Hádejte autory:)
dáme nápovědu: ten kluk, když ho král potkal, si hrál na rytíře, měl dřevěný meč a krále jím praštil. Král považoval za zábavné ho důrazně vybídnout, aby svoji čtvrť vždycky bránil se stejným zápalem proti nepřátelům ze sousedství a navíc ho v tu chvíli napadlo, že bude ještě zábavnější nařídit představeným jednotlivých čtvrtí hlavního města, aby se rozpomněli na staré obyčeje, tradiční oděvy, výsady apod. Zato ho vůbec nenapadlo, co z toho jednou vzejde.
Tak ještě jednu nápovědu a jdu spát:
Hledaný autor toho napsal docela dost, ovšem tento příběh se poněkud vymyká, protože se odehrává v blíže neurčené budoucnosti. Ale není to žádná scifi, jen autorova představivost a schopnost barevného vidění světa stvořila scénu pro příběh, který mu umožnil osvětlit a dovést jaksi ad absurdum neduhy a hrozby doby současné.
Hledaný autor byl muž velmi chytrý, velmi věřící a literárně velmi plodný. Napsal toho spoustu, od detektivek přes rozličné společensko-politické fikce až po filosofující úvahy, v nichž hlásal víru, obdivoval krásu přirozeného řádu věcí a odmítal zapšklé rozumářství, potlačující všechnu spontánnost a radost v lidském životě.
ale mohol by si aspoň uvažovať o tom, či to náhodou Mark T. nie je - keďže som to sem dala dvakrát.
Autor je Francúz ? Alebo zase všetko je z Ameriky..
samá voda. Tu a tam napsal dokonce i báseň. Tady je úryvek jedné z nich, píše se v ní o dávné a slavné bitvě. úryvek je "pro jistotu" v originále i v překladu. ;)
The North is full of tangled things and texts and aching eyes,
And dead is all the innocence of anger and surprise,
And Christian killeth Christian in a narrow dusty room,
And Christian dreadeth Christ that hath a newer face of doom,
And Christian hateth Mary that God kissed in Galilee,
But Don John of Austria is riding to the sea.
Don John calling through the blast and the eclipse
Crying with the trumpet, with the trumpet of his lips,
Trumpet that sayeth ha!
Domino gloria!
Sever je samý traktát spletitý, má unavené oči,
nezná už spravedlivý hněv, úžas ho nezaskočí.
Křesťan tam v těsné, prašné kobce křesťana zamorduje,
bojí se Krista s novou tváří, kterážto zatracuje,
a nenávidí Marii, již v Galileji líbal Bůh.
Avšak don Juan d’Austria vyplouvá ven, na mořský vzduch.
Don Juan volá, do tmy a rachotu
hlaholí trubka, trubka jeho rtů.
Ta trubka křičí, ha!
Domino gloria!
Podle citátu to už byla hračka: Gilbert Keith Chesterton. A ten popsaný příběh je Napoleon z Notting Hillu (z anotace zde: "odehrává se na sklonku 20. stol., kdy anglický král z rozmaru přikáže obnovit v londýnských čtvrtích středověké poměry", vydáno ovšem již v roce 1904).
Text příspěvku byl upraven 29.11.16 v 10:38
Který český básník a prozaik, satirik, publicista a politik byl okouzlen Itálií své současnosti (a napsal o tom knihu), i antikou a antickou literaturou (a použil pro svoji knihu epigramů název nejslavnějšího díla jednoho slavného básníka zvaného často k císařskému "stolu")? Celé jméno, prosím.
Tak podstatně zvýšíme kalibr:
Patřil mezi svobodné zednáře.
Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.
Přátelil se s Masarykem, dokud se Masaryk neusadil na Hradě.
Jsem to ale trouba!
J. S. Machar
Já věděl, že nějakej Satirikon, starší a známější než ten žáčkův, existuje, jenže jsem ho nehledal jako Satiricon.
...Řím (psáno v letech 1906-1907), Pod sluncem italským, Antika a křesťanství ....a mnoho dalších
A celé jméno autora musím zase doplnit sama: Josef Svatopluk Machar (1864 - 1942)
Hledáme autora, spisovatele a historika, který byl již ve své době velice slavný a jehož díla přetrvala věky. Pobýval v domě příslovečného příznivce umění, kde se spřátelil s mladíkem, který se později stal vládcem a umožnil mu přístup do všech archivů a knihoven, odkud čerpal poznatky pro svá díla. Byl také učitelem jednoho z pozdějších vládců.
Ne. O mém autorovi se soudí, že v Řecku nikdy nebyl, i když to u literáta jeho významu bylo v těch časech dost zvláštní. Zajímavé je, že když se narodil, nebyl on ani ostatní obyvatelé jeho domovského města občany říše, jejíž historii věnoval své největší dílo.
Díky, tak co dál? Zkusíme jednu historickou zajímavost:
Hledáme autora, který vymyslel nádherný a slavný příběh, ale musel při jeho vydání předstírat, že se události skutečně odehrály a že mu je vyprávěl jeden známý. Proč? V jeho zemi se totiž v té době soudilo, že publikovat smyšlené příběhy je hřích – protože je to vlastně lhaní, když se to nikdy nestalo. Inu, i takové jsou někdy dějiny literatury...
Cervantes není špatný tip, ale je třeba hledat jinou zemi a trochu pozdější dobu. Román je ovšem podobně slavný jako ten Cervantesův a to už je co říct.
Hledaný autor sám sebe označoval jen za editora příběhu.
Pochybuju, že by se v Anglli po Chaucerovi a Shakespearovi nesměly publikovat příběhy, které si autor vymyslel. ;)
Vložit příspěvek