Hádejte autory:)
Ano, gruzínský epos Muž v tygří kůži z 12./13. století od autora Šota Rustaveli (შოთა რუსთაველი, to písmo je kouzelné). A hlavní hrdina je ... Ind.
A jak dál správně uvedla stju, přeložila jej hraběnka Berta Kinská, spolu s manželem, tedy už jako baronka von Suttner, první nositelka Nobelovy ceny míru. V Gruzii strávili (na zapřenou) skoro deset let (nejen o tom je pěkná kniha Ozvěna).
stju zadává
Trochu mě inspirovala "soukromá "- stářím a alkoholem :-):-):-)
Takže, autor je ještě starší než ten předešlý. Pro mnoho lidí byl alkoholikem, ale také géniem. Tématem jeho děl byl i on sám, včetně pocitů při pití alkoholu, dále láska, přátelství a také příroda. O jeho smrti koluje mnoho legend, v některých hraje roli opět alkohol.
Pro Vás, kteří jste starší generace: já jsem se s ukázkou z jeho díla poprvé setkala v čítance, a už tenkrát mě okouzlilo a to nejen exotickým původem autora. Takových se v čítance příliš nevyskytovalo, ani děl, ani autorů.
Nevím, kde byl v mé hádance alkohol (že by gruziňák, anebo nemírná spotřeba prince Ladía na trase Gruzií?), ale tady tipuji čínského pijáka vína Li Po, kterého jsem si sama objevila, sama oblíbila i sama zde zadala, kdysi. Ale pokud v čítance, pak jistě nezapomenutelné jméno.
Ano, je to Li Po ( nebo také Li Paj, Li Tchaj-Po) :-)
soukromá : já jsem myslela na předešlou Vaši hádanku - Smil Flaška... .
V čítance byly "Perly a růže ", dodnes si báseň pamatuju. Tenkrát mi přišla taková pohádková, tajuplná a to jsem netušila nic o básnikově zálibě v měsíčním svitu. Přesto jsem právě tohle viděla.
... a podle všeho právě ta koupající se luna ho stála ve vodě život, ale kdoví, pokud to tak bylo, třeba to vlastně pro něj byla (relativně docela) pěkná smrt v náruči luny
HÁDANKA
Tohohle autora nelze podezřívat ani náznakem z nějaké lenosti, ani lenost ve svém díle nijak nepropagoval, nicméně sám připustil, že její jistá dávka člověka účinně zpomalí, aby se neřítil příliš rychle k samotnému cíli, a místo toho si povšiml miriády věcí kolem. A právě to on uměl skvěle ve svém širokém repertoáru tvorby.
Ne, ten ne. Hledaný byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu, a to hned sedmkrát.
V tom případě by to měl být Karel Čapek???
"Je potřeba jisté lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu,že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul".
Text příspěvku byl upraven 02.09.20 v 07:51
Autor napsal téměř sto knih, v některých mu byl svými zážitky inspirací i vlastní syn, který sám řekl, že byl takovou otcovou múzou. Zvláštností je i to, že syn, který je také spisovatelem, ve svém pseudonymu používá otcovo jméno.
Ne, není to on... doplním :
Autorova asi nejpopulárnější kniha byla přeložena do sedmi jazyků. Například ve Francii se dočkala takřka 30ti vydání a pro děti zde byla i povinnou školní četbou.
Eduard Petiška - překvapil mě úspěch Starých řeckých bájí a pověstí za hranicemi...
Ano, je to on :-):-):-)
a doplním: syn PhDr. Martin Petiška (spisovatel, básník, dramatik, vydavatel) používal pseudonym Eduard Martin, Eduard P. Martin, Martin P. Edwards.
soukromá : a zvlášť, když se srovná reálná znalost tohoto spisovatele u českých školáků...
stju: copak znalost spisovatele, ale spíš znalost mýtů (ne že bych v tom zrovna byla sama dobrá)
Český autor tmavé pleti nedávno vydal sebrané příběhy a rčení z exotických končin. Získal je z první ruky, když se několik let v domovině svého královského otce stal jeho pokračovatelem a zejména ochráncem vlastní rodiny. O této zkušenosti napsal rovněž knihu.
Autor pod vlivem zážitků z vlastního dětství vnesl do literatury dosud opomíjený rozměr dětského reálného světa v době jeho života. Dětství nepodává jako idylické období, ale nevyhýbá se realitě zahrnující skutečnou chudobu, umírání, sociální problémy.
Zajímavostí je, že ve svém pseudonymu prezentuje názor na osobní prožívání války.
Tak upřesním :
Autor již jako chlapec rád četl a vyučil se knihařem. Ačkoliv jeho jméno, které později přijal jako druhé křestní, je symbolem jeho odporu proti válce, bojoval na italské frontě. Po pokusu o dezerci a zajetí ho z válečných útrap "vysvobodil" zápal plic. Literární činnosti se poprvé věnoval během studia učitelského ústavu.
Životopis předchozího se nápadně podobá životopisu hledaného (dělí je 15 let) - knihař vyučený i praktikující, krvavé zážitky z italské fronty. Jejich dílo ale je velice rozdílné a změny ve vnímání veřejností také nemohou být větší. Byť hledaný byl rovněž prohlášen "zasloužilým umělcem" (a poté hned skonal), nebylo to pro jeho angažovanost a souznění s komunistickým režimem. Proto se své renesance taky dočkal až v naší nové době.
Vložit příspěvek