Filosofování pod starým mohutným dubem
TakySimona - viz Slovník cizích slov.
bubka - se synem si nedělej starosti, kdyby ho učil chlap, tak by se vymlouval, že lepší by bylo, kdyby ho učila ženská. Ti mí taky takhle oblbovali.
Já nevím, jestli jsem feministka, tenhle problém šel mimo mne, ale "feministky" mi přijdou k smíchu a genderová rovnost je už ve stadiu přímo slabomyslnosti. A vždycky mi připadá k smíchu, když chtějí rovné zastoupení ve správních radách a pomíjejí ho v kopáčských partách - když rovnost - tak rovnost - ne?!
Asi mám nějakou úchylku, ale domnívám se, že jsme lidi, každý jiný, někdo silnější, někdo slabší, každý s jiným talentem a měli bychom spolu vycházet a chovat se k sobě slušně - taky jsem to celý život dělala a taky vyžadovala. Asi to bude tím, že jsem ještě dokonce válečná generace.
Téma feminismu? Proč ne? Pro mě jsou ženy rovné mužům, ale obě pohlaví mají samozřejmě svá specifika. Když se ale žena označí jako feministka tak zpozorním, protože feminismus považuji za mírně zprofanovaný.
Raksa A - ale ani muži se nechápou své, prý přírodou určené dominance, když se jedná o místa uklizeček, ošetřovatelek ležících pacientů nebo správců veřejných toalet...
ano, jako lidé , jako jednotlivci jsme skutečně velmi rozmanití (ale k překvapení homocentristů jsou stejně individuální i jiní živočichové), ale jako dvě samostatné skupiny :. ženy - muži, jsme společností neprávem přijímáni odlišně.
Třeba, a to už bylo zjištěno dávno, povolání chápaná jako mužská jsou vážena, považována za obtížná a ta chápaná jako ženská naopak je jen takové lážo plážo,, ale ve skupině, kde je tomu naopak, (například žehlič Jack London) , se najedou stejná profese stane důležitou, lépe placenou a společensky významnou, pokud ji vykonává muž - a naopak.. a to přece není v pořádku.
Feministka asi nejsem - ale emancipovaná určitě.
A s tou rozdílností přijímání práce muže a ženy souhlasím. Přitom pracující žena má vlastně 2 zaměstnání - rodina a výchova dětí - jsou muži, kteří pomáhají?
bubka: To jsou blbci a ne machisté. Některým ženám to ale možná vyhovuje.
Jednou jsem na vlastní oči v hospodě zažil jak si punkáč svoji punkovou přítelkyni poslal příkazem pro pivo a ona po něm hodila půllitr. :-D
Nemám ráda, když se muži chovají jako machové a feminismus neřeším.
Intelektuálka - když byli kluci malí, tak manžel uklízel blitíčka - já jsem strašně solidární a v tomhle případě to znamenalo jen další blitíčko, které nakonec stejně uklízel on - takže uklízel hned a bez vyzvání.
Jinak samozřejmě - já líp vařím a on vymaloval. Já zapojila počítač a televizi, on vyrobil knihovnu a poličky. Jo, a taky uklízel po malování, protože maloval rád a často a já mu vysvětlila, že když někdo lepí letadélka, taky po něm manželka neuklízí balsu a lepidlo. Když byl v práci on, já se starala o děti. Když byly větší, chodila jsem uklízet večer - já jsem se starala přes den, on večer. Když jsem pak šla do práce a jezdila na služební cesty, tak se staral on (jen jsem po návratu musela proběhnout školu a najít čepice a rukavice). Všechno je o dohodě.
Text příspěvku byl upraven 10.02.18 v 19:12
Raksa - ano, my máme také dělbu práce. Nyní už tak půl na půl, ale pokud muž jezdil,bylo to hodně na mně. Já taky jezdila služebně - museli jsme to skloubit. Spíš jsem myslela, jak je to s muži teď...
I u nás máme dělbu domácí práce. Nejraději mám žehlení, je to taková čistá práce. Sedím u toho a poslouchám muziku a nebo koukám na TV. :-)
Eicheriku - i můj muž si umí vyžehlit košili. Umí vymalovat, hodně spravit a umyje i nádobí - pokud vařím /vaření se bohužel nevěnuje/. A u Vás tomu věřím- Vy mi jako macho nepřipadáte..
