Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
Tahle kniha na mě teprve čeká, takže bez nápovědy bych neměla šanci. :-)
A ode mě ukázka z knížky, k jejíž četbě mě kdysi inspirovala rozhlasová dramatizace (slovenská).
"Ivar Ivarsson hodil samé šestky, což je nejvyšší možný hod."
Lidé pochopili, že Ivar Ivarsson je tím osvobozen, a zaradovali se. Mnozí na něho volali:
"Blahopřejeme, Ivare Ivarssone!"
Ale stalo se teď něco, co všechny ohromilo. Paul Eliasson vypukl v radostný pokřik, strhl čepici z hlavy a vyhodil ji vysoko. Přišlo to tak nečekaně, že mu stráž nestačila v tom zabránit. Lidé se mu velmi divili. Pravda, Ivar Ivarsson mu byl skutečně otcem, ale teď šlo přece o život. Mohl mít opravdu takovou radost, že byl osvobozen druhý?
Text příspěvku byl upraven 30.08.13 v 09:58
Dell: Hádám Löwensköldův prsten (Lagerlöfová). Sice si už vůbec nepamatuju jména těch postav, ale tu zápletku jo. :-)
Výborně. Omlouvám se za prodlevu, ale taky musím někdy pracovat. :-)
Tak předávám kolík.
...zdá se, že Ponorka se nám nějak zanořila....možná čas na žolíka....jestli někdo něco máte, co nám chcete předvést, sem s tím...:-)
Tak se toho chopím (ponorko, až se ti to bude hodit, tak si to u mne vyber) :
V následujících několika hodinách probíral státní návladní W**** celou situaci s řadou expertů. Velitel manhattanského oddílu domobrany propagoval ráznou vojenskou akci. Natolik tím vyděsil jednoho z Morganových kurátorů, vysokého nervózního muže s cvikrem a rukama sepjatýma na prsou jako primadona z Metropolitní opery, až se ten chudák celý roztřásl. Víte vy, jakou mají sbírky pana Morgana cenu? Máme čtyři Shakespearova folia! Máme v pergamenu vázaný originál Gutenbergovy bible! Je tam několik set inkunabulí a pětistránkový vlastnoruční dopis George Washingtona! Velitel zatřepal prstem ve vzduchu. Jestli toho hajzla necháme a nezatnem mu žílu u prdele, každej negr v zemi nám půjde po kejháku.
Četla ji takřka 100 čtenářů - asi nikdo z nich nehraje s námi. I když má autor trochu rusky znějící jméno, je Američan jak poleno. K literatuře sice nepřišel po haluzi, nebrání mu to ale v používání aluzí. Píše "historické" romány - spíše ale historické fikce, nakládá s fakty dost volně. Kniha má jakýsi podtón blues - každý to ale může vnímat jinak.
Já nejsem bůhvíjaký znalec přes muziku, takže budeš mít asi pravdu a to je dostatečný důvod, abys něco vložil.
...Právě tak dobře dovedl starosta zakročit, když si jednou páni radní všimli, že začíná ubývat měsíc.
Někteří se celé věci smáli, ale radní Nesmějtesemně je důtklivě napomenul. "Holenkové, neberte to na lehkou váhu! Mně říkal jeden cizí kramář, že je to proto, že si v sousedním městě kupují po kousku náš měsíc a že tu za nějakou dobu nebudeme mít vůbec žádný."
Hola, to by teda bylo na pováženou!
Předem se omlouvám, pokud již dílko bylo hádáno, jsem hadač amatér :-), Sekorův Kocourkuv je moje milovaná záležitost z dětství, tímto děkuji Viki9 za její připomenutí !
"Oni se bojí nohou? Čích nohou? Svých vlastních nohou? Zkoušejí před nimi utéct? Jak? A po čem?" Ne svých vlastních nohou! Ale kalhotové ženy jsou velmi rozrušené, když vidí mužské nohy, a jeden z plavčíků na Johnu Dee vyprávěl, že viděl kalhotového mladíka omdlít při pohledu na ženský kotník. Taky říkal, že kalhotové ženy natahují kalhoty dokonce i na nohy od stolů, aby mladé muže při pohledu na ně náhodou nenapadlo myslet na ženské nohy?"
