Čtení náročnějších knih
Po pročtení dnešních příspěvků, částečně i těch smazaných, mne napadlo, o čem se tu vlastně můžeme a máme bavit? Co je ještě společensky přijatelné, co již ne. Opravdu nemohu napsat, že jsou i knihy náročnější, že i ty, co se "hůře čtou", stojí za přečtení, aby se to hned nestalo terčem výsměchu a poukazováním na jakési povyšování a vyčleňování jedněch druhými? Je zajímavé, že před osmi, sedmi lety to možné bylo. Bylo toto povídání vítáno...ráda jsem, jako ne zcela "zdatná" čtenářka, tyto rozhovory sledovala. A kupodivu jsem žádný pocit méněcennosti neměla...
Text příspěvku byl upraven 17.09.19 v 20:08
pro mata57:
Tak to já teda přísně rozličuji mezi očekáváním a přáním.
Očekávám vždy od druhého, tedy zda se moje očekávání splní, nebo ne, jaksi nezáleží na mém jednání, ale na rozhodnutí protistrany.
Zatímco pro splnění svého přání obvykle můžu něco aspoň málo udělat.
Že to speciálně pokleslí žurnalisté a personalisté na pracovních pohovorech zaměňují otázkou: "Jaká jsou/byla vaše očekávání?", je z mého pohledu zmatení pojmů.
Zmiňoval jsem Dostojevského, jeho knihy jsou náročné. Ale někomu se může zdát složitý i takový Don Quijote nebo Gil Blas, záleží na odhodlanosti čtenáře. Ve skutečnosti může být náročný třeba i takový Hrabal...
Text příspěvku byl upraven 17.09.19 v 20:14
@JáJejí: Personalisté používají třeba i takové obraty jako "Kde se chcete vidět za rok" nebo "Kde vidíte rezervy" atp.
:)
Jejda, rezerv mám:) Jen se obávám, že už toho tolik dohnat nedokážu, nestihnu...
@siena: otázka je jaké, líbily by se mi třeba finanční ;-) emoční, fyzické...
To ale s náročností knih nemá nic
Jsme na ...Váš knižní svět, ve vlákně Čtení náročnějších knih, měla jsem na mysli, rezervy literární.
@siena: sorry, dělám si někdy prču...
Tak k té náročností, dneska jsem se dozvěděl, že i moje dílka jsou poněkud "náročnější". A já si myslel, že jsou to jednoduchá, nenáročná, téměř oddechová dílka... (pominu-li prvotiny).
Zas vím proč, Lectore!
:-)
Nevím, zda jsou k dispozici statistiky vývoje počtu registrovaných uživatelů DK, ale předpokládám, že ten úpadek, a myslím skutečně úpadek, úrovně zdejších diskusí je jev, který je pozorovatelný u veškeré lidské činnosti.
Na počátku je pár nadšených, kteří v zájmu vybudování něčeho nového radostně a vstřícně spolupracují, drobné nelady a konfilkty řeší a "zapomínají" ve jménu společného zájmu.
Postupně se, pokud je ta myšlenka přínosná pro širší okruh, začnou nabalovat jejich přátelé, známí, ti, kteří se o akci/hnutí/webu dozvěděli tzv. náhodou, anebo z placené reklamy.
A jakmile dosáhne počet zúčastněný určité (pro každý případ jiné!) hranice, začnou se projevovat efekty normálního rozdělení, čili Gaussova klobouku.
Dan, anebo někdo z moderátorů, nám jistě rád sdělí, kdy se začalo s hrníčky, diáři, Knižními výzvami atd. A jakou křivkou v závislosti na čase se počet neunikátních nicků dá popsat.
A my si budeme moci ověřit přímo fenomenologicky :-) , zda mezi těmito dvěma jevy panuje určitá korelace.
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 06:49
ijcro:
Když mi vysvětlíte, co jsou to "emoční rezervy", přečtu si konečně tu údajně náročnou první kapitolu vašeho románu, co jste nám tu laskavě nabídl.
:-)
#PohádkaOKohoutkoviASlepičce
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 06:59
@Jájejí: Jste neobyčejně laskava ve své břitkosti.
