Filosofování pod starým mohutným dubem
I já se na Vánoce těším. O víkendu budu péct. Jmelí seženeme během procházky, stačí zahradnické nůžky/nůž a ochotný syn, který umí lézt po stromech.A ohledně dárků snad ještě něco vymyslím. Největší potíž je s dárky pro některé dospělé muže.
Eicherik: My známe místo, kde jmelí napadlo, asi z nouze, docela nízké stromy. :-))) Takže nepůjde o nějak kaskadérský kousek.
Kamarádka jmelí sestřeluje prakem. Nejsem si jistá, na kolik je to šetrné ke stromům, a jak takové jmelí po sestřelení vypadá, ale zase je to bez rizika pádu...
Fakt? To jsem nevěděla. Ale stejně se nedá nic dělat. Žádnou dcerkou nedisponuji.
:-) to byla reakce na příspěvek v 19:50. :-)) tak, jak se to seřadilo to vypadá komicky.
Text příspěvku byl upraven 30.11.16 v 20:07
Já mám dárky hotové jednou provždy.
Klukům peču cukroví, protože co by bába důchodkyně kupovala čtyřicátníkům - stejně by to bylo blbě, kdežto cukroví je vítáno (a poptáváno už od listopadu).
Muž Vánoce neslaví - vždycky měl problém mi něco koupit a tak řešil problém tím, že se se mnou tak 14 dní před narozeninami, výročím svatby a Vánocemi pohádal a dokud datum neuplynulo, dělal uraženého. Ale salát s řízečkem a cukroví, to mu šlo...Takže jsem ho již před lety poslala kamsi a on nic mně, já nic jemu (ale už se nehádá).
Se sestrou máme výměnný obchod - já jí pracny a slepovaná srdíčka a ona mně marokánky.
Kamarádky mám dvě - jedna je kafová a ta druhá šampáňová a obě jsou kočičí - kafe, šampaňské a keramické číčy (tam, co jezdím na chalupu mají krásné a pokaždé jiné).
No, a můžu v klidu civět na pohádky...
Jedno velmi filosofické téma. A to téma není nic menšího než OSUD. Věříte na osud? Jelikož už trochu znám některé své zdejší přátele, tak tuším jak budou odpovídat, ale stejně jsem zvědavý. Já sám i když se se považuji za člověka duchovního, tak jsem hodně pragmatický a i hodně materialistický a spíše než na osud věřím na náhodu, ale mám tu zkušenost, že vždy když osud zpochybňuji, tak dostanu od osudu menší lekci. :-) Tak ať to zase moc nebolí. :-D
Jsem zastánce rčení: každý je strůjcem svého osudu.
Nicméně věřím i v určitou předurčenost. Ta může vyplývat např. z tradic a zvyků rodu. Pokud v mém rodě bylo vždy nepřípustné lhát a krást, tak je předpoklad, že i já se tak budu v životě chovat a jednat. A obráceně - pokud by v mém rodě bylo oblíbené heslo "kdo nekrade, okrádá rodinu", tak se jím nejspíše ve svém životě budu řídit i já. Vzepřít se rodovému předurčení není jednoduché - ale možné to je. Osud není jednoznačně dán - je možné ho ovlivnit, změnit.
To se týká i genetických dispozic. Své geny během života nezměním - ale mohu ovlivnit a změnit jejich projevy.
osud je věc kterou nedokáži uchopit, řadím ho k pojmům jako bůh, posmrtný život, etc. Tedy za mně neexistuje, ale můžu se mýlit.
richie1 - s tou předurčeností souhlasím, namátkou třeba členové panovnických rodů - tam je to asi nejvíce vidět ( viz třeba Zweigova Marie Stuartovna ). Je to logické - nejbližší prostředí ( rodina ) zásadně formuje základy naši osobnosti a přebíráme od něj mnohé morální či jiné principy, názory, stanoviska, byť podvědomě a mnohdy proti naši vůli. Krev není voda
Marbo: ano, přesně to jsem měl na mysli. Tím, jak jsem svou rodinou vychován (rodiči, prarodiči, ostatní příbuzní), tak jsem do určité míry předurčen k nějakému chování a jednání ve svém budoucím životě. A často jednám i podvědomě v souladu s nějakými rodovými zvyky.
