Čtení náročnějších knih
Lectore, vy osobně cítíte na sobě nějaký "informační tlak"?
Já tedy opravdu ne.
Tuhle frázi považuju za 147852. výmluvu, proč nedělat něco, co nechci a přitom to (nechtění) odmítám veřejně deklarovat.
A ze všeho nejvíc - nemuset se rozhodovat.
Myslíte svou druhou větou něco takového:
Lidem je podsouváno, že informací je tolik a protichůdných, že je nemožné se v nich vyznat/zbytečné se o ně zajímat?
Zajímavá fráze je to "nenaplněné očekávání", za kterým se ukrývá leccos - třeba zvláštní (nudný?) příběh, pointa vybočující z obvyklého schématu, podivný půdorys příběhu, vývoj postav běží jinam než za roh a nahoru, a spousta dalších aspektů.
Když to někdo takhle napíše do jedné věty komentáře pod knížku a zakuklí tím svou nechuť, už v druhé větě neřekne, co tedy vlastně očekával!
Samozřejmě, když čtu experimentální humoristický román o pěti časových vláknech se zombie jako antihrdinou, vyprávěný ve verších cedníkem na nudle, tak pochopitelně očekávám veselý experiment bez nějaké hlubší filosofické myšlenky, ne? Ovšem čtu-li Dostojevského Idiota, a to je čtení na bednu, očekávám chytré a nadčasové poselství, ke kterému náleží všechno to tragično k povznesení duše.
Ano, "nenaplněná očekávání" je v oboustranný pleonasmus už jaksi z podstaty.
Zvláště, když ta očekávání definujeme až ex-post, nebo dokonce vůbec nikdy.
Nenaplnění je vždy očekávané (protože nikdy nám nikdo nemůže dát to co chceme tenkrát, kdy a jak to chcem a v přesné míře, balení a vzhledu), a očekávání vždy nenaplněné.
Další výmluva...
:-)
Text příspěvku byl upraven 17.09.19 v 14:09
JáJejí: Osobně beru "nenaplněné očekávání" jako synonymum pro "nesplněné přání". Pro čtenáře může být třeba přání pobavit se, stejně tak pro sportovce získat vnímatelnou hladinu endorfinů v těle. Tak jaký pleonasmus? Takové to nevím co nevím kde, ale chci to je pro mne limitní stav mysli, který se nedá uspokojit jinak než násobným náhodným výběrem z portfolia literatury.
Vložit příspěvek