Hádejte autory:)
Děkuji velice, jsem z oboru, tak jsem rád, že jsem si to nenechal vyfouknout. Jinak pro zajímavost: Ten zápis "auřad", "kaule" a podobně neznamená, že jsme to tak v 19. stol. vyslovovali. Jen se tehdy ještě držel zvyk zapisovat dvojhlásku "ou" jako "au". Ale to sem nepatří, jdu něco vymyslet...
Ještě jsem byl upozorněn, že jsem ignoroval dotaz na jazykovou autoritu angličtiny. Takže ještě jedna vsuvka: Pokud je mi známo, angličtina žádného oficiálního regulátora nemá. Jednotlivé slovníky a příručky si prostě konkurují a každá do nějaké míry odráží postoje daného kolektivu autorů... Angličtina si to může dovolit, protože její pravopis už se před staletími beztak totálně vzdálil skutečné výslovnosti (a to v důsledku Velkého samohláskového posouvání, na nějž anglický pravopis prostě nereflektoval, a také v důsledku zmatku v pravopise způsobeného přílivem francouzských slovíček v pozdním středověku). Tudíž není třeba, aby nějaký ústav tak jako u nás např. kodifikoval změnu ve výslovnosti a podle ní upravil oficiální pravopis. Protože ta výslovnost stejně dávno není na pravopis navázaná.
Více např. zde: https://proofreading.cz/historie-anglictiny-3-dil-chaoticky-pravopis/
Díky za vhled do (ne)autoritářského (i když...?) anglického pravopisu. A co gramatika, ta má nějakého správce?
Gramatická pravidla se co vím řeší tak, že každá velká korporace má svůj vlastní Standards Manual, kde si je sama upřesňuje. A všechny texty té společnosti se tím pak řídí.
V angličtině bude určitě mnohem víc fakultativních věcí než v češtině.
Tak a teď už konečně hádanka:
Hledáme dva slavné autory, krajany z malé evropské země. Oni ale v dospělosti ve své vlasti moc nepobyli. Setkali se spolu ve velké evropské metropoli daleko od domova, v zemi, kde oba strávili velkou část života. Jeden z nich se tam za druhé světové zapojil do odboje.
A ještě dodám, že oba autoři dost experimentovali s formou.
ešte k tomu anglickému pravopisu
Za vlády Jindřicha V. (1413–1422) byl pro úřední účely z londýnského dialektu vytvořen tzv. kancelářský standard (Chancery Standard), který je základem moderního anglického spisovného jazyka včetně pravopisu. /wiki/
bamba: Na informace z Wikipedie pozor, bývají tam hrozné nesmysly. Pokud já vím, současné pravopisné zvyklosti v angličtině jsou dílem tiskaře Williama Caxtona (tak je to aspoň ve skriptech, která jsem četl já). Od té doby došlo ještě k dalším změnám, spíše kosmetickým, ale od 18. století už je pravopis prakticky neměnný.
Koka: Město správně, autoři špatně. :-) Miřte mezi mnohem slavnější jména...
Text příspěvku byl upraven 31.05.19 v 10:22
Hun - pro mne kategorie "slavná" a "více slavná" jména nejsou moc vodítkem ani nápovědou, u mne se totiž proslavili zcela jiní autoři, než u většiny populace :=))
Ale zkusím tedy tuto dvojku: J. Joyce a S. Beckett
Tak teď už je to ono, dva irští světoběžníci. Tím odbojářem byl Beckett.
Podává Koka.
A teď od odboje k hrám: hledáme autora, jehož nejen literární, ale i výtvarné a scénické aktivity mají výrazně hravý charakter. Nelze se ani divit, má to v rodině: už jeho maminka byla jednou z nejslavnějších tvůrkyň našich hraček.
Napadl mne Vojtěch Kubašta, ale o jeho mamince nic nevím. A slepou stopou se zdají být i Jiří Trnka či Josef Skupa?
Hledaný autor je výrazně mladší generace, než ti, které tatjana1737 zmiňuje. S nimi se mohla setkat leda tak jeho maminka. Každopádně tatjana uhodla národnost autora.
Jedna z jeho zdejších knih je přímo inspirovaná tvorbou jeho maminky, ale zas nechci moc "nafukovat" ty zmínky o jeho mámě, i když ta kontinuita náhledu světa a jeho hravého, vzdušného uchopení je tam zřetelná (i přes velmi kovově znějící jméno)
(= to je nápověda :=)))
Ulriška si ráda hraje, nebo si pamatuje nafukovací hračky našeho dětství?
Ano, je to tak - Petr Nikl a spolu s ním zmíněna jeho maminka paní L. Niklová, designérka úžasných celosvětově originálních hraček.
Kdo si hraje, nezlobí, toho se Ulriška drží. :-)
Hledáme pár. Ti si spolu "hráli" rádi. A ani jeden netrval na tom, že se do jejich "hraní" nemůže připlést někdo další. Jejich vztah byl nekonvenční. Ona je spojována s emancipačními snahami žen a feminismem. On je považován za čelního představitele filosofického a uměleckého směru.
Co takhle dvojka Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir (plné jméno jsem si nemohla nechat pro sebe) a Jean-Paul Sartre (ten jmen víc asi nedostal)?
Hledáme pro změnu také dva autory, kteří ale rozhodně nebyli pár. Vzešli z podobného nadšení pro komunismus, ale zatímco jeden si jel ověřit, kam to vede, a napsal o tom knihu, druhý nikam nejel, ničemu zveřejněnému neuvěřil a napsal rovnou filipiku.
a to je správně - jeden dostal Nobelovku, druhý se - už předem - pomstil a napsal Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a ilusí ;-)
nojo, už jsem tady.
Hledá se autor, který v úvodu k jednomu z mnoha svých románů napsal:
Bude se v něm vyprávět o důvtipné pošetilosti, zchytralé hlouposti a přejemnělé zkaženosti jedné zanikající společnosti. Setkáte se v něm s roztomilými ženami a s oslňujícími, lehkovážnými muži, najdete zde duchaplnost spojenou se srdci prázdnými a překypující srdce spojená s prázdnýma rukama, setkáte se zde
s jedním velikým mužem uprostřed hlupáků, najdete zde divadlo a politiku, nepřátelství a chlípnost a přátelství a milkování a obchod a lásku a věčnou jednostejnost ve věčně proměnlivém dění.
Najdete v této knize i muže věřící v možnost ustavičně lepšího poznávání zákonů vývoje a v možnost přizpůsobit se těmto zákonům a budovat tak svět stále oduševnělejší. Dále pak vypráví tento román o zápase mužů a idejí, jenž se odehrává kolem hospodářské revoluce.
Tato kniha nezapomíná ani na líčení lidské zaslepenosti tváří v tvář pokračujícímu vývoji dějin a neporušitelnou, leč jen málokterými pochopenou vzájemnou spojitost všech se všemi a na víru v pozvolný, avšak bezpečný pokrok lidského rozumu mezi dobou ledovou, která minula, a tou, která
nadchází.
Vložit příspěvek