Čtenářský deník
To elfos: mě ta škola docela s ním otrávila. Ale potom jsem se právě rozhodla ho zavést a rozšířit o poznámky a zajímavé citáty a odkazy. A s těmi ilustracemi je to dobrý nápad :)
Já si deník nevedu. V době, kdy jsem se naučil číst, jsem uměl psát jenom tiskacím a neznal jsem pravopis. takže by to byl nutně neúplný dokument. kromě toho rozhodně nejsem schopen ilustrací, takže by to byl dokument bez obrázků. A hlavně jsem línej. :)
Ke čtenářskému deníku jsem se ještě nedostala,ale píšu si knihy ,které jsem přečetla.
Se čtenářským deníkem sme museli začít ve třetí třídě, když sme četli pracovní sešit Náš kamarád Dezi. bylo to tam jako úkol. Ten sešit byl o klukovi, který se přistěhoval z Pobřeží slonoviny. Mělo to být proto aby z nás nevyrostli rasisti. No, od té doby mám rasistické sklony. :-)
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 11:55
Musím si vést čtenářský deník (kvůli škole), ale vůbec mě to nebaví. Těším se až se této povinnosti zbavím. Zápisky totiž musím psát tak, aby se učitelce líbily. To znamená že se z nich dozvím asi tolik co z anotace knihy. Když napíšu takový, který mě řekne moje dojmy z knihy atd. tak je to podle ní špatně. Navíc zapisování knih do čtenařáku je pro mě hrozně nudné. To radši ten čas využiju na čtení jiné knihy :)
Jakahol - přesně. kdybych měl zapsat každou knihu co přečtu, tak víc zapisuju než čtu.
Jak zhodnotil knihu můj kámoš: U knihy sem se vůbec nebál, ničemu jsem se nezasmál, kniha mi nic nepřipoměla, všichni mi byli sympatičtí. Hodnotím ji 5 z 10.
k Jakahol - škola nie je od toho, aby sa človek naučil čítať a mať rád čokoľvek. Nemala by brániť človeku vo vzdelávaní sa /Twain/. Ak sa to ale napriek tomu podarí, je to fajn. Nikdy školu nezaujímajú tvoje vlastné myšlienky - je to systém predpísaných skúšok, učebníc a presne stanovených postupov, ktorým sa človek ťažko vyhne, ale je to dôležité prejsť týmto kolosom podľa možnosti bez ujmy na zdraví.
Čtenářský deník mne otravoval po celou dobu školní docházky... Sice jsem ho nezapálila, jak tu někdo píše, ne že bych na to neměla občas chuť, stačilo ho ztratit, takže některé knihy co tu mám, mám řazené z paměti pouze s rokem čtení odhadem... Souhlasím s tím, že požadavek na psaní čtenářáku je blbost, kdo si ho nebude chtít psát, vždy to nějak obejde.-)
to Hanka_Bohmova: Myslíš, že je vzdělávací přínos špartání se cizího čtenářáku, já ne...
Blogy a vlogy bych též povolila... Dokud nebudou povinné mohli by být populární...
Koneckonců, my měli mít u maturity upo vše, co jsme kdy přečetli... Z toho výběr a zkoušení, jen ta představa je horor...
to Hanka_Bohmova: To neškodí (viz druhá část vaší odpovědi)... Já ale stejně nechápu, co jsem se měla vedením čtenářáku naučit...
Jestli formulovat věty, tak to my šlo, ale vytáhnout obsah tak to ne...
PS: Z matiky si pamatuju ještě méně než z ČJ, takže tolik k mému katastrofálnímu pravopisu, přitom prospěch byl dobrý...
Z chemie si pamatuju, že jsou nějaký sulfidy čili snad sírany nebo co, oxidy, peroxidy, uhličitany... Nejhoší bylo vyčíslovat chemický rovnice...
Z fyziky je poslední co jsem pochopila páka:-)
Čtenářské deníky mám dodnes ve skříni a občas si v nich listuju, jsou tři a docela hustě popsané. Vzhledem k tomu, že jsem maturovala v roce 86, docela koukám, co všechno jsme museli číst. Tenkrát mi to bylo jedno, četla jsem všechno, co mi přišlo pod ruku a že to kolikrát fakt byly slataniny. Dnes už bych to fakt nedala. Jo, a z čeho jsem maturovala v češtině si fakt nepamatuju, pamatuju si jen matiku a dějepis :-)
Text příspěvku byl upraven 25.08.16 v 19:35
Jakahol: škoda, že nemůžete psát zápisky podle sebe. Myslím že je to kreativnější a jestli se to učitelce nelíbí, je škoda, a trochu to vypovídá o ní samotné. Opisovat anotace je samozřejmě k ničemu, opisovat záznamy z internetu je taky na houby. Mně se na čtenářském deníku líbí právě možnost vyjádřit svůj vlastní názor ke knize, pokud je to možné. Jo a jestli máte nějaké svérázné zápisky, nevyhazujte je. Po letech se budete divit, co jste kdysi dokázal sepsat (myslím tím, i v dobrém slova smyslu).