U těch panovnických rodů to je dost dobře odpozorované - protože se na ně upínala pozornost všech.
Chtěl bych žít v době ve které žiji. To mám pod kontrolou. Sledovat cirkusovou arénu a divadelní scénu politiků atd. bych v době bez internetu, radia a televize nemohl. Ty krásné výkřiky, veletoče, pády atd. Je to velmi pestrá a zábavná scéna. Můžu sledovat vývoj ve všech oblastech lidského života a porovnávat dříve a nyní. I komunikace přes Skype atp. přispívá k pohodě a psychickému zdraví. A nebýt pokroku ve zdravotnictví tak bych byl dávno pod drnem. Takže žít DNES je to nejlepší co mně mohlo potkat. I moje zkušenost s exekutory není k zahození.
Text příspěvku byl upraven 07.12.16 v 05:48
Nevím, jestli mé kroky vedl osud, ale jsem hluboce vděčná za každý mylný krok který jsem učinila i za každou křivdu, kterou na mně kdo spáchal. To vše formovalo mou osobnost a já jsem spokojená taková, jaká jsem. Vím co od sebe mohu čekat a za co být vděčná. Vše dobré beru jako příjemné překvapení; to špatné jako fakt, se kterým se musím a dokážu smířit. Nežiju v euforii ale taky se nehroutím při každém neúspěchu.
Pokud se slovem Osud nemyslí geny, výchova a kultura, v které člověk žije, a náhody, pak určitě na osud nevěřím.
Někdy jsou strůjcem osudu i rodiče. Když máte tatínka, který s vámi hraje karty o peníze, ale můžete si koupit za pětadvacetník žolíka, tak se naučíte, že je to sice sranda, ale živit se tím nedá - proti vám může sedět někdo jako on.
A tak jsem se svými dětmi hrála karty, ale nenechávala jsem je schválně vyhrát. A když povyrostli a šli na brigádu, tak měli to štěstí, že brigádili u nás v podniku, kde se opravovaly a štelovaly hrací automaty a mechanik jim vysvětlil, kolik a kdo na tom musí vydělat, než dojde na hráče.
A ačkoliv ten jeden je dost hravý, gambler se z něj nestal...
Osud...
V osud tak nějak i věřím - ale jak už napsal jeden klasik : meč osudu má dvě ostří - jedním z nich jsi ty.
Ja bať, všechno je vůle Boží a cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Třeba v horách sesuv zasype vesnici v údolí a vznikne přehrada a vytvoří se tím krásné jezero.
Co mě dostalo. Dostala mě třídílná série (Česká televize) Ztracená brána. Bohůmžel zatím nevyšla na DVD, ale už jsem si objednal knížku. :-)
Co mě dnes příjemně překvapilo? Reklama v televizi na českou knížku. :-)
Potěšilo mě, že v knihkupectví mají nové vydání Růže pro Algernon s pěknou obálkou a Jozovu Hanuli. Před pár hodinami odlétla objednávka do "dárkového" světa knih.
Náš dědek Josef
https://www.youtube.com/watch?v=QNUbFZirnmY
http://www.databazeknih.cz/knihy/nas-dedek-josef-2643
Líbí se mi mimo jiné ta písnička v úvodních titulcích, ale samostatně tu není.
Text příspěvku byl upraven 18.12.16 v 21:31
Tu Růži pro Algernon chci zkusit jako audioknihu. Bude to můj druhý pokus o audioknihu. Prvním byl Už je tady zas, ale to jsem vydržel jen jednu hodinu z deseti a vzdal jsem to.
Vložit příspěvek