Filosofování pod starým mohutným dubem
Eicheriku - Malin Forsovou jsem začala a daleko jsem se nedostala, jen dva nebo tři díly, teď úplně nevím. Miko Syrový mám za sebou první díl. Mě v poslední době dostal Michel Bussi, to jsou pro mě bezva detektivky, čteš, čteš a na konci je všechno jinak, než by tě napadlo, super.
Jo a taky Dominik Dán, ten je taky dobrej.
Text příspěvku byl upraven 02.08.20 v 13:53
Mám pravděpodobně rozečtenou (svoji) nejdelší knihu letošního roku - Musaši. Historický román křísnutý legendou. Poslední dobou se docela vyhýbám knihám nad 500 stran, no a pak mě nečekaně přepadne 900stránkový román.
Miluji dlouhé knihy. 900 stránek, to je paráda. Já mám letos přečtenou (ještě že máme tady tu statistiku) zatím knihu o 656 stránkách a chystám se na Konec velkých prázdnin, ta má 720 stran. :-)
Myslím si, že kniha by měla mít alespoň 400 stran. ;-)
Já mám letos přečtenou knihu, která má 416 stran. Ani nekoukám, na to jak je kniha dlouhá , když mě zaujme, je jedno, kolik stran má, i krátké knihy jsou často skvělé. :)
Moje mírná nechuť k mnohostránkovým knihám vznikla kvůli autorům, kteří nastavují a otravně prodlužují své texty jen aby ze své knihy vyrobili tlustou bichli.
Víc a víc oceňuji autory, píšící výstižně, bez zbytečné vaty a výplní, nahrazujících děj, nápad nebo myšlenky.
Jinak u dobré knihy je mi jedno jest-li má 150 nebo 900 stran.
Pokud autor knihu natahuje a neumí to, tak mi to taky vadí. Když to ale zvládá a udrží moji pozornost, tak nejen, že mu to odpustím, ale ještě si to krásně užívám. :-)
Něco podobného dělá Brown. Celá kniha bravurní a posledních sto stran, když bylo všechno odhaleno, ale muselo se to "dohrát", Anděle a démony jsem protrpěla!
Doporučuji knihy Edwarda Rutherfurda (zrovna teď se od něj pouštím do další knihy). Ten ani jednou větou nekecá mimo mísu! :)
Eicherik: Musaši by se ti mohl líbit.
Lenka.Vílka: Jo, Brown je přesně takový. S. Larsson je ještě horší, prvních 100-150 stran nuda, poslední desítky stran otravná vata, postava stokrát vaří kafe, stokrát připravuje sendvič. Minimálně 200 stran promrhaného času, energie a papíru.
Narozdíl od těchto vypočítavých autorů je naše Květa Legátová (nejen) s Želary prvotřídní spisovatelkou s celistvým, promyšleným, úsporným a zároveň výstižným textem a nádhernou češtinou.
Text příspěvku byl upraven 03.08.20 v 09:38
R.E.M.: já pár měsíců zpátky měla půl rok zásek, kdy mi nešly číst objemnější knihy. Díky tomu jsem zjistila, že mám ráda jak hubeňoury tak basťoušky, protože napsat oboje je těžké. Aby tam bylo všechno. Aby tam nebylo něco zbytečně navíc.
Ale u těch objemných mám ráda, když se všechny linky sejdou, ne když polovina z nich vyšumí nebo mají odvést pozornost. Potom si občas připadám, že autor chtěl napsat knihu, měl moc nápadů, chtěl to tam dát, a potom to svádí na jakýsi "autorský záměr"....
R.E.M.: Od Eidžiho Jošikawy existují v českém překladu dva romány. Ten druhý, Taikó, je o něco štíhlejší, (cca 700 stran) a po mém soudu lepší než Musaši. To je skutečný příběh Hidejoši Tojotomiho, venkovského synka, který se stal velkým vojevůdcem a mocným sjednotitelem říše. Fakt tojí za přečtení.
Taky mám rád, když je v poslední kapitole takovej souhrn, kde se dozvím, jak dopadli ty důležitější vedlejší postavy příběhu. :-)
Eicherik: to je v pohodě, ale teď je strašným trendem (proto mě romány "pro ženy" štvou stále víc), aby v epilogu bylo "po určité době". Jako kdyby nestačilo, že princezna dostala, jako ve správné pohádce, prince, ale já jsem mučena vyprávěním, co bylo potom, když je jasný, co je potom, vždyť je to pohádka!!!
Jenom je toruchu problém, když ta poslední zavírací kapitola je na sto stránek :D
Stejně jako woodward můžu doporučit Taiko. I když ke konci už jsem měla velký problém se orientovat hlavně v místních názvech a několikrát jsem si i řekla, že je snad i jedno, kde se která bitva odehrává.
Jinak mám letos zatím nejdelší Jednou orel - 957 stran. Ale koukám, že toho každý rok přečtu míň a míň ... :-(
Lenka.Vílka: Zavírací kapitola na sto stránek? :-) Tak to je čas na romány pro ženy. :-D
Lenka.Vílka: ta tvoje zavírací kapitola by se nejspíš líbila mojí prababičce. Já ji neznal, ale táta o ní říkal, že vždycky když dočetla nějakou knihu, vadilo jí právě že už tam není, jak to bylo dál, když se vzali. :))
Eicherik: na sto stránek byl myšlen ten Brown, ale jednou jsem četla podobný záběr na třicet stran!!!
Jinak já preferuju krátké kapitoly, takže teď trpím u Hyperionu :D a to jsem si řekla, že půjdu spát na konci kapitoly :D to se povedlo...
Woodward: bohužel to někdy zkazí celý předchozí děj a totálně obrátí charaktery, které byly do té doby úplně jiné :(
moc na dlžku knihy nepozerám, no mám rada fantasy a to je takmer vždy o sériách, takže niekedy spolu aj 2000 strán :) občas si preto niekde stredom strihnem iný žáner, zvyčajne nejaké drsné krimi :)
A potom je krása, když se sejde obojí. Jsme moc zvědavá na nové knihy pana Ćwieka :)
https://www.databazeknih.cz/knihy/grimm-city-vlk-422393
Jeho předchozí série byla též dobrá.
Turtledove ....série Světoválka a Kolonizace má zhruba 5200 stran.... perfektní alternativní historie
Vložit příspěvek