Filosofování pod starým mohutným dubem

Nevyučoval. Ale latinčinárka nás učila otčenáš po latinsky. Lenže to bolo až po revolúcii.

Já jsem teda prošla výukou ruštiny, dokonce jsem z ní i maturovala, a nedávno jsem četla Bulgakovovo Psí srdce v dvojjazyčném vydání a byla jsem mile překvapená, že ještě dokáži číst azbuku a dokonce, že tomu rozumím.

Tak to jsi dobrá. Já jsem na jazyky hrozné střevo. Ruština mi šla nejlíp, ale je to tak dávno ... Ještě si vlastně pamatuju jen úplný začátek sovětské hymny :-)

Denib, hlavně je to zajímavé, ale asi to zkusím prodat - zabírá to spoustu místa. Možná to někdo koupí, když dám číslo za bůra.
Mariko, je tu krááásně. A kupodivu i rostou houby!

Raksa. A : tak to nesmím říct muži, ten je schopen sednout do auta a jet domů, takový je to vášnivý houbař

Ono bylo tenkrát škoda, že se od té ruštiny odstoupilo. Měli nechat volný výběr, ne hned nutit každému anglinu s němčinou. I ten dějepis byl v té době celý takový šišatý - pamatuji se, jak nám stáhli učebnice dějepisu a místo ní jsme dostali něco jako takové "noviny", kde byla pouze západní fronta, ta východní prostě zmizela...

Text příspěvku byl upraven 05.07.18 v 21:02

Taky zdravím ze Šumavy. Přibalila jsem si útlou knížku Já jediná jsem přežila, ale dosud jsem přečetla jen 2 stránky, celý dny jsme se toulali po horách a slatích, počasí nádherný a já vždy večer padla do postele jako mrtvá. Zítra už jedeme domů, rychle to uteklo a po víkendu zase do pracovního procesu.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Já znám taky jednu

U menja Zazvanil telefon
Kto eto? Slon
At kuda? At velbluda
Čto vam nado? Šokolada
Dla kavo? Dla syna maevo
A mnogo li prislať?
Da, pudov etak pjať
Ili šest
Balšoe emu nesnest
U menja on eščo malenky.

Dudu: Nemít povinnou angličtinu považuji za totální nesmysl. Dnes je to i po profesní stránce naprostá nutnost. Jako druhý jazyk se ruština někde vyučuje, ale problém je, že o ní není zájem. Škola si těžko může dovolit platit ruštinářku, které chodí na hodinu 2 nebo 3 děti.

Dnes ráno mě jen tak napadlo spojení detektivky (krimi, thriller) a geocachingu. Nakoukl jsem do štítku a našel dva: geocaching a kešky. Pak už bylo jednoduché najít knihu Pět - Ursula Poznanski a dát si ji na seznam. :-)

Eicherik: A ty rád hledáš kešky?

denib: Já ne. Někteří kolegové z práce, občas. :-)

"Strýče Křenku," ptá se Metod, "kde je slunce, dyž včil už tři dni nesvítí?"
"V Africe, synku, v Africe je ve správce. Bylo jaksi zhubené a tož ho tam ti černoši pucujú a lešťá. Uvidíš, daj pozor, jak tak páru razy sa ukáže mezi mračny, to zkúšajú, lešči nebude páliť moc anebo málo. Teprv až vyzkúšajú, potem ho nadobro pusťá z Afriky."

Je to z knížky Advent od Glazarové. Vůbec to není veselá kniha. Vlastně se celkem bojím, jak skončí, jestli to nebude moc smutné. Ale nad touto ukázkou jsem se musela usmát . Tak se třeba taky usmějete :-)

denib : to pobaví, dobrej nápad od strejčka Křenka :-)

Co se týká ruštiny, tak jsem z ní taky maturovala a měla jsem ji fakt ráda. Že jí i dnes rozumím, považuji docela za výhodu, naše firma má totiž zákazníka ze Smolenska a všichni, kromě mě, s ním komunikují anglicky :-) Jasně, angličtina je dnes priorita, chápu to, taky chodím neustále do kurzu. Co mě docela mrzí je, že upadá čeština. Spousta lidí začíná používat i v češtině různé amerikanismy a dokonce zavádí i anglickou gramatiku...nedávno jsem vysvětlovala jednomu kolegovi, že v záporné české větě se používají zápory dva, nedokázal to pochopit.
Nakonec je to dost vidět i v používání "byste" a "bychom" dokonce i v psaném projevu a ve skloňování zájmena "ona". Dokonce jsem se setkala s názorem, že by se měla zrušit vyjmenovaná slova. Pro nás, kteří čteme a máme zažité psané slovo, je to naprosto nepředstavitelné.

Čtu teď Chvalozpěv na Leibowitze, což je mimo jiné i kniha "postkatastrofická". Tohle téma moc nevyhledávám, protože mi není moc příjemné. Nedávno mi intelektuálka doporučovala jednu knihu tohoto žánru, ale do toho nejdu. Vždycky si vzpomenu na povídku Raye Bradburyho Chicagská propast, jak tam ten stařec mluví o věcech, které už nejsou... Strašná představa. A i když vyznávám staré hodnoty, tak jednou mojí složkou je i ten západní konzumní způsob života, za který se nestydím. Mám prostě rád určitý komfort a reálný život v postkatastrofické době by pro mě neměl cenu.
Ten Chvalozpěv čtu ale pro jiné složky příběhu, které to negativní přebíjí. :-)

Eicherik: Nevadí mi číst postkatastrofické (hrozné slovo) knihy, i když jiné žánry mám radši. Ale žít bych v tom taky nemohla.
Jaké jiné složky?

denib: No třeba to, že by měl děj zahrnovat dlouhé časové období. I když za prvních 100 stránek se to časově moc neposunulo. :-D A nebo třeba život v klášteře. :-)

Mám zrovna rozečtené Pohaslé hranice od Rolfa Fremonta. Autor je vášnivým propagátorem reinkarnace, stejně jako můj oblíbenec David Mitchell. Někteří z vás možná zaznamenali víkendové diskuze na vlákně Nightlybird´s YJ Night pub. Při té příležitosti mě napadlo, že ty naše příspěvky tady na DK jsou vlastně také jakousi formou stěhování duší. Po naší smrti přece tady budou naše nicky žít dál až do skonání internetu. Ale možná je to jen má postkatastrofická vize.

Braunerova - přiznám se, že i mne to napadlo... Je to i moje vize a pokud bude pro někoho prospěšná, proč ne ?

Neděle večer. To už mnou probíhá příjemné očekávání, co budou zítra mít v naší knihovně. :-)

intelektuálka: pokud ovšem Bůh knižní databáze neukončí naší existenci :)

Braunerova: jsem optimistka

Jsem zde proto, aby po mně něco zůstalo další generaci - tak, jak se ta předchozí snažila předat odkazy nám... a Bůh je jenom jeden...

Eicherik: Taky jdu zítra do knihovny. Tentokrát se ale pokusím si nic nepřinést. Chci jen vrátit ty meziknihovní výpůjčky. Tak uvidím, jestli se mi to podaří :-)