Hádejte autory:)
Je to on. Majitel neobyčejné fantazie a trpělivosti, zrovna si znovu "pročítám" jeho Nový svět a znovu jsem po otočení některých stránek nádherně ohromována.
A ten jeho krásný filmek - kdo byste se na něj chtěl podívat, tak zde:
http://www.youtube.com/watch?v=t1YG7ZXfC6g
Tak to zkusíme trochu jinak:
Na břehu Něvy narozen,
urozen, carem však odsouzen.
Milence k souboji vyzývá,
dva zimní večery umírá.
Alexandr Sergejevič Puškin
Ale k souboji nevyzval vlastního milence, ale milence své ženy.
Točí se na jeho život dobře filmy. Jednou ho hrál i Marek Vašut. Pochopitelně, když byl mladší.
Text příspěvku byl upraven 23.12.13 v 17:09
Správně. Myšlen byl milenec jako takový, ne jeho milenec. Kdybych tak dala ženina milence tak už by to bylo moc dlouhé. Kouzlo poezie pro mne spočívá v tom, že ne vše je řečeno přímo a doslovně.
Text příspěvku byl upraven 23.12.13 v 17:30
Já to pochopil. Já si jen dělal legraci.
Kouzlo poezie je pro mě v tom, že tu a tam mě někdo zaujme, ať už poezií nebo svým životním osudem. A Ruští velikáni, jejich životy i tvorba je pozoruhodná.
Ale i tady se objevilo dost zajímavých, či "zvláštních" básníků. Nepočítám mezi ně ty davy co tvoří poezii, ale jen pro tvorbu samotnou...
Mám rád třeba J. Skácela:
Kresba
Líbí se mi, a nevím proč, že pršelo dnes v noci k ránu
a na lavičkách, na pavlánu kapičky rosy průhledné.
Líbí se mi a nevím proč to jak se kapka drží dřeva, bezbranná je, a neumdlévá na staveništi plném trámů.
Líbí se mi, a nevím proč, ta kresba k stromu přišpendlená.
Je ve vzduchu a nemá rámu.
Anebo Hrabě:
Tma stéká do kaluží, na šedivém pijáku nebe, otisky cyklánových růží, uprostřed noci, lynčují autogenem, zbytky této noci.
Noci kterou jsem prochodil, abych se ujistil, že žiji,
možná že dnešní ráno, přinese amnestii
promlčeným láskám...
No nejsou to krásná slova, krásné sdělení. já to jen tak sunu nyní z hlavy, takže může tam být chybička, ale to hlavní, že mě to těší na duchu, to je příjemné. Takže díky jim za to.
Text příspěvku byl upraven 23.12.13 v 17:56
Je to celkem slavná autorka:
- je z Ameriky
- píče převážně hororové sci-fi
- bydlí v Kalifornii
- píše od roku 1987 do r. 1998 a znovu začala v r. 2008
- napsala tři trilogie, dvě série a dva společenské romány
To by mohlo stačit. :))
Tož hledejme dále :)
Americký nekonvenční spisovatel a režisér, který mne uchvátil nejen svými filmy, ale i svou letos v ČR nově vydanou básnickou sbírkou, kterou obohatil též svými úchvatnými ilustracemi.
Poslední nápověda - jeho partnerkou je ta, co zabila Siriuse Blacka
„Můj“ neznámý by o sobě mohl říct třeba tohle:
„Kdo mě chce identifikovat, tomu moc záchytných údajů dát nemůžu. Když si totiž trochu, ale jen zcela nepatrně zapřeháním, patřil jsem k těm, bez nichž by dnešní umění a myšlení nebylo tam, kde je, takže je velice snadné uhodnout, kdo jsem byl. Moje jméno zná podstatně víc lidí, než je těch, kteří se obtěžovali ode mě něco číst. Mám pověst nesnesitelného despoty a autoritáře; prý jsem se vždycky se všemi rozhádal, všechny jsem od sebe odehnal. Může být. Ale hlavní je – a to mi nikdo neupře, že když se dnes o nás mluví, jsem to já, kdo přetrval v paměti lidí jako synonymum pro nás pro všechny, co jsme tu naši věc dělali. Ale nevěřte těm, kteří tvrdí, že jsem byl bezcitný zmetek. To bych přece nenapsal třeba tohle (a to je hodně velká nápověda):
Vidíme, jak se tam, kde mohl být ještě nejistý, obraz zpřesňuje: vlastním tvůrcem světla je revolta, revolta sama. A ono světlo může mít jen trojí cestu: poesii, svobodu a lásku, které musí inspirovat totéž nadšení a které se musí sbíhat v nejméně známém a nejlépe osvětlitelném místě lidského srdce, aby z něj učinily jedinečný pohár věčného mládí.“
OK, je čas na nápovědu. A abych neblokovala provoz, bude opravdu velká. Neznámý by o sobě mohl říct:
Jeden z mých krajanů prohlásil: "Stát jsem já." Já bych totéž mohl prohlásit o sobě a jednom -ismu.
Kdepak, není to on (a ten -ismus neoznačuje úchylku). Ale tak úplně mimo okruh ten tip nemířil: de Sade nebyl těm, kdo se zapletli s "tím pravým" -ismem, tak úplně lhostejný.
NikaV: Nikolivěk (i když toho má Lachenauerin taky moc ráda). Můj neznámý je skoro (ale jen skoro) o generaci starší. A jeho jméno je minimálně stejně slavné jako to Camusovo.
Pajonek a Koka: Jasně! Račte někdo pokračovat.
A jen pro zajímavost: Krátký úryvek v zadání otázky jsou poslední věty Arkánu 17.
Text příspěvku byl upraven 04.01.14 v 17:45
...jasně, že ten kdo dal jméno..... a to byla Koka /já to stejně nevěděl...hihihihi
No, to mé "vítězství" je hodně nazasloužené, ale když pajonek nechce zvednout kolík, tak to udělám:
Jak se jmenoval/a spisovatel/ka, který/á valnou část své tvorby věnoval/a jedné historicky proslulé pražské lokalitě a pro svůj literární pseudonym použil/a jméno pohádkové postavy?
Kakraholte, to by mohla být Popelka Biliánová vulgo stvořitelka Matky Kráčmerky?
Tak vidíte, já jsem Vás tak dlouho netrápila :-). Popelčin milovaný Vyšehrad zůstane zvěčněn na věky věků. Prosím, další pohádku ...
Vložit příspěvek