Filosofování pod starým mohutným dubem
Naias: :-D, to je fakt, za tu dobu už mohl sežrat čtyři a on se motá pořád kolem jednoho.
....no když už se tady objevilo také nekoukatelné TV /Lector/ .... tak já bych jen upozornil, že začíná určitě koukatelný MOST, čtvrtá řada, konečně s dabingem....
my, co jsme nevydrželi, tak už půl roku máme shlédnuto ze švédské televize s titulama................
Ten MOST už je IV řada? Já neviděl ještě ani jeden díl. :-D Možná se na to dneska podívám. :-)
Taky jsem neviděla, ale vzhledem k tomu, že v tv skoro nic nového není, tak si asi stáhnu všechny díly a podívám se na to někdy o víkendových večerech.
Utíkám zpět ku knihám. Kdysi začal jsem číst, neb dětství bylo zlé. Teď je to zase zlé. Po šesti letech zůstal jsem sám. Dny lhostejně plynou.
Přece jen však musím uznat, čte se my nyní těžko. Co jsem měl rád, není a já se bojím, že nikde nevyčtu proč. co číst ?
Když mně bylo hodně špatně, tak mi knihy nepomohly, nešlo to, nemohla jsem se začíst. Nechtěla jsem nikoho vidět, jen ležet, spát, pokud to šlo, i když hlava stejně šrotovala. No, a nejvíc mě pomohlo vypadnout ven, buď do lesa, nebo mezi lidi naladěné na stejnou notu, jako já. Záleží hodně na tom, v jaké fázi ta depka zrovna je.
Marbo: Ono se mi to lehko radí, ale pro jedno kvítí slunce nesvítí. A poznávat novou ženu má taky něco do sebe. Je pravda, že když mi nebylo zrovna dobře, tak jsem taky musel vypadnout z domova, protože tam na mě všechno padalo. Jediný co na mě trochu kladně působilo byla muzika. Čím agresivnější a hlasitější tím líp. Věř mi, že zase bude líp.
Mně se včera podařilo objevit vydařenou komedii: https://youtu.be/_UQZyCmZC34
Doufám, že pomůže trochu s vynořením z ponorkového stavu.
Eicherik - přesně tak, nejlíp pustit si metal a vyřvat se, opravdu to pomůže.
Já bych každému, kdo právě truchlí nad někým/něčím ztraceným doporučila od toho smutku neutíkat, neodvádět od něj pozornost, nesnažit se vytlouct klín dalším klínem. Naopak věnovat tento čas sobě a svému uzdravení se z toho pocitu smutku, zmaru a bezvýchodnosti. A to se nikdy nepodaří, když budete brát druhé jako "spotřební zboží".
Já jsem v depresivním stavu četla Lewise Thomase - Myšlenky pozdě v noci a Buňka, medůza a já.
dík za tipy. Snažím se. Vzal jsem si dovolenou, hledám sám sebe, snažím se fungovat a začít. Další vztah si momentálně neumím představit, nebylo by to fér.
Pozitivní je, že je v jiném městě. V kombinaci s tím, že ona není sama, jsem rád že ji nevidím. Nic zlého nepřeju, ale ublížila mi a nechci ji vidět.
Marbo, musíš být tvrďák. Věřit musíš jen sám sobě - a hlavně se nahrabat v minulosti. Hodně lidí ti může radit, ale stejně se s tím popereš jen ty sám. V takových časech je dobré začít sportovat, páč té to hodně posílí a zvedne sebevědomí. Čas nakonec vše vyléčí.
Když mi, kdysi dávno, krachnul vztah, který byl velice intenzivní, strašně to bolelo. Zírání do zdi jsem měla nacvičeno perfektně, ale to nepomáhá. Pomáhalo mi, že jsem chodila do práce a měla kámošky, se kterými jsem to probírala. Hodně mi to pomohlo, ale nejlepší lékař je fakt čas. Najít si rychle někoho jiného, je blbost, prý se tomu říká "převozník" a asi celkem správně, protože ho potřebuješ jen na tu dobu, než se vzpamatuješ, takže zase ublížíš jemu. Knihy pomáhají jen částečně, protože převracíš stránky a zjistíš, že nevíš, co jsi četl. Pozitivní je snad jen to, že zhubneš. Jak píše Dudu, musíš se s tím poprat, svět nekončí ...
Dudu byl rychlejší, taky jsem chtěla navrhnout pohyb, jakýkoliv sport. Vůbec jakákoliv činnost. To mi v jednom složitějším období pomohlo.
A blízcí lidé...
Text příspěvku byl upraven 14.09.18 v 00:37
Najlepšie je asi ísť ďalej...aj keď sa to zdá nemožné. Nechcem byť premúdrený, ale dovolenka možno nebol najlepší nápad, pretože po nej prídu "obyčajné" dni a bude to opäť horšie.
Hrnúť sa do ďalšieho vzťahu asi tiež nebude najlepšie riešenie, mohlo by to zjatriť ešte čerstvé rany , navyše v takom stave človek neuvažuje dostatočne kriticky.
Hlasitá, tvrdá hudba ako píše Eicherik trocha pomáha, ale najlepšie je riešiť to ako stavy po zlomenine (zlomené srdce je tiež fraktúra) systematicky rehabilitovať čiže ísť ďalej a nepozerať za seba. "Zlomenina zrastie" nebude to ako predtým, ale bude sa s tým dať chodiť (žiť) a časom to kalcifikuje a bude dobre.
Dobre je oživiť kamarátstva, ak máte kamarátov nechajte sa nimi stiahnuť na výlet, na pivo, do kina kamkoľvek, ale snažte sa nebyť sám. Alebo ak máte dobrú rodinu začnite opäť chodiť na rodinné zrazy, budete prekvapený, že to čo Vás predtým možno nudilo nie je až také strašné a je celkom fajn byť obklopený ľuďmi pre ktorých ste dôležitý najmä preto, že ste to VY.
Text příspěvku byl upraven 13.09.18 v 21:46
nie som si istá, že knihy pomôžu. Ale fyzická práca - aspoň hrabanie lístia na jeseň, pomôže aspoň v tom, že človek padne cez posteľ unavený. Poprosím netrhať knihy s venovaním.
Text příspěvku byl upraven 13.09.18 v 21:52
Marbo: K otázce "Co číst?"- záleží, co vyhovuje Tobě, u mě nefungovaly "veselé" knihy, četla jsem knihy F. Koukolíka, i ty, zabývající se vážnými tématy.
Taky se vám v reklamách objevují často Russian women? A nebo jen mně. :-D
Text příspěvku byl upraven 14.09.18 v 18:26
Vložit příspěvek