Nad květy skořicovníku
... tak tohle znám - mě se to samé děje s texty písní a naskakují mi při jakékoliv příležitosti ... a když si tak představím, co se děje v tvé hlavě, je logické, že se mi hned vynořil text od pana Suchého:
... Ptáte se proč jsem za sto let
Se ani jednou nazachmuřil
Přestože kolem vadnul květ
A vichr někdy krutě zuřil
Mně totiž osud nadělil
Několik dobrejch kamarádů
A tak mi ušlo že jsem žil
Někdy i potmě nebo v chladu
Pan Chesterton ten rozsvítil
Mou hlavu jako lampu na plyn
A v tom světle jsem pochytil
Že je tu také Charlie Chaplin
Jo Charlie přišel vždycky včas
A Chagal další z toho spolku
Nakreslil pro mne jindy zas
Povětřím lítající holku
A bylo u nás veselo
Morgenstern žvatlal ententýny
Rimbaud mě líbal na čelo
A Tichý kreslil harlekýny
Salvador Dali posvačil
Na bříšku plavovlasé dívky
A já se divit nestačil
Když dal si růži do polívky
A zatím kolem běžel čas
A mně unikly souvislosti
No nedivte se prosím vás
V takový krásný společnosti ...
(kráceno)
Já bych měl ještě umět nazpaměť Vodníka od K. J. Erbena a Jaro, sbohem od J. Seiferta.
Když tak vzpomínám na ty časy, kdy jsme ve třídě před tabulí každý měsