Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
...Uprostřed zahrady bylo veliké jezero a uprostřed jezera lesnatý ostrov. Málokdo věděl o tom jezeru, protože každý, kdo k němu chtěl dojít, musil nejdřív urazit dlouhou cestu temnou stezkou, a jen hrstka byla těch, co měli tak pevné nervy, aby došli až na konec. ...
tak nápověda...v databázi sice jen 4x v přečtených, ale 5x hodnoceno (zvláštní)...hodnocení přes 90 %....autor se narodil v Anglii a zemřel ve Švýcarsku...několikrát byl navržen na Nobelovu cenu, nikdy ji však nezískal
Graham Greene, což? Ten mi teď docvakl, když jsem se podíval na slovo Švýcarsko z jiného úhlu.
Nobelovku nedostal jen pro to, že měl dva týdny poměr s švédskou herečkou A. B., což Artura Lundkvista rozzuřilo doběla.
Zřejmě ano, ostatně, koho zajímá NC? Ale Lundkvist byl, ať mi odpustí, vůl.
Jdu popřemýšlet o nějaké ukázce.
Je zajímavé, že si kolikrát člověk nezapamatuje větu, obsahující nějakou vznosnou myšlenku, aby si na druhou stranu pamatoval nějakou naprostou ptákovinu.
Nebudu ale filozofovat : Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka.
A protože ty víš a já vím, nechám se výše uvedeným inspirovat a přidám také jen krátce :
"Všichni kluci z Hlavní třídy o tom přemýšleli, a v té chvíli jsem poprvé začal přepisovat; snažil jsem se příběh vylepšit, aby byl snáze uvěřitelný."
Text příspěvku byl upraven 23.08.13 v 01:09
John Irving Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda.... přiznám se, nečetla jsem, ale jinak jsem od Irvinga četla skoro vše...
tamila úspěšně "zachránila" Čuňáka a může pokračovat. Je to ve stejnojmenném povídkovém souboru.
Text příspěvku byl upraven 23.08.13 v 11:39
diky za štafetový kolík. Já dnes dám urývek z knížky, kterou čtu vždy, když mi je smutno... koukala jsem, že i tady na Databazi ji spousta lidí četlo, tak snad uspěji...
Dozvěděl jsem se, že jsem nenormální, že žiju s lvicí, že jí nesmí nikdy žádné zvíře do domu, protože nebožtík Patty Baxley pěstoval kanadské lišky a skoro ji tím utrápil a jestli tu potvoru na místě nezastřelím, tak si můžu složit pyžamo a kartáček na zuby a vypadnout. Pak si ještě vzpomněla, že pyžamo pochází ze zboží, které bylo její (což byla pravda), a že tedy zbývá jen ten kartáček na zuby.
Došel jsem pro něj nahoru a vzal jsem si taky kabát a klobouk. V obchodě stál špalír starých bab a dědků, kterým Sally, rozpálená jako žehlička, vykládala, jak jsem s ní zacházel. A jak jsem s ní chtěl zacházet i nadále, a to že by žádná ženská nevydržela.
Ten zástup se na mne díval jako na trojnásobného vraha, kterého právě vedou před porotu. Suše jsem podotkl, že si jdu do skladiště pro stan, plachtu a ostatní tábornické předměty, které jsem si tam uložil.
- Vidíte! rozječela se hystericky Sally. — Neříkala jsem vám to!? Jde si pro plachtu, aby mohl zabalit tu mrchu a mne, nebohou oklamanou ženu, nechá samotnou!
Souhlasné mručení zástupu mě přimělo k poznámce, že neodcházím, ale jsem „nebohou oklamanou" ženou vyhazován jenom proto, že jsem se ujal hladového a opuštěného zvířete, které nechci nyní na její popud zastřelit.
Veřejné mínění znatelně zakolísalo a Sally, která to nepostřehla, ukázala, že vlastně ani není tak moc zdatná obchodnice. Netakticky zaječela, že ta potvora smrdí po celém baráku a ona že to nebude dýchat. Zapomněla, že každá baba po celých Spojených státech chová nějakou tu kočku, psa, krtka nebo skunka a že tohle se žádné nebude líbit.
……
Odešel jsem do skladu, a když jsem se vracel, brečela Sally za pultem a všechny ty baby jí nadávaly. Proklouzl jsem bez rozloučení, naložil stan a plachtu a s povzdechem pohlédl do krámu. Sally se opět vzpamatovala a jako lítice se vrhla na své zákazníky. Vlastně zákaznice. A přece to byla ještě před několika dny taková hodná a milá a příjemná ženská. Teď tam ječela na milovnice zvířat a bylo jí docela jedno, že s nimi ztratí navždy obchodní spojení.
To vypadá jako - no - a mám okno! - jak se saprment ta kniha jmenuje?!! A na jméno autora si taky nevzpomínám! Jmenuje se, tuším, od S... Uff! - napadá mě, že kousek názvu by mohl být radosti mého života, tiché - ne, to se mi plete s filmem Tichá radost - zkusím, co na to zdejší vyhledávač? - a je to Čisté radosti mého života? Jana Šmída?
Ano, je to Jan Šmíd a jeho Čisté radosti.... předávám žezlo a přeji pěkný víkend
Já si ty Čisté radosti, co jsou opravdu čistými radostmi, musím zase přečíst, jsem ráda, že je tu tamila připomněla!
Ale teď se ZAMYSLÍM - a to ještě o kousek důkladněji, nežli Edna - módní z úžasného filmu Úžasňákovi - a jdu hledat nějaký bytelný úryveček :)
A je ještě jeden důvod, proč na ni nemůžeme nikdy zapomenout. Protože kvůli ní k nám přišla ta kolie, pes Boy, a tento Boy, páni, to byl pes. Předně byl mladý a byl krásný. Ta paní patrně psům rozuměla a měla dost peněz, aby je mohla pěstovat sobě pro radost. Kolie, jak u nás říkáme gólie, to jsou vůbec znamenití psi. Skotští ovčáci, velice učenliví.
Mají humor. Smějou se. Můžete si s nima povídat a oni vám odpovědí.
U nás nikdo neumí cvičit psy. Já nejmíň. Já tak nenávidím, když se mně velí, když se se mnou manipuluje, že se obejdu bez velení a bez manipulování druhými bytostmi, i když jsou to psi. Já vím, že se dopouštím zásadní chyby, když se domnívám, že je důležité, aby rozkazy byly plněny s radostí anebo se souhlasem. Tomu, který velí, je úplně jedno, s jakými pocity se jeho rozkazy plní, pokud se plní tak, jak on chce.
Je též nechvalně znám slavným incidentem na poštovním úřadě, kde s jedním svým povedeným kamarádíčkem obtěžoval jistou dámu - i když ona si to možná trochu zasloužila (např. svými umanutými dotazy na jakýsi Tararingapatam)...
Jo, jo, Werich i Sovák ... :)
Ale je to z jiné knihy, i když - možná že to vyšlo i v těch povídkách - kniha, ze které jsem čerpala já je Lincoln 1933
...trochu jsem toho Wericha typoval už před nápovědou, ale rozhodně bych nepoznal o kterou knihu jde...nečetl jsem od něho nic, co napsal sólo...jen jejich společné hry s Voskovcem....
Vložit příspěvek