Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
Ian McEwan: Betonová zahrada
Pokud jsem uhodla, prosím, aby další ukázku vkládala SKJ, já nemám co.
Zdravím vás všechny
Koka, ja myslím, že Betónová záhrada to nebude. To je jediná McEwanova kniha, ktorú som čítala a ukážka je z jeho inej knihy, ale ja názov ani len netuším. Zatiaľ správny názov nepadol, tak necháme priestor ešte niekomu inému.
Je to McEwan, ale ne Betonová zahrada. Film natoceny podle knihy, co mate uhodnout, zreziroval stejny reziser, ktery natocil Pychu a predsudek a Annu Kareninu....
...tak ta nápověda přeci jen nebyla tak přímočará :-).....taky jsem to typoval na tu zahradu....
nápověda byla primocara - navedla na autora, i tim, ze uvedla jeho dalsi dilo Betonovou zahradu. Taky zminka o Leonovi, bratru male spisovatelky Briony byla presna...
"Omlouvám se, pane, ale kapitán se nechá poroučet, a mohl byste se přijít podívat na něco úžasně filozofického?" křičel Babbington, který dovnitř vstřelil jako dělová koule.
Po šeru jídelního prostoru byla oslnivá záře na palubě téměř oslepující, ale přimhouřenými víčky Stephen dokázal rozeznat Starého Houbaře, vyššího z Řeků, který stál nahý v kaluži vody u pravobočních schůdků. Ještě z něj pořád kapala voda a v ruce s velkým uspokojením třímal kus měděného plátování. Po jeho pravici stál Jack, ruce za zády, ve tváři šťastný triumf. Po jeho levici se tlačili ostatní členové směny, nakláněli se a zírali. Řek držel zkorodovaný měděný plát poněkud od těla, pozorně sledoval Stephenovu tvář, a pomalu plát otočil. Na druhé straně byla ke kovovému plátu přísavkou na temeni hlavy pevně přichycena malá tmavá ryba.
"Štítovec lodní!" vykřikl Stephen s veškerým úžasem a potěšením, s jakým Řek a Jack počítali, dokonce ještě větším. "Džber, rychle! Opatrně s tím štítovcem, dobrý Houbaři, počestný Houbaři! No ne, jaké to štěstí vidět opravdového štítovce!"
Je to z prvního dílu dvacetidílné (a kousek) série. Autor se s ní mordoval třicet let a stihl při tom napsat ještě leccos dalšího - např. odborníky prý dosti ceněný Picassův životopis.
sice asi tusim, ale knihu jsem necetla, tak to radsi prenecham nekomu, kdo ji cetl.. podle originalniho nazvu je pojmenovan i film, ne?
nečetl to skoro nikdo, takže se nic neostýchej a sem s názvem (ať mě vysvobodíš), a ano, film vznikl, čerpá ovšem z mnoha dilů a pojmenován je po prvním a po desátém (Jacka hraje skvěle Crow, Stephena Bettany)
kní - když to HTO strefil, napráskám i autora : Patrick O´Brian. Ale taky jsem ještě nečetl. Už mám ale parádní program na čtení souborů pdb, ve kterých je řada knih. Určitě někde narazím i na ty lodní krysy.
Text příspěvku byl upraven 19.08.13 v 22:30
díky moc, hoši a tamilo - já to sem zkrátka dát musela, když je to ta myheartovka... :)
teď si střihněte, kdo bude pokračovat
zde množno poštudovat, co Patrick O´Brian všechno napsal: http://www.fantasticfiction.co.uk/o/patrick-obrian/
Já sem s dovolením dám ukázku, na niž jsem si teď vzpomněl:
Pamatuju si taky, jak mé jednou usadil do žlutého umělohmotného křesla, aby mi ostříhal vlasy. Stříhání vlasů patřilo podle něho k událostem lidského života, které se od operace mozku liší natolik dramaticky, že se prostě nedá věřit, že by to člověk se dvěma rukama a jedněmi nůžkami nedokázal sám. „Nehodlám vyhazovat peníze za holiče, Jaspere. Není to žádná věda. Prostě přestaneš stříhat tam, kde začíná hlava." Můj otec, filozof, nedokázal ani ostříhat vlasy, aniž se při tom zamýšlel nad hlubším významem této činnosti. „Vlasy, symbol mužnosti a životní sily, i když někteří měkkýši nosí dlouhé a po Zemi chodí mnoho plešounů kypících životem. Ale stejně, proč si vůbec vlasy stříháme? Co proti nim máme?" prohlásil, načež mi divoce a impulzivně zajel nůžkami do kštice, až vlasy lítaly na všecky strany. Své vlastní si táta stříhal taky sám, často i bez zrcadla.
„Nepotřebuju za to dostat cenu," říkával, „úplně mi stačí, když budou kratší." Nikdy nechodili po světě otec a syn s tak šíleným a nepravidelným zástřihem — dvojí ztělesněni jedné z tátových oblíbených myšlenek, kterou jsem doopravdy pochopil teprve mnohem později: V tom, jak bláznivě vypadáte, je svoboda.
Tak nevím, dnes mám asi nějaký útlum nebo se scházejí ukázky z mnou nečteného. Každopádně když je čtu, neobjeví se záblesk myšlenky, nebo obraz, který by mne k ní nasměroval. Když jsem tohle přečetl, jediné, na co jsem si vzpomněl, byl pobyt v UVN Střešovice, kde mi chtěli vyvrtat díru do palice a se zájmem se mi pohrabat v mozku - na konec to na štěstí vzdali. Konec dobrý, všechno dobré - vzpomínka tedy příjemná, v hádání mi to ale nijak nepomohlo.
Steve Tolz - Zlomek celku..? priznam, necetla jsem, ale recenze mne nevnadily, ze si urcite rezervuju v nasi knihovne a prectu si... i kdybych se nestrefila..
tak ja neco dám:
Jednou po ukončení sabatu - ve vzduchu byla ještě vůně koření a svíčky uhašené ve víně - otázal Jehuda dcery: " Jak se daří tvému synovi, mému vnukovi?" Nikdy vnuka nespatřil, nikdy nepřešel práh Galiany.
Bylo...mohla jsem se také chytit:)
Noční čas pokročil, tak bych změnila žánr, i když "klasika" to stále je...
"Inu, máte pravdu", povzdychl si Blore. Chviličku přemýšlel. "Ale rozhodně není tady na ostrově žádný zvěřinec. Nejsou tu ani lvi, ani medvědi. Vyrovnat se s tím veršíkem, to mu dá pěknou fušku."
"Vám to pořád není jasné?" dál křičela Vera. "My jsme ten zvěřinec. Na dnešek v noci v nás bylo pramálo lidského. My jsme ten zvěřinec..."
No jo, asi tuším, ale nechám to ostatním....je to sice klasika, ale detektivní žánr teď vyznávám spíš severský..:-)
Mám také slabost pro severské kraje:) Ale proč si nepřipomenout i něco staršího...
Vložit příspěvek