Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
No, v první větě máš Anarchistu Čtvrtka, ale musím se přiznat, že jsem ho ještě nečetl, Chesterton věru není nenáročná četba (ontologicky). Tak ho jen tak tipuju.
Nevím, já ho prostě jen četl...
Knihu jsem zavřel rozhněván na sebe, že i teď obdivuji věci pozemské – já, který jsem se měl již dávno poučit od pohanských filosofů, že mimo ducha nic není hodno obdivu a že před jeho velikostí nic není veliké.
(…)
Jak často, myslíš, jsem se toho dne při návratu obracel a vzhlížel k vrcholu té hory – a zdála se mi být sotva na loket vysoká proti velkosti lidského myšlení, kdyby jen se neponořovalo do bahna pozemské hanebnosti.
– – Nápověda: renesance, Tour de France. Stačí autor, neboť to není součástí žádné jeho knihy.
Text příspěvku byl upraven 28.08.13 v 18:34
A navíc by to mohl poznat každý z tvých ctitelů a přátel, aniž by se musel namáhat čtením jakékoliv pitomé knihy, neboť se ve své laskavosti a velkodušnosti s námi dělíš o nejrůznější moudra, na která tvůj neposedný duch narazí. Budiž pochválen a veleben.
(jestli jsem to z tvých fotek dobře pochopil, tak tvůj úklid spočívá v tom, že komínky knih které jsou vyšší než jeden metr, dělíš na dva půlmetrové :-D)
Přesně tak. Ovšem na stejném prostoru! Měl jsem jeden sloupek metr osmdesát, ale ten už jsem musel opřít o zeď, nehledě na to, že kniha, kterou potřebuji, případně si ji chci přečíst, je vždycky vespod – ale to k tomu patří.
Taky, kde by jinde holka měla být...Trochu povědomé mi to připadá:-)
Já bych tedy s dovolením nakonec odpověděla...Francesco Petrarca.
Výborně! Je to vaše.
Doplním, že jde o dopis zpovědníku Dionysiovi di Borgo San Sepolcro, Malaucene 26. 4. 1336; překlad A. Rausch, česky vyšel zde: http://www.databazeknih.cz/knihy/listy-velkym-i-malym-tohoto-sveta-170562
Tour de France proto, že dopis popisuje Petrarcův výstup na Mont Ventoux.
Ta Tour mi vrtala v hlavě...díky za osvětlení!
V době, kdy se vynikajicí duchové, vedeni světlem přeslavného Giotta a jeho následovníků, pilně snažili osvědčit před světem schopnosti, jimiž je obdařila přízeň hvězd a šťastná směs životních šťáv, a kdy se v touze napodobit velikost přírody skvělostí umění všestranně, ale marně namáhali dosáhnout pokud možno svrchovaného poznání, jemuž mnozí říkají inteligence, obrátil nejdobrotivější vládce nebes laskavě své zraky k zemi, a když viděl marnost toho nekonečného usilování, bezvýslednost těch nadmíru zapálených snah a domýšlivost lidí, jež měla k pravdě tak daleko jako tma ke světlu, rozhodl se vyprostit nás ze všech těchto omylů a seslat na zem ducha, který by se osvědčil všestranně ve všech uměních a oborech a který sám o sobě dokázal, co to je dokonalost výtvarného umění, ať už jde o vedení čáry, o stíny a světla, jež dávají reliéfnost malířství, nebo o správný úsudek při práci v sochařství a o pohodlná, bezpečná, zdravá, přívětivá obydlí se správnými proporcemi a bohatými, pestrými ozdobami v architektuře.
Jaký velký duch k nám byl tedy seslán, jak vzletně popisuje další velký muž a rodák z toskánského Arezza?
Text příspěvku byl upraven 28.08.13 v 22:19
A Život florenstského malíře, sochaře a architekta Michelangela Buonarrottiho:)
Jedna z knih, kterými ráda listuji v křesílku a se skleničkou Chianti k tomu:)
Vlákno je Vaše:)
...Bylo to prostě tak: vůně hořkých mandlí mu vždycky připomínala osud zabraňovaných lásek. Doktor J...... U..... ji ucítil, hned jak vkročil do domu, dosud zšeřelého, kam byl naléhavě povolán k případu, který pro něho ztratil naléhavost už před mnoha lety. Antilský utečenec Jeremiah de Saint - Amour, jeho nejmilosrdnější soupeř v šachu, válečný invalida a dětský fotograf, se spasil před mukami paměti vonnými výpary kyanidu.
Jó, láska kvete za každého počasí, za každých okolností, ve štěstí i v smolných dnech, ve zdraví i v nemoci, kdo to není ochoten akceptovat, je odsouzen k mnoha letům samoty.
Tak mi to připomnělo mého patagoňáka Lorinku - nejsem sám, kdo přišel o papouška. Já na štěstí tu ztrátu přežil.
Text příspěvku byl upraven 29.08.13 v 00:01
Čas plyne a nikdo se do hádání nehrne, popostrčím to tedy i když nerad. Nerad mám totiž i autora, jednak, že dostal tuším v 82 nobelovku, jednak, že kamarádil s Fidélem a neposledně i proto, že je na můj vkus přespříliš užvaněný. No, ale budiž, taky jsem občas mluvný víc, než je zdrávo :
Gabriel García Márquez - láska za časů cholery.
Protože mám dojem, že to tady všechno začalo chrápat a protože si musím za svou pravdou stát (jak pějí Spirituálové), vrazím tady ukázku a jdu rovněž zalehnout :
Je to tak triviální, že nebude třeba nápověd:
Uveďte
- občanské jméno jisté ženy zvané Anička posedlá,
- název knihy, ve které se vyskytuje,
- jméno autora, který knihu napsal.
(Nemohl by autor ukázky, až potvrdí odpověď, překonat svou vrozenou lenost a přeskenovat a nahodit nějaký ten veršík z díla? :-D)
Vložit příspěvek