"Emoční rezerva vzniká při určitém typu sociálního chování v konání dobra, které vytváří pocit sounáležitosti, potřebnosti a je fakticky zrcadlem vlastního sebehodnocení. Z této rezervy lze čerpat, přechází-li se z fáze manické do depresivní."
Břitkost bývá někdy mezi pány žádána!
Anebo aspoň v reklamě na jakýsi holicí strojek jsem tuhle slyšela, že "by udělali cokoliv, aby byli hladce a BEZBOLESTNĚ oholeni!"
:-)
Aha, takže emoční rezerva vzniká jako vedlejší nezamýšlený produkt tím, když všichni mí obdarovávaní ODMÍTAJÍ mou pozornost a vrací mi ji "za klobouk".
Tak to tedy ještě DLOOOOOOOOOOUHO můžu zůstat manická!
Jdu na tu kapitolu!
:-)
P.S.: Nejste moje rodná sestra R.?
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 08:10
@Lector: podívejte se prosím, kolik lidí zde reálně diskutuje k poměru k počtu přihlášených. Včera večer jich bylo cca 840 a odhlédnu-li od témat typu "Příběh z názvů knih", "Knižní šibenice", "Trojslovný příběh", "Hry..." nebo "Filosofování...", tak reálně, kolik lidí se tu zapojí?
Ale dávám Vám zapravdu, někteří, jak Vy říkáte "kteří k tomu mají intelektuální potenciál", se nechtějí ani vyjadřovat. Protože když někdo něco "nechce", tak to prostě nechce a toto nechtění se nezdůvodňuje, což je základní axióm tohoto slova.
Lector: "místní přebor v přetahované" povedeně trefné pojmenování, dle mého názoru, kardinálního nešvaru všech internetových diskuzních fór. Pokud by byl zájem diskutovat o diskuzních fórech, nepřesuneme se do nějakého jiného vlákna? Mám nějaké zkušenosti a postřehy (růst, úpadek, stagnace...) z jednoho fóra, kde jsem 17 let a které by šly zobecnit a se kterými bych se rád podělil i s ostatními. Jen nabízím, nevnucuji...
Nemá smysl "volat do rozhlasu" staré bojovníky, kteří se nechali znechutit úrovní dnešních soutěžediskusí.
Má smysl mezi doposud aktivními donkichotskými harcovníky a novými lidmi, kteří ještě mají své ideály, uzavřít spojenectví na obranu pravidel diskuse, která tu NEEXISTUJÍ.
Pojďme je tedy, milí Lectore, ijcro a další jen-čtoucí-nikdy se-zatím-do-bahna-nesmočivší, zkusit navrhnout a poslat Danovi.
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 09:20
JáJejí: Tož, dle mého názoru, stačí hlavně tlumit animozity osobního rázu. Prostě nejednat tak, jak bych nechtěl, aby někdo jednal se mnou. Jenže zde není moc "výkonná", takže snažit se o nějakou větší množinu pravidel asi nemá smysl.
"Jednat věcně a být ohleduplný k diskutujícím."
"Nebojovat za svou pravdu za cenu urážek."
Tak to vidím já...
No, a bude tu možná klid... Až moc velký :)
Jasně, nechce se vám!!!
Výmluvy, as usually!
:-)
No, a teď vážně:
Pravidla by se týkala primárně technikálií, čili:
Kdy založit nové vlákno, do které obecné kategorie (O knihách, o autorech,...) a jak ho pojmenovat.
Jak prohledávat diskusní vlákna už existující.
.
.
.
mata57:
Jak chcete přimět či motivovat diskutující, aby dodržovali tak obecně formulované pravidlo, když ani moderátoři svá pravidla zřejmě nemají a slučují/mažou podle svého uvážení a bez evidence?
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 10:22
Lector: prvoplánově jsem neměl na mysli regulaci diskuze, ale jen tak "akademický" pohled na věc samotnou jakožto fenomén doby. Je však pravdou, že se zde jedná o knižní web a téma se sem organicky nehodí...
Vložit příspěvek