Filosofování pod starým mohutným dubem
V pátek jsme se bavili s kolegou v práci o knihách a já jsem nebyl schopen si vybavit knihu, u které bych se nějak hodně nasmál. Nedávno jsem četl Stoletého staříka, kterého jsem si vybral spíše ze zvědavosti, než abych se při jeho čtení nasmál, ale tenhle styl humoru mi zrovna nesedl a asi dvakrát jsem se pousmál. Je pravda, že humoristické romány zrovna nevyhledávám, ale občas se člověk zasměje třeba i u hororu. Přitom ač na to možná nevypadám se zasměji rád.
Když to celé shrnu, tak je to asi opravdu tím, že čtu spíše ponurejší literaturu.
R.E.M. nevím, jestli stejný gen, ale možná jsme spoluzávislé, abychom se nesešly v Bohnicích u Cimického ( zrovna včera jsem ho poslouchala v Tobogánu na rádiu Dvojka).
Text příspěvku byl upraven 11.02.18 v 09:39
taky si nějak honem nevybavím takovou knihu a některé, prý humoristické, jsou pro mne dost smutné, například Stará dáma vaří jed. Nejvíce mne rozesměje nějaké nečekané spojení slov v jakékoliv knize, jako by mne přímo pošimralo a musím se smát, čtu jej pak dokola a těším se jím.
Eicherik: jsem na tom podobně, to co by mě mělo bavit, viz Aristokratka, tak chvíli ano, ale pak je to na stejné brdo a už je to spíš trapný. Mě teď docela rozesmála kniha To prší moře - prý drama, ale s takovými absurdními situacemi, dialogy či slovními spojeními (jak píše bubka), že jsem se dost nasmála a pobavila asi u něčeho, kde jsem zřejmě prvoplánově neměla.
R.E.M.-to já uklízím docela ráda,když mám vztek,nebo nemohu nic udělat s neřešitelnými situacemi-to pak lítám po bytě jak fretka..
Já jsem se poslední dobou nejvíc a nejčastěji zasmála u knih T. Kubatové, která píše romantické příběhy, ovšem její postavy mají úžasný smysl pro humor, jsou vtipné. Nevím, jest-li to není spíš smutné poznání, vzhledem k "typickým" humoristickym knihám.
Nejraději se zasměju u knih, které nejsou myšleny jako humorné, jen některé situace pobaví. Vyloženě humorné knihy sice občas čtu taky, ale jen výjimečně. Málokdy mě osloví. Ale líbí se mi knihy Backmana. Je to taková správná kombinace humoru a smutku.
Také mě rozesměje humor, který vyplyne ze situace. Třeba včera nás velmi rozesmála říkanka "na veřejném záchodě"
Naias, v tom případě tipuji, že máš tu chytrou pračku, která prádlo skoro i vyžehlí, jinak bys totiž vyzerala pokrkvane. Vypadá to jako zkratka "po krk ve vaně" :-)
Predpokladala som, že sa vám to slovo bude páčiť. Je také zvukomalebné, že?
Ja som sa zasmiala v poslednom čase pri čítaní Hlavy XXII, Šitíčka a Pozvání k překladatelské praxi. Dozvedela som sa, že prvý ruský preklad Hamleta skončil happy-endom a že preklad návodu k šijaciemu stroju z taliančiny obsahuje úchvatnú vetu: „Před početím dejte nit do ucha.“
Naias: Pěkné slovo. :-)
denib: Na Hrabala se taky chystám. Jakou jeho knihu by jsi mi doporučila? Nemusí být humorná. :-)
Eicherik: Naposledy mě asi nejvíc zaujalo Městečko, kde se zastavil čas - to je takové nenáročné :-) Na škole jsem měla moc ráda trilogii Svatby v domě. Jen pozor, on má Hrabal dost specifický styl - vůbec neukončuje věty, takže pak jedno souvětí zabere celý odstavec :-)
Obsluhoval jsem anglického krále je vynikající audiokniha.
A letos bych si mj. ráda přečetla Slavnosti sněženek.
Ach pardon... omylem jsem tykala, takže to platí.. pod dubem je dobře...
A poddubáky mám taky ráda - jsme houbaři.
Ani já ne - takže nazdar ty Eicheriku. Mám ráda tenhle druh humoru..
Vložit příspěvek