Filosofování pod starým mohutným dubem
Tak k tomu výročí přidám jednu písničku - Svítá. Interprety nepíšu, protože tohle musí každý znát.
https://www.youtube.com/watch?v=e38nThw0_3I
Písnička je stará, ale tu atmosféru to pořád má. :-)
newtory: třeba mají i jiné starosti ;-) tak ku příkladu můj synek ve stejný den jako toto vlákno oslavil 7. měsíc života
Náš má už 19 mesiacov. Predvčerom sa napil šampónu a naučil sa nové slovo: Kongo.
Tak to blahoželám ♥
Náš nového neumí nic, zato si však už 2 měsíce stoupá a nenechá se přesvědčit že na to ještě nemá věk. A taky mě budí hryzáním :-/
Aj náš hryzie,teraz už menej,ale jeden čas som si pripadal ako vetvička na okus...
Tak blahopřeju oslavencům skutečným i virtuálním :-) Výročí tohoto vlákna jsem tedy nedávno slavila čtením pěkné knihy Les mytág, kde je starých mohutných dubů požehnaně.
reader.007: toto letí. Každopádně až trochu povyroste bude si mít díky Tvé knihovně co prohlížet a později i co číst. :-)
newtory: tohle vlákno je takový občasník, když není o čem psát, tak to zkrátka nemá cenu lámat přes koleno. Ale já za chvíli jedno téma nahodím. :-)
Hraboska: tak to je pěkné. :-) Ale dnes mě nepotěšil článek na netu, kde se píše, že v lesích usychají kvůli horku i letité duby. :-(
Nové téma. Určitě se každému z vás stalo, že jste v minulosti četli knihu a po létech jste si ji chtěli přečíst znovu, ale ouha - nemohli jste si vzpomenout, jak se jmenovala a nebo kdo ji napsal. A já se ptám, jestli jste mávli rukou a řekli si, že si přečtete něco jiného a nebo jste prožívali muka a pátrali po indiciích, které by vás k té knize dovedli.
Já pátral u několika knih a největší utrpení jsem prožíval při hledání knihy (nebo spíše takového sešitku) Knihy upírů od Eduarda Martina. O něco méně jsem trpěl při hledání knihy Dva nezbedníci od Josefa Jahody. :-)
Zrovna mě žádný konkrétní případ s knihou nenapadá, ale jinak celkově nesnáším, když si na něco nemůžu vzpomenout, na nějaké jméno, název, cokoliv. A čím usilovněji přemýšlím, tím víc mi to uniká. To bych vždycky vraždila!
A teď zrovna bych ráda našla jedno vydání Alenky v říši divů, které jsem jako malá četla. Bylo asi zkrácené a bohatě ilustrované. Nemůžu si vzpomenout, jak ta knížka vypadala, snad ji někde najdu... A hrozně si chci přečíst i normální Alenku, protože jsem teď četla jí inspirovanou nádhernou povídku od Sapkowského Zlaté odpoledne, tak to mě nalákalo.
u knihy se mne to také nestává ( snad jen když vejdu do antiku či knihkupectví a rázem se mi vykouří, co chci najít ), ale u filmů a písní se mi to děje celkem pravidelně
Nejdřív jsem chtěla tvrdit že se mi to s tou zapomenutou pasáží nikdy nestalo, ale pak jsem si vzpomněla na Woodhouse a jednu povídku, kde jde o venkovské představení pořádané elitou pro plebs... nebudu to zdržovat, trvalo mi MĚSÍCE než jsem tu pasáž znova našla a to mám všechny knížky doma a procházela jsem je n-krát
Ačkoliv na knihy mám skoro fenomenální paměť, taky se mi stalo. Jako holka jsem četla válečný román, pamatovala jsem si i jména postav i částečně děj a byla bych si to ráda přečetla znovu, ale nemohla jsem si zaboha vzpomenout, jak se to jmenovalo a kdo to napsal. A našim to někdo šlohl už dávno tomu.
Třikrát sláva DK, neb díky dobrým radám místních odborníků (a taky ochotě paní z antikvariátu Knihy z půdy, která mi poslala e-mailem stránku z knihy) jsem konečně zjistila, že je to Vrcholná chvíle od Ruby Ferguson. A už mám, i přečtené, a večer před spaním mám klid, protože se netrápím tím, že si nemůžu vzpomenout.
To je bezva, že vlákno stále funguje. Přeji dubovému vláknu, ať se dožije 2. narozenin.
____
Už se mnohokrát psalo, kolik čtenářů zaujme obálka. Já se často nechávám nalákat zajímavým názvem. Název neznámé knihy mě ovlivní víc než obálka, tzn. že podnítí moji zvědavost, abych si knihu prohlédla a zjistila o ni víc informací.
Text příspěvku byl upraven 24.07.17 v 23:05
Ve mě název neznámé knihy podnítí taky větší zvědavost, nežli obal. A také hned (díky DK) zapátrám o čem kniha je. :-)
Jo, názvy mě taky často nalákají. Třeba se mi hrozně líbí S lodí, jež dováží čaj a kávu nebo Člověk se nerodí pro válku. A spousta dalších, skoro všechny od Loukotkové například.
Mimochodem zase čtu Quo vadis a hrozně si to užívám. Přečtěte si to, kdo to ještě neudělal! :D Já vím, že už jsem tu tuhle knihu vychvalovala, ale nemůžu si pomoct... Asi to mám po pradědovi, ten prý taky miloval čtení a shromažďování knih. A teta vypravuje, že se jí věčně ptal, jestli už konečně přečetla Quo vadis... :D
Vyskytli sa tu diskusie na tému, ako sa čitatelia pozerajú na tých, ktorí nečítajú. Tak tu je pohľad z druhej strany. http://cilichili.cz/blog/24-nejhorsich-vlastnosti-lidi-co-ctou-knizky/
Ad 24 nejhorších vlastností - k tomu se dá jen napsat:
1) :-)))
2) většina bodů jsou odporné pomluvy
3) pchá, žárovku umím nejen vyšroubovat, ale i našroubovat novou, neboli minivýzkum: Kdo ještě umí, čtenáři, vyměnit žárovku?
Já se touto činností čas od času tak trošku živím, takže bych se po této stránce měl zřejmě považovat přímo za odborníka specialistu. Pro naše slovenské přátele stručně:
Viem.
A k tomu ještě ta dehonestující fotografie s kalhotami u kotníků. :-D Žárovku samozřejmě vyměnit umím. :-) Ale jednou jsem si šáhnul na ještě horkou. :-D
Na Quo vadis se těším, ale pořád není čas. Série s Cadfaelem nedočtená, série s Fidelmou nedočtená, série Pilíře země nedočtená....
Vložit příspěvek