Vkládám další ukázku i s nápovědou. :-)
"Uřízněte si jeden proužek listu po délce a, je to tak, potřebujete sílu dvou mužů, abyste je přetrhli. Ale spleťte z pěti takových proužků provaz a nepřetrhne ho ani stovka mužů. Čím více táhnete, tím pevněji se prameny stahují a tím silnější provaz je. A takový je Národ.
Bezdomovec na lavičce před Kongresovou knihovnou si protíral oči a nevěřícně sledoval tu podivuhodnou scénu, která se mu odehrávala před očima.
Na obrubník právě vyskočilo bílé volvo, rozhoupaně projelo po chodníku a se skřípěním brzd zastavilo před vchodem. Z auta vyskočila tmavovlasá krasavice, vyděšeně se rozhlédla, a když si všimla bezdomovce, zahulákala na něj: "Máte telefon?"
´Madam, já nemám ani levou botu.´
Žena si to nejspíš uvědomila také, protože vyrazila po schodišti nahoru ke dveřím. Postupně vzala za každou ze tří klik a zoufale se pokusila otevřít troje ohromná křídla.
´Maj zavříno, madam.´
Ale té ženě to bylo zjevně jedno. Popadla jedno z těžkých kruhových klepadel, zvedla ho a pustila, až to zarachotilo. Pak to udělala znovu. A znovu.
´Páni,´ pomyslel si bezdomovec, ´ta tu knížku fakticky potřebuje.´
Ukázka je ze čtvrté (zatím předposlední) knihy jednoho současného thrilleristy - bestselleristy, který se narodil v Exeteru, New Hampshire, USA.
Dan Brown mě napadl hned po přečtení ukázky. Knížku jsem určitě četla, ale vůbec nevím, která by to měla být. Ztracený symbol?
Teď koukám na tvou nápovědu a jsem zmatená. Ztracený symbol je pátá kniha. Trefila jsem alespoň toho Browna?
"Klidně se zeptej jeho," přerušil ji Clayton. "Ať ti poví, proč se vypravil do Hamptonu. Jestli tady náhodou-"
"Tak dost, já odcházím," prohlásila a vykročila rázně ke dveřím. "A jestli se mě jen dotkneš, budu křičet o pomoc."
Jakmile ho minula a chystala se překročit práh, Keith nahlas zavzdychal.
" Zeptej se ho, kde vzal tu fotku," ozval se.
Tentokrát ji svou poznámkou přiměl zastavit. " Cože?"
Nepamatovala si, že by se Keith někdy v minulosti tvářil podobně vážně. "Má u sebe Drakeovu fotku, na které jsi ty."
Díky:)
A když už jsme u té romantiky...
"Poznáváte tyhle růže?" zeptal se, když vyndal z náprsní tašky několik uschlých květů.
"Ne!" odpověděla s nevinnou zvědavostí. "Ty jsem Vám dala?" "Ne! Nebuďte domýšlivá - nedala! " Ale je velice pravděpodobné, že jste někdy nosila ve vlasech jejich sestřičky." Dívala se na květy ještě chvíli s podivem - a pak se usmála a řekla: "Ty jsou z Helstone, viďte? Poznávám to zoubkování na jejich lístcích. Ach, copak jste tam byl? Kdy?"
"Chtěl jsem vidět místo, kde vyrostla Margaret do takové ženy, jakou je teď, a byl jsem tam, když mi bylo nejhůř: když jsem neměl pražádnou naději, že budete někdy moje."
Kniha se stala také předlohou pro úspěšnou minisérii BBC...
Dnes si ode mě sousedka půjčila Ptáky v trní. Mám pocit, že je to z této knihy, ale přesvědčit se nemůžu.
Vložit příspěvek