Filosofování pod starým mohutným dubem
denib: Šmetrdólky taky neznám, nikdy jsem slovo neslyšela, tak ani já nemůžu (naštěstí) prodávat v cukrárně.
Docela dost často se rozcházím s obecným hodnocením - hlavně to je tím, že jsem kritičtější a čtyřmi nebo pěti hvězdičkami zbytečně neplýtvám. Takže plno knih mám ohodnoceno 3 hvězdičkami, i když zde mají více než 80% (červená barva).
Např. mnoho historických románů, kde velmi často snižuji hodnocení za historickou nevěrohodnost (Bůh tomu chce - DK 85% / já 60% nebo Řeka bohů III - 81%/40%).
Některé knihy mi prostě nesedly a hodnotím je slabě (Benátčan - 92/50, Achnaton - 88/60, Nádraží Perdido - 89/60, 1984 - 92/40, Imajika - 84/50, pokračování Duny - DK přes 80/ já jen 40-50, Malý kompas víry - 84/20, Vládce vlků - 85/40).
Nebo série Živí mrtví, kterou hodnotím 2-3 hvězdami (a přitom seriál se mi velmi líbil).
Zajímavé to je u knížky Smrtonosný mrak. Má dva komentáře - jeden můj, kdy dávám odpad a druhý, který dává 5 hvězd. :-))
https://www.databazeknih.cz/knihy/smrtonosny-mrak-171347
A jen občas se stane, že některé knize zvýším hodnocení.
Např. Záblesk paměti - 77/90, Princezna z Marsu - 78/90, Královský minesengr - 73/90.
Koukla jsem se na ten Smrtonosný mrak, neb jsem měla zafixovanou knihu tohoto jména. Ale je to zas jen shoda názvu, zatím co autor je určitě někdo jiný a kniha o něčem jiném. Ta moje byla o zkoušce vodíkové pumy a o tom jak radioaktivní mrak zasáhl francouzskou loď a zabil mladou dívku - to je jediné, co si z toho pamatuju. Ani nevím, jestli tam byla zmínka o Fukuriu Maru.
A ani si nepamatuju autora.
Šporhelt a brutfan jsem slyšela, ale nejsem si jistá, co znamenají. Šporhelt - kamna?
Já se vrátím k tomu téma, kdybych pracovala jako prodavačka v knihkupectví.
Určitě bych měla vědět všechno o knihách, které prodávám.
Zvláště o knihách, které mám přímo na pultě, vedle kasy.
Jen doplněk k podmínkám ve většině prodejen
Jsou knihkupectví, kde se mění vystavené, většinou nejnovější, knihy u pultu téměř každý den a knihkupec -zaměstnanec má jen minimum času k doplňování svých znalostí - informací o knihách, ale tato organizace práce jde na vrub hlavně šéfům a vlastníkům knihkupectví.
No, vrub, vzhledem k nákladům a slabším nákupům v kamenných obchodech asi nejde "plýtvat" pracovníky a jejich pracovním časem a činnostmi.
Vzdělávání je na posledním místě v rámci pracovního času po prodeji, komunikaci se zákazníky, přebírce a uložení krabic nových knih, rovnání rozházených knih v regálu, pokladně...
V opravdu velkých knihkupectvích mají, myslím, rozděleny regály a knihy mezi jednotlivé pracovníky, každý knihkupec má svůj sektor, o který se stará.
...ale spíš by se měli vyjádřit sami knihkupci, jaké to je z druhé strany "pultu".
Text příspěvku byl upraven 22.04.18 v 09:28
Já jsem pracovala v knihkupectví a bavilo mě to moc, ráda jsem poradila a když jsem knížku rovnou nepřečetla, což při tom množství ani moc nešlo, tak jsem aspoň prolistovala. Myslím si, že člověk, který vám neumí moc poradit a jen vás přemlouvá k vyřízení nějaké slevové karty či jakéhosi klubu, není na svém místě a aspoň mě to spolehlivě od nákupu odradí.
Sarah01: Měli jste čas na prolistování? Stačilo to na zapamatování všech nových knih? Pracovala jste v malém nebo velkém knihkupectví?
I pro mě je práce v knihkupectví nebo v knihovně jedna z nejhezčích. :)
Také jsem ráda, když knihkupec nebo kdokoli ví to, co potřebuji vědět a poradí, ale je mi jasné, že není v jeho moci znát kompletní sortiment prodejny. Souhlasím s Medunkou, že je fajn, když ví knihkupec hodně o knihách.
To, co mě v obchodě odradí je neochota a arogance prodavačů. A pak ještě nerada chodím do prodejen, kde mají nepřehledně uspořádané kat. knih.
Text příspěvku byl upraven 22.04.18 v 09:27
R.E.M. - bylo to v roce 1986 - 88, knihkupectví malé, tehdy ani tolik knih nevycházelo, jak dnes, takže se to dalo stihnout. Dnes je to určitě těžší... ale stejně, když se občas na něco zeptám, zjišťuju, že vím víc, než ten dotyčný knihkupec, i když většinou jsou to mladé holky, které čtení asi moc nebaví.
