Filosofování pod starým mohutným dubem
No řečtí dějepisci Slovany taky moc nešetřili, že se o tom z pochopitelných důvodů u nás moc nemluví, je věc druhá. Nutno taky nebrat římské dějepisce ( božského Julia taky ) za vzor pravdomluvnosti, propaganda není vynález 20. století.
Otázka Slovanství ve smyslu Češství, je na dlouhou diskusi a bohužel už dopředu je jasné, že by se to zvrhlo.
Co vlastně přesně znamená holubiččí povaha? Ať vím, jestli jsem taky slovanka :-)
no je to jedno z mých oblíbených obrozeneckých klišé o češích, respektive slovanstvu jako celku - nevýbojní, pokojní ( krotcí ?)
určitě si dovedli dupnout, jinak by nemohli dodnes přežít, ale kdyby byli reálně výbojní a vzbuzovali strach krutostí, těžko by jejich název a otrok mělo stejný význam, asi by také nezásobovali Osmany otroky proto se dá předpokládat, že slovanské geny jsou přítomny v mnoha a mnoha jiných národech světa, dnes totálně a naprosto neslovanských ba v určité době i protislovanských,
Třeba Němci, nejen že asimilovali dávno před druhou válkou statisíce polských dělníků.... jejich potomci tedy museli vraždit i v moderním Polsku v uniformách Wehrmachtu i SS...ale , jak psal Kollár, - slovanská území byla i na místě dnešního Německa, a asi taky asimilovali nebo byli nuceni asimilovat.
Staří cestovatelé si často pletli Slovany s Avary, kteří svým potomkům zanechali tzv, mongolskou skvrnu,tu Slované nevykazují, protože přišli v podstatě současně, dokonce spolupracovali, a ze stejného směru.
Jen vnitřní pocit řadí člověka k národu stoprocentně a patrně i k rase
S těmi otroky to bude trošičku složitější - ne že by slované tu a tam nebývali otroky, ale hlavně většina velkých slovanských center patřila ke klíčovým místům, kde k tomuto obchodu docházelo - viz třeba http://aba.wz.cz/zprava_ibrahim_ibn_jakuba_o_slovanech.php
Na druhou stranu germanizace původně slovanského živlu na území dnešního německa ( v podstatě kopírující území bývalé NDR ) je fakt - jedinou památkou na slovanskou minulost těchto končin jsou Lužičtí Srbové.
No a o vztazích Avarů a Slovanů se můžeme jen dohadovat, přesné informace chybí. Jisté je pouze to, že nějakou dobu žily oba pronárody vedle sebe, se vším, co to obnáší.
Co se týče původu českého národa, testy DNA zjistily, že jsme takový národnostní "guláš". Podle výzkumů je náš původ slovanský jen z asi jedné třetiny. Hodně jsme se míchali s Germány, Kelty a příslušníky jihoevropských etnik. Některé nálezy nasvědčují, že nějací ti Keltové v české kotlině přežívali i několik století po přelomu letopočtu. V Rakousku navíc žili (byť většinou pořímštění) až do 5. století.
Vrátím se ještě krátce ke genetickým studiím. Zjistilo se, že žádný národ nemá stoprocentně čistou krev. Dokonce ani Němci. Takže áríjská rasa skutečně je čirá fikce. Kdyby se tohle zjistilo o minimálně devadesát let dříve.
Co děláte, když vám už pár dní moc nejde číst? Třeba když máte starosti nebo jste z něčeho nervózní nebo se prostě nemůžete na čtení soustředit. Čím to překonáte, aby to zase šlo?
Překonat mi to uplně nejde, to pak ze čtení stejně nemám ten pravý požitek. Musí to počkat a pak si knihu o to víc užiju.
Tak to děláme to samé, já taky vždycky čekám. Ale doufala jsem, že někdo má třeba efektivnější způsob ...
Když mám problémy se čtením, tak taky většinou čekám - nudím se, koukám na videa, hraju hry, poslouchám písničky, případně spím :D Pomoci mi může snad jen něco osvědčeného, co se dobře čte - takový Pan Kaplan nebo Pratchett... Nebo audioknihy, rozhlasové hry - u toho aspoň člověk může ležet, zavřít oči a schovat se pod deku. Ale to určitě nefunguje vždycky.
Někdy mi pomáhá začíst se do oblíbené knihy. Teď mi pomohlo rozečíst knihu p. Františka Koukolíka. Vlastně dvě knihy: Metuzalém a Jádro. Obojí je přepis TV pořadu. Mimochodem - jde o skvělé pořady a skvělé knihy.
Hm, já teď zkusila dva díly toho Metuzaléma, co doporučuje R.E.M., ale abych řekla pravdu, trochu mě to deprimuje. Tak teď koukám na Hercula Poirota - to je asi můj nejoblíbenější seriál.
denib: já mám zase rád Schimanského.
Marbo: co říkáš na tu Spravedlnost? Mělo to trochu rozpačitej konec, ale jinak mě to bavilo.
Denib: Tak to mě mrzí. Jádro má optimističtější témata... Na druhé straně to potvrzuje, že každému pomůže něco jiného a dokonce i pro jednoho člověka může být tím pravým v různém období vždy něco jiného.
Kolikrát potřebuji číst něco veselého nebo romantického, tentokrát jsem neměla chuť na nic "rozjuchaného" ani "růžového", ale u mě zaúčinkovaly knihy F. Koukolíka.
Já si nemyslím, že by Metuzalém byl špatný. Připadá mi vlastně dost zajímavý. Jen teď asi nejsem v dobrém rozpoložení na to, abych přemýšlela o stáří. Rozhodně na to hodlám koukat později a děkuji za tip. I to Jádro zkusím. Jinak jsem naladěná stejně - rozjuchané a růžové věci u mě moc nezabírají.
Zvláštní je, že se člověk cítí líp už jenom tím, že mu ostatní chtějí pomoct. To je super, za to jsem vděčná :-)
Při motání se okolo katedrál jsem narazil na autora Miloše Urbana a jelikož nemám po ruce žádnou jeho knihu, tak jsem si alespoň pustil jeho zfilmovaný román Santiniho jazyk. Nebylo to špatné, ale určitě to není pro každého, ostatně jako žádné dílo. :-) Jdu se podívat, jestli režisér Jiří Strach od tohoto autora ještě nenatočil něco jiného. :-)
Ak máte doma rozsiahlejšiu knižnicu,možno niekedy pomôže len tak pohľadom blúdiť po chrbtoch kníh a obzerať,ako v cukrárni,možno na niečo "dostanete chuť ..."
Spomínaná abstinencia je tiež dobrý spôsob,niekedy pomôže "pokecať" si s niekým "podnetným" pri červenom víne a človek sa "nabudí".
Podnetné môže byť aj čítanie recenzií,alebo anotácií kníh v ponuke kníhkupectiev,prípadne návšteva antikvariátu (kníhkupectva) a bezcieľne "hrabanie sa" v regáloch...
Z toho plyne mimo jiné i poučení, že vydavatelé knih by neměli "odfláknout" hřbety knih, ale naopak udělat je co nejvíce lákavými. :-)
Tak Jiří Strach prozatím jiného Urbana nenatočil, ale pro příští rok se očekává Sedmikostelí. :-)
AD: Eicherik: že vydavatelé knih by neměli "odfláknout" hřbety knih...
Zozadu lýceum,spredu múzeum (ale to nie je o knihách).
Text příspěvku byl upraven 28.03.17 v 22:27
Vložit příspěvek