Ještě k těm elektronickým podobám nebo kreativnímu ztvárnění: kdo je kreativní, nepotřebuje návody a čtenářský deník si povede barvitějším stylem.
K elektronickým podobám - doporučuji blogový systém. Tedy založit si blog, dobré servery ohledně jednoduchosti jsou blog.cz nebo blogspot.cz, a tam si můžete každou jednotlivou knihu zhodnotit. (Viděla jsem už spoustu recenzních blogů). Můžete dát svému blogu příjemné pozadí, aby to trochu vypadalo, knihy si ofotit a přidet je k hodnocení, volit barvu písma a podobně. Je to i zábavné i rychlé.
Text příspěvku byl upraven 05.09.16 v 10:49
Čtenářský deník pro mě skončil se střední školou.
Záznamy o knihách si vedu na tomhle webu. (Ale tak nějak nekonzistentně:)
Když se podívám na zápisky ve čtenářských denících ze základky a ze střední... tak si ani nepamatuju, že bych něco takového psala.
Přitom tam mám u takových veleděl jako Sophiina volba, Jiskra života, Vyhoďme ho z kola ven, Quo Vadis, popsaných několik A4. A dnes když bych měla vyprávět o těchto knihách (které na mě udělaly velký dojem), tak ze sebe vysoukám jen pár chabých vět.
Ale zase deníky jsou dobré pro zasmátí. Totiž to, co je tam napsáno a jak je to napsáno:-)
Jinak mnohem lepší, efektivnější a důležitější než čtenářský deník je pro mě přímá interakce s knihou/autorem ve formě "marginálií". Prostě si píšu poznámky na okraj stránek. No a když si chci knihu a detaily připomenout, stačí jen prolistovat. Je to jako kdybych ji během pár minut přečetla znovu.
Čtenářský deník jsem si povinně musel vést jenom na prvním stupni základní školy. Po přestupu na druhý stupeň přestal být používaný (nevím ani, co se s ním vlastně stalo). Později jsem si těsně před nástupem na střední školu (na popud babičky) začal psát seznam přečtených knih, ale jen pár měsíců. Když jsem si založil účet na tomhle webu, nebyl už potřeba.
Tak já jsem dneska našla blok a opsala si tam knížky odtud. Abych věděla, co a kdy jsem četla. Konkrétní knížky, ale i žánry v konkrétních letech, obdobích.
Píšu si datum četby, autora, národnost, překladatele a žánr.
Na češtinu jsem měla několik učitelů, takže to se čtenářákem bylo pokaždé jinak.
Na prvním stupni jsme museli vést deník + kresby, blíž si nevzpomínám.
V pětce jsme neměli povinnou četbu, do sešitu jsme si psali, co jsme četli ve škole a kreslili obrázky (to mě bavilo nejvíc)
Na druhém stupni jsme taky museli psát svoji + povinnou četbu. Moje knížky přes několik stránek, povinná na pár řádek.
V prváku jsme měli svoji + povinnou, a navíc jsme měli zapisovat i to, co jsme přečetli v rámci školy.
Druhák byla šílenost. Čtyři knížky, které nám vybrala a čtyři, které jsme si z povinné měli vybrat my. Škrtala nám nejen vlastní názory, ale i rozbory knih, které sama vypracovala a my se podle toho měli naučit.
Už se těším letos, zatím ani zmínka. "Příští týden přineste čtenářský deník se čtyřmi knihami," už to vidím.
Strašně mě to nebaví. Většinu povinných knížek jsem ani nepřečetla, ale umím je napsat tak, že to není poznat.
Na ZŠ si čtenářský denník nepamatuji. Na střední to, už bylo jiný kafe. První hodina ČJ. Učitelka přichází. ,, Založíte si čtenářský denník. Co budete číst za knihy, mě nazajímá. Každá kniha bude popsána na 10 řádcích vašimi vlastními slovy + hodnocení. Každý rok budete mít 100 zápisů. Můžete si zapsat i odborné časopisy." A bylo hotovo. Musim ale říct, že byla úžasná češtinářka.
Moje máti dostala k maturitě Štůrovce a Lumírovce (slovenské národní). Já zas české národní. Jelikož si špatně pamatuju autory a roky, zachránil mi čtenářský denník známku (mohli sme ho využít). Takže ČJ za 2 a s odřenejma ušima.
Já si povinnou četbu plánuju přečíst tyhle prázdniny. A pořádně si k tomu vypracuju svoje poznámky.
Text příspěvku byl upraven 11.04.18 v 09:03
Vložit příspěvek