Filosofování pod starým mohutným dubem
Eicherik, chodí. Asi před rokem jsem skupinku dětí, která si šla opékat buřty do našeho lesíku, potkal. Byl to hezký lesík. Naštěstí už je z velké části opět zalesněný.
Je fakt, že pro nás bývalo za trest, když jsme ven nesměli a dnes je trestem, když ven musí.
Eicheriku nevěš hlavu, sice mezi mými čtyřmi se najde takové, co moc ven nechce, ale zatím převažují tací, kteří ven jdou.. ale asi už si více vybírají kam, že půjdou, nám stačilo, že jsme byli venku, v lese, na ulici, na zahradě, na chalupě, prostě, kam naši řekli, že se jde, tak se šlo. Dneska se chce moc diskutovat.
Text příspěvku byl upraven 13.03.19 v 20:31
Marika: Tak to je dobrá zpráva. :-) Koukám, že Tě taky zaujala Anglie. :-)
Text příspěvku byl upraven 13.03.19 v 20:32
Náš nejstarší, ten musí mít vždy sebou knihu a je mu dvacet. Co kdyby byla chvilka, jak já mu závidím.
alekis, loni jsme se sestrou jely z chalupy - Frymburk u Lipna - domů do Prahy. A na trase stala nehoda, údajně někde u Čapího hnízda srazilo auto chodce. Pochopitelně se okamžitě začala tvořit prima kolona. I pravila sestra řídící - tady se to dá někde objet, já tu už kdysi jela. A promptně zahnula vlevo na okresku. Největší sranda bylo, že se za námi vydala spousta dalších - kdyby jen tušili, že nejen že nemáme navigaci, ani mapu, ale že ta vzpomínka je pár desítek let stará....
Ale kolonu jsme objely a tu správnou silnici našly a když jsme dojížděly do Prahy, tak zelená vlna hlásila, že kolona se už rozjíždí.
Eicherik: moje ano. A jako krkavčí matka jsem ani jedno z nich neobdařila mobilem ani tabletem. Moje prostřední dcerka (7) někdy v prosinci excelovala- když zjistila, že se jí nedostává drobných na autobus, místo aby kontaktovala svou starší sestru (ve stejné škole), řekla si že to zvládne a došla pěšky celou cestu z asi 6 km vzdáleného města domů. Prostě sledovala trasu autobusu. V životě by mne nenapadlo jí něco takového nařídit, přesto jsem na ni hrdá.
encyklopedie: to je vtip nebo se to stalo?
u mňa si anjeli svoje odmakajú.
Mám rada keď blúdim a z autorádia sa ozve " Where are you now ?" Ja som blúdila ako dieťa a učím to aj svoje detné deti. Vlastné deti majú bohužiaľ orientačný zmysel po otcovi - trafia kamkoľkvek.
alekis: To s tím americkým vojákem není špatný nápad, ale nesedí to k Praze. I když mohla prchnout s německými vojáky a dostat se do americké zóny. Ale farma pro Grétku prahnoucí po životě mi nesedí. Popřemýšlím, dobrý nápad. :-)
alekis - detné deti - je terminus technicus môjho brata - /6/ po návrate z kolotoča zelený ako sedma : "Sem nevezmem ani svoje deti a ani detné deti." So spisovnou slovenčinou to asi nemá lautr nič spoločné.
Text příspěvku byl upraven 14.03.19 v 22:55
Výraz detné deti sa dosť používal v staršej próze, niekoľko krát som na to natrafila už na gymnáziu.
reader.007: Máte úúplně skvělou dcerku.
Takhle bych to řešila i já: Prostě bych šla a šla, až bych došla.
Medunkavera: mám, dokonce 2 :-))
Proto miluju ty naše "hory". Nedá se tu zabloudit. Univerzální rada je "jdi pořád z kopce a až narazíš v údolí na vesnici, tak už se doptáš" :-))
To je hezký. Já jsem teda městský dítě, ale když jsem se vdala a měli jsme chalupu - a to 26 let - tak jsem tomu přišla na chuť a strašně moc jsem si přála být na vesnici: ticho, klid, vlastní dům, velký pozemek, skvělý ldi okolo nás, pěstovat zeleninu, kytičky.. chodily ke mně kočičky z celé vesnice..
Prostě.. něco nádhernýho..
Vložit příspěvek