Čičičí, kočky kočičí
Medunkavera - k žiadnemu pohybu ju netreba nútiť! Stará mačka si svoje skoky veľmi starostlivo vypočítava. Skôr jej dať medzistoličku, aby mohla v pohodlí vyskočiť. Jej kĺby už nie sú to čo bolo za mladi.Teda ak sa bavíme o mačke 10 +.
Text příspěvku byl upraven 20.08.20 v 08:19
to Medunkavera: Možná jak kterou. Našeho Isise až skoro do konce bavilo honit míček. Akorát po té, co ho dohnal, vždycky spurtoval a spoustu toho vylohnil. Nevyskakoval sice tolik, co v mládí. Ale to bylo spíše úbytkem svalové hmoty, než že by nemohl nebo se mu nechtělo. Stále si vyčítám, že tu s námi mohl být déle. Stačilo, kdybychom ho v deseti vzali na prohlídku k vetrináři, ale k nějakému dobrému. Protože vet sice může pomoci, ale pokud není schopný může i ublížit.
bamba i Martas: Ano, máte pravdu obě. Však já jí k ničemu nenutím. Jen jsem to četla, ale neřídím se tím. Nechám ji, ať si dělá, co chce.
Ale máme teď k sobě úúplně krásný vztah. Jako nikdy.
Já se třeba vypravuju na nákup a ona mě pečlivě sleduje. Mám takový pocit, že má strach, že ji opustím. Že odejdu a už se nevrátím. Cítím to z ní. A tak jí říkám: "Neboj, jdu jen nakoupit. Za chviličku jsem zpátku. Ano? Neboj."
A ona zaleze do svého pelíšku a je klidná (nepsala jsem to už?)
Dneska v noci mě sedmkrát vzbudila tím, že na mě vlezla, že na mě bude spát.
Ale jak na mě vleze, tak mě pozoruje a má napnuté svaly a strašně mě tlačí na žebra. Tak jí říkám - několikrát: Lehni si, lehni si, lehni si...
Pak teda povolí svaly a lehne si. A to je úleva. Jinak to hrozně bolí. Ona na mně stojí jak kamzík na skále. A pozoruje mě.
Stojí nade mnou, dýchá mi do obličeje a pozoruje mě.
Asi.. jestli ještě žiju...
Text příspěvku byl upraven 21.08.20 v 13:17
To Medunkavera: Ano, s Isisem jsme si taky krásně rozumněli. Když jsme řekla: Dáme pamlsek, udělej hupík, ať ti ho můžu dát. Tak vyskočil na židli. Když jsem řekla: Susáčku tam nemůžeš, brácha/mamka ještě spí. Tak šel spát ke mně. Ale celkově, často spával u bráchy v nohách, to měl rád a předtím u mámy. Když viděl míček, že si budeme hrát a já udělala hop, tak za ním vystartoval jako by mu nebylo těch 80.. Byl to můj nejmilejší přítel, ale teď už spí v nebi.
Marthas: Promiňte, že odpovídám, až teď.
Vím, že je Vám těžko, že ste Isise ztratila.
I já si to představuji, že tu Oggy nebude a je mi nepříjemné tu psát, že tu ještě s Ogynkou něco hezkého prožíváme.
A Vy truchlíte, že tu už Isísek není. Je mi to moc líto.
To Medunkavera: Nemá smysl představovat si, že s vámi Oggy nebude. Je to zbytečná sebetrýzeň. Zatím je živá a zdravá a je s vámi, tak si ji užívejte a tyto střípky vzpomínek, co s námi sdílíte sice jednou budou to, co po ní zbylo, ale já stále věřím, že mít kočičího přítele se vyplácí víc a že to za to riziko budoucího smutku stojí. Žijte přítomností. Já se o to taky pokusím.-)
Mně je to taky líto, bohužel chyby už se staly a já nic nezměním. Byl tu s námi skoro 18 let, mohl být déle ale mohl být i krátce. Asi bych se měla naučit přijímat s vděkem, co je. Ale jde mi to z tuha, nebo vůbec. Ale píšu to jen proto, aby nikdo mé chyby neopakoval. A věřím, že vy nepatříte k těm, co by péši o kočku zanedbali.
Děkuji za hezkou zprávu Marthas, moc mě to potěšilo. A uklidnilo. Takže moc děkuji.
Text příspěvku byl upraven 31.08.20 v 10:56
Kocour Bob a James Bowen. Pokud už to tady bylo, tak se omlouvám. :-)
https://1url.cz/AzdIj
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/james-bowen-56133
Eicherik: Moc hezké.
A ano, kočka - nebo kocour, mohou ovlivnit člověka. Stejně, jako pes. Ten víc. Ten je vnímavější, pozornější a lépe se přizpůsobuje. Kočka je takový ignorant.
Ale stejně ji máme rádi. I pro tu její hrdost a povýšenost.
A . . někdy má takové chvilky, kdy sedím u počítače - ticho, pohoda, klid - a najednou cítím u stehna její kožíšek a přitiskne se . .