A já se přiznám bez mučení - nenávidím domácí práce (kromě vaření) a ze všeho nejvíc žehlení! Dokud nám fungoval v baráku mandl, tak všechno, co šlo, jsem mandlovala. Pak mandlovnu zrušili a já v průběhu doby vyměnila všechno za nežehlící. A pak jsem si jako správný blb koupila žehlící blůzu. Jenže žehlička byla v pánu a prkno jaksi nevypadalo. I vydala jsem se do Globusu koupit obé. A ptala jsem se prodavačky, jakou bych si měla koupit žehličku a ona pravila, ať si koupím takovou na jakou jsem zvyklá. A když jsem jí řekla, že už jsem 15 let nežehlila, neb mám všechno nežehlící, tak jsem se ocitla v klasice, protože paní se na mne toužebně zahleděla a pravila: Šťastná to žena!
cha, žehlení, patřím již léta a léta do klubu Nežehlilové, dokonce jsem poslední žehličku vyhodila před dvěma lety při malování. Zastávám názor, srovnat a dát do skříně nebo, v krajním případě, namočit a vyvěsit.
Nadšení žehlitelé mi říkají - a co až bude kluk muset mít vyžehlené košile, odpovídám: . buď se naučí žehlit a koupí si žehličku, kterou bude skladovat na tajném místě, protože jinak je s ní amen, nebo si holt bude muset kupovat nežehlivé košile.
Domácí práce, které nemají nikdy žádný výstup, leda chvilkový, nenávidím, prach, vytírání, luxování... fuj, ráda peru a občas ráda vařím a peču a když už úklid, raději generální jednou za čas...no ale bohužel,. musím třeba zametat a vytírat furt, máme psy a kočky a nepořádného kluka.
Jak já nesnáším uklízení ... Ani netušíte, jak jsem ráda, že v tom nejsem sama :-)
Žehlička? Čo to je? A pokiaľ ide o domáce práce, neznášam zbytočnú robotu. Umyjem bez problémov riad, ale ani ma nehne ho utrieť, veď uschne sám. A upratovanie neznášam tiež.
Raksa to napsala vtipně... my máme napařovačku, ale moc často se s ní nevidím.
Ale přiznám se, že vařím a peču ráda - mám dobré strávníky.
Tak to já jsem rád, když jsem dokonale vyžehlen. Neumím si představit, jak by se na mě lidé koukali, kdybych se v práci jevil pomuchlaným způsobem.
bubka: přesně, taky už léta nežehlím, hned ze sušáku složím a do skříně, trička na ramínka. Akorát teď v lednu jsme měli maturák prvního syna a musela jsem žehlit oblek a košili a furt se mi to nezdálo, až nakonec jsem na košili lehce obtiskla povlak z žehlicího prkna, ale naštěstí se to schovalo pod sako a už je to zase vyprané ;-)
Ale mám slíbenou sušičku, neboť se jeden syn chystá na vejšku a druhý na intr a to by nám to neschlo a to je prý ještě lepší když se nežehlí.
Já když už tak luxování, nádobí, praní, ale nejraději čtení.
Nádobí myju nejraději u babiček, protože tam člověka ocení. Doma se můžu umlátit a nic moc.
Eicherik, jaj ták! No, už som ju dlho nevidela, tak som zabudla. Ako decko som musela žehliť a žehliť, posteľné obliečky, plachty, košele, vreckovky... Br, stačilo. Už nikdy viac.
Dudu, ja som minule kolegyni vysvetľovala, že nežehlím. A ona konštatovala, že to na mne nevidno, že moje oblečenie vôbec nevyzerá pokrkvane. Krkvajúce sa veci proste nenosím.
Vaření a pečení není úklid. To mám taky ráda :-)
Slovo pokrkvane je úžasné, nikdy dřív jsem ho neslyšela :-)
Text příspěvku byl upraven 11.02.18 v 08:45
Marika Vanova - máme patrně stejný gen, také mám ze všech domácích prací nejraději čtení. :-))
Bubka: Díky Tvým rozumným názorům v naší poslední žehlící diskuzi jsem se vážně nad sebou zamyslela a zredukovala počet věcí k žehlení. Domácí oblečení, tepláky, ani pyžama už nežehlím! A další věci podle jejich stavu. :-)
Text příspěvku byl upraven 11.02.18 v 09:16
Vložit příspěvek