K porovnání „barevnosti“ a mého hodnocení:
Od „červených knih“ jsem se asi nejvíc odchýlila u https://www.databazeknih.cz/knihy/jsou-svetla-ktera-nevidime-264561 - snad proto, že jsem často měla pocit, že je to příliš cílené na čtenářovy city
a potom u pana Hájíčka https://www.databazeknih.cz/knihy/rybi-krev-122317 Tato kniha mě asi dokonce přesvědčila o tom, že další autorovy knihy už nebudu zkoušet.
A obráceně?
www.databazeknih.cz/knihy/doppler-doppler-8768 - úžasně jsem se bavila a hlavního hrdinu jsem vážně chápala.
A potom u www.databazeknih.cz/knihy/zaverka-aneb-ztizena-moznost-happy-endu-330539 - pan Urban, kterého mohu číst ve všech jeho podobách a experimentech
a na závěr knížka https://www.databazeknih.cz/knihy/cit-slecny-smilly-pro-snih-7868, kde mě na rozdíl od mnoha jiných čtenářů oslovily popisy sněhu, ledu a krajiny, pomalé odhalování hlavní postavy a poetika prolínaná technickými detaily.
K Hastrmanovi: Myslela jsem si, že nutně musím do kina, ale po přečtení recenze si to asi odpustím, protože kniha se mi moc líbila.
Já až tolik nových knih nekupuji (malá knihovna) a když je kupuji, tak většinou v e-shopu a pak si je vyzvedávám ve výdejně a většinou za menší cenu než v kamenném obchodě. To je výhoda nás zpovykaných pražáků. :-D Do kamenných knihkupectví se proto moc nedostanu, ale když někde jdu kolem knihkupectví, tak se zastavím a koukám se co mají ve výloze, jestli mi něco neuteklo. :-)
Sarah01: Ano. Přesně tak. Ve městě.. říkám ve městě, protože bydlím ve čtvrti na okraji Plzně a do středu města je to daleko a tak mám takový pocit, jakože bydlím na vesnici. Tak.. ve městě bylo jedno knihkupectví, tam jsem nikdy, nikdy nedostala knihu, kterou jsem chtěla. A nebyla to žádná novinka. Já novinky nekupuji. Svoji knihovnu si chci doplnit těma knihama o které jsem přišla. Takže taková ta starší, ale známá vydání. Jednou jsem se ptala na knihu, název už nevím, ale byla to kniha, kterou by mě každý znát. Pán urputně hledal v počítači. Kroutil hlavou a brumlal si pro sebe: "Ne, ne, ne. To nemáme." Už jsem byla fakt naštvaná a říkala jsem si: Proč sem pořád lezeš, když tu nikdy nic nedostaneš!
Už jsem odcházela, ale ještě jsem se otočila a říkám: "Máte něco od Irvinga? John Irving."
"Počkejte, počkejte. Irving, Irving, to mi něco říká.." brumlal a zase hledal v počítači.
"Jojo. Něco tady od něj máme!"
"Tak jo. Příště. Nashledanou."
Medunkavera: :), tak to chápu, že to člověka naštve. Mám v blízkosti několik knihkupectví a všechna jsou dobrá, prodavači velmi příjemní, pokud něco neví, podívají se do počítače, pokud knihu nemají a je ve skladu velkoobchodu, ochotně objednají. Na knihkupectví mám štěstí. :-)
R.E.M. Ještě jednou se vrátím k tomu, co jsem napsala:
´... kdybych pracovala jako prodavačka v knihkupectví.
Určitě bych měla vědět všechno o knihách, které prodávám.
Zvláště o knihách, které mám přímo na pultě, vedle kasy.´
Já jsem totiž zapoměla napsat, že myslím maličkou prodejnu.
Takovou, která má rozlohu jedné místnosti, třeba jako máte pokoj. To já nenazývám knihkupectvím. Protože knihkupectví je obrovské s několika desítkama tisíc knih. Tohle, co jsem myslela, je jedna taková maličká místnost. Ale paní je moc příjemná. Už se také trošičku známe. Něco už mi také objednávala a tak, když vejdu, tak jen pokývne hlavou, abych se podívala.
Samozřejmě, že ve velkém knihkupectví bych se ´ztratila.´
Zítra jdu do knihovny. Zpříjemňuji si tím pondělky, protože jako většina Čechů nemám rád začátek pracovního týdne. :-D
Návštěva knihovny je vždycky napínavá, protože nikdy dopředu nevím, který díl z mých rozečtených sérií budou mít na poličce. ;-)
Taky se tam někdy v příštím týdnu chystám, ale ještě nevím kdy. A chci si půjčit mj. i další díl Ságy rodu Courtneyů a samozřejmě další díl Gamache. Nedokážu ale číst jen série, to by mě asi přestalo bavit. Takže to doplním i jinou četbou. Chtěla jsem si půjčit i Houbařku, o které se tu zmínila Makropulos, ale někdo mi jí vyfoukl. Tak jsem si jí zarezervovala.
Vložit příspěvek