Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
Jedna krásná kniha je o tom, jak si dva senioři vyrazili na výlet na řeku a co všechno tomu předcházelo.
Hledáme název knihy a řeky a jméno autora.
Teď si říkám, že "dva senioři" je možná trochu zavádějící, nejsou to dva kamarádi, ale on a ona, znali se léta, ale na výlet spolu vyrazili poprvé.
Je třeba dalších indicií - dva dny žádný průchozí nápad, a snaha přitom je ;-)
Tedy - dva staří lidé, kteří spolu v mládí prožili lásku, se vydají na výlet po řece, jejíž název hledáme. Z poslední stránky knihy se zdá, že neví, jak bude výlet trvat dlouho a jestli se z něj vůbec chtějí vrátit.
Když se totiž kapitán lodi zeptá: "A jak dlouho myslíte, že se takhle můžeme plavit sem tam od čerta k ďáblu?", hlavní hrdina (který měl odpověď připravenou třiapadesát let, sedm měsíců a jedenáct dní četně nocí) odpoví: "Celý život".
Řeka Magdalena, kniha Láska za časů cholery, autor Gabriel José García Márquez.
Tady jsou indicie pro hledání místa:
dva rody - masakr - místo, kde se to stalo, dalo knize název
Postarší úředník na odpočinku si pravidelně chodí v podvečer do nedaleké obce pro mléko, což dobře vědí místní uličníci, počíhají si na něj a vyděsí ho chemickým pokusem s plameny šlehajícími ze sněhu. Určitě nebude těžké přijít na to, jak se jmenuje dotyčná obec a v které knize se o tom píše.
A co Dlouhá Ves?
Už jsem si to našla. Tušila jsem, že jde o pana Fajsta, ale ta vesnice byla oříšek.
Text příspěvku byl upraven 28.11.16 v 20:52
Máš babu.
Musím říct, že to bylo při cestě, kudy chodívá pan Fajst vždycky kvíčerou, když se smráká, on si chodí do jednoho statku v Dlouhé Vsi pro mléko, aby si uvařil kaši, jelikož je sám a nemá, kdo by mu vařil. A my jsme čekali, až půjde pan Fajst.
Taky jo, šel pan Fajst a nesl si punclák mléka a koukal a viděl, jak plameny šlehají ze sněhu, i vykřikl silným hlasem a upustil punclák a my jsme slyšeli, jak volá: „Chval každý duch Hospodina, já jsem z toho celý decimovaný.“
"Už cestou vyhlížela ... s nepopiratelným rozechvěním ... lesy, a když konečně zahnuli do vrat, propadla velkému zmatku.
Zámek obklopoval rozsáhlý park, který obsahoval řadu různých pásem. Vjeli vchodem na jednom z nejníže položených míst a hezkou chvíli je vedla cesta krásným lesem, který se táhl do velké dálky.
... Asi půl míle cesta pozvolna stoupala a pak se ocitli na vršku, kde les končil a okamžitě upoutal návštěvníkovu pozornost ... zámek na protějším svahu údolí, kam cesta dosti prudce svažovala. Byla to rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, ale zřejmě bez umělého zásahu. Její břehy nebyly ani regulované, ani přehnaně zdobené."
Který zámek dostal návštěvu a ve které knize jej najdeme?
Majitel lodi nadiktuje dopis, v němž přikazuje zástupci kapitána, aby na něj s lodí čekal na jistém místě u pobřeží. Podivuhodným omylem se stane, že se později se svou lodí setká u pobřeží docela jiné země ve chvíli, kdy se mu to velmi hodí.
V které zemi byl dopis napsán a u pobřeží které země potom došlo k nečekanému setkání? A ve které knize se o tom dočteme?
Ono to je tak, že ten majitel doplul se svou lodí k pobřeží, odkud se vydal na další cestu po pevnině po přesně vymezené přímé linii s tím, že až zase dojde k moři, bude tam na něj ta loď čekat. v dopise jenom upřesňoval místo, kde se hodlá znovu nalodit. ten dopis musel diktovat, protože měl poraněnou ruku. podle diktátu ho napsal (a omylu se dopustil) jeden z jeho souputníků, vědec, který se původně výpravy vůbec neměl zúčastnit.
Nejsou to Děti kapitána Granta a pobřeží Austrálie? Já si ten děj už prakticky nepamatuju. Ale šlo tam myslím o rovnoběžku a přechod Austrálie. Žádný dopis si nepamatuju, ale zbytek by snad seděl...
Vložit příspěvek