaků nám nechybí – s chlapem si zkrátka lišku nespletete. Normální ženy nás většinou považují za lesbičky. Za co nás mají lesbičky, to je snad jasné: „Ja sošla s uma, ja sošla s uma,“ jak zpívají děvčátka ze skupiny Tatu.
A není se čemu divit. I ty nejpůvabnější ženy vypadají vedle nás jako nahrubo uplácaný polotovar – jako ve spěchu otesaný balvan vedle hotové sochy.
Prsa máme menší, ale zato pevná a dokonale tvarovaná, s malinkými bradavkami tmavě skořicové barvy. Tam, kde mají ženy uschovánu svou hlavní fabriku na sny, máme my lišky něco podobného: orgán simulakrum, o jehož funkci se zmíním později. K rození dětí ale neslouží.
No a vzadu máme chvost, huňatou pružnou anténu ohnivě ryšavé barvy. Chvost se může zvětšovat a zmenšovat: ve spacím režimu vypadá jako malý ohon a měří jen deset nebo patnáct centimetrů, ale v pracovním režimu se může zvětšit tak, že dosahuje až metrové délky.......
..u téhle knihy jsem se náramně bavil
přesně! a binysek může zase zadávat
..a protože vidím samé pajonek,binysek, pajonek,binysek .....tak přenechávám políčko druhým a odcházím k Neumětelům... at se Vám daří v hádání
Tím jezdcem, směřujícím už třetí den rovnou přímkou na severovýchod, jsem byl já. Bývalý greenhorn, zelenáč, jak si mě zvykl nazývat starý dobrý Sam Hawkens, když mě právě od mistra Henryho před lety vytáhl poprvé na Divoký západ coby surveyora, zeměměřiče. Dobrý Sam byl hluboce přesvědčen, že mne neustálým sekýrováním a podceňováním vycepuje do podoby skvělého westmana, který nezpychne. Nezazlíval jsem to malému lovci, protože mi tímto zvláštním způsobem prokazoval svou přízeň. Ve skutečnost mě měl rád téměř jako vlastního syna a byl by ochoten postavit se svou starobylou puškou Liddy sám třeba stovce indiánů, kdyby mi od nich hrozilo vážné nebezpečí...
.....tak kdo hledá koho?
Myslím, že autor tak jasný není. Pajonek je poťouchlík :-) a tak průhledné zadání bych od něj nečekal. Já myslím, že by to mohl být David Gruber a jeho Old Shatterhand opět na Západě.
hihihi - jasně tenax trefil - a může zadat další hádanku .... myslel jsem tenaxi, že necháš děvčata trošku pohádat
Když mně to nedalo, ukázat jak jsem chytrej :-)), navíc jsem to nedávno četl a takových je nás málo... Tak si dáme jeden citát:
"Moře!... Chemická sloučenina vodíku a kyslíku se dvěma a půl procenty chloridu sodného! Vskutku není nic krásnějšího nad běsnění chloridu sodného!"
Autor knihy velmi známý, autor citátu velmi neznámý.
...už jsem ho našel, hádej u koho se schovával?
Aristobula Ursiclose v Zeleném paprsku
Text příspěvku byl upraven 06.08.15 v 11:16
Znovu něco řekl do telefonu a Kristina se vrátila k oknu kanceláře, umístěné na prvním mezaninu. Mírně zaklonila hlavu, aby jí kouř nešel do očí, a lhostejně se podívala na město. Přímo před sebou, skrze mezeru mezi sousedními budovami viděla stísněný a přelidněný obdélník Francouzské čtvrti. Hodina před půlnocí se ve čtvrti považuje za dosti časnou a světla před nočními bary, bistry, podniky s džezem a striptýzem – stejně jako za staženými žaluziemi – budou svítit až do zítřejšího rána.
Někde na severu, nejspíš nad jezerem Pontchartrain, se ve tmě sbírala letní bouřka. Její počátek se dal vytušit z tlumeného dunění a občasných záblesků světla. Při troše štěstí, kdyby se bouřka posunula na jih k Mexickému zálivu, by mohlo do rána v New Orleansu zapršet.
Naias - tipla sis velmi dobře a můžeš nás potrápit
Text příspěvku byl upraven 06.08.15 v 14:10
Byl jsem typický knihomol. Lidem, kteří sami nejsou knihomolové, musí připadat zvláštní, že je někdo ochoten neustále číst a číst, dovolit, aby život se vší svou krásou bez povšimnutí míjel kolem něj, připravit se o onu nádhernou souhru svalů a šlach. Určitě jim to připadá svým způsobem smutné či dokonce tragické a zamýšlejí se možná nad tím, co asi malé děti k takovému způsobu života může přinutit.
Jenže život je přímo báječný, je-li člověk šťastný, vaše dny jsou zcela bezstarostné, jste-li šťastní, a souhra myšlenek a představivosti dalece předčí souhru svalů a šlach. Pokud to neznáte z vlastní zkušenosti, chtěl bych vám říct, že četba dobré knihy, při níž zapomenete na vše kromě prezentovaných slov a myšlenek, je pro některé lidi (jako například pro mne) stavem až neuvěřitelné blaženosti.
Chci-li si v paměti vybavit chvíle klidu, vyrovnanosti a rozkoše, vzpomínam si, jak jsem za oněch líně se vlekoucích letních odpolední vysedával na židli opřené o zeď a s knihou v klíně jsem tiše obracel stránky. V určitých obdobích mého života snad existovaly vyšší vrcholy extáze, okamžiky obrovské úlevy a obrovského triumfu, nikdy však neexistovalo nic, co by se dalo porovnat s těmito chvílemi pokojného a vyrovnaného štěstí.
Vložit příspěvek