Včera som našla pierka na koberci a hľadala ostatky majiteľa - márne - myslela som si, že je to sýkorka a že to má za sebou. Ráno som sa zobudila na škrekot - na skrini sedela asi andulka - živá. Takže riešim jej odchyt, nakŕmenie a najmä nájdenie majiteľa, alebo inej domácnosti, kde nie je toľko mačiek.
Potkala jsem zrovna kočku (momentálně tedy kocoura) v Zeměmoří, tak jsem ji sem pozvala.
*
Šedý kocour se mu tiskl ke stehnu a nechával si něco zdát. Kočičí sny vstoupily do jeho mysli, tam dole v šerých oblastech, kde rozmlouval se zvířaty. Kočka tam skočila a pak tam bylo mléko a hluboké tiché chvění. Nebyl tu žádný kaz, jen velká nevinnost.
Ursula Le Guinová - Příběhy ze Zeměmoří, příběh Na Vysokých blatech
https://www.databazeknih.cz/knihy/zememori-pribehy-ze-zememori-9261
Mazat se to nemusí (ani se omlouvat), tady je všecka zvířena vítána. A jelikož dlím poměrně daleko od Prahy, aspoň přeji, ať se podaří nějakého malého psího parťáka brzy najít.
Lesní kočka: Tajemné plemeno, kterému Vikingové přisuzovali magickou schopnost
https://1url.cz/Gz0HX
Jéé, ta je krásná. A.. tajemná..
To je moje kočka také: nikdy nevíte, kdy vás rafne..
To Medunkavera: Kdysi bych to neřekla, ale je to svatá pravda. Isisek měl s námi svatou trpělivost, což nová krev rozhodně nemá.
Marthas: Já nevím, proč to dělá... Já jí hladím, hladím, říkám jí, jak je hezká, jak jí máme rádi, jak má hezký kožíšek, hezká zelená očička a najdnou raf a zdrhne.
A už jde na řadu desinfekce a zastavování kr.....í.
Pak se pomalu blíží a je celá nakřivo a natahuje krk a hlavičku, jestli je to už dobrý.
"Není to dobrý. Pořád mi to teče. Proč to děláš? Co? To nesmíš!"
Absolutně v klidu si sedne a dívá se mi hluboce a (možná i drze) do očí.
"Jsi hrozná! Abys věděla."
A jí je to úúúplně jedno.
To Medunkavera: No u nekastrovaných koček je to prý běžný problém. Říká se tomu "mazlivá agrese", kdy si právě to mazlení a hlazení kočka, která je již dospělá vysvětlí jako předehru k páření a regauje dle toho. Kousne. Ten pojem je běžný, dá se i vygooglit. Tomuto nežádoucímu chování se má předejít včasnou kastrací, bohužel u mnohých koček, které jsou kastrovány později toto chování přetvrá i po kastraci. Ale to je na dlouhé polemiky, kdy je kastrace včasná atd. Znám to též pouze jako laik a vím, že toto chování se jen stěží odnaučuje.
Marthas: Oggynku jsme nechali kastrovat . . já přesně nevím . . asi když dospěla a chtěla kocoura, tehdy svým ječením budila celý panelák..
Text příspěvku byl upraven 19.11.20 v 21:55
Je krásná, Eicheriku, děkuji. Vůbec je tam celkově hezké zvířecí čtení. :-)
elfos: Přesně tak. Já bych ji nedala ani za nic.
Však ona se chová i jinak. Třeba v noci: Já třeba někdy v noci nespím (jsem sova)
A to moje kočka mi - lu - je. Sedí těsně u mě a tuhle jsem si všimla, že kouká se mnou na monitor.
To Medunkavera: Však my jsme kocoura nechávali kastrovat ve dvou letech, když nám chudák začal očůrávat byt, kvůli odéru z lina, které přivezl děda. Asi z nich cítil myši či co. Do té doby to vůbec nedělal, a i když byl podle některých pozdně kastrovaný, tak nekousal a neškrábal, leda když si chtěl hrát, což je prý taky nežádoucí chování, které by se mělo odnaučovat. Byl to miláček. Zatímco Sirael se chce mazlit pouze ráno, když běžím na záchod.-) Jinak pouuze kouše a škrábe.
To elfos: Přes tyto charakterní nedostatky, elfos, nikdo neříká, že ji nemáme rádi. I když nám samozřejmě chybí Isisek i Muriel, kteří byli zlatí.
Dlhé roky sme mávali siamky. je to plemeno, ktoré bolo vyšľachtené na stráženie chrámov. Nedávali sme mačky kastrovať, ale ani naše mačky nechodili von, aby si z nich niekto nespravil golier. No a keď "mali túžby", na noc im babička dávala hysteps a zatvárala ich so skrine. Aj tak sme dostávali anonymy z 5. poschodia - bývali sme na 1. Tehla, prvá republika múry 70.
Vložit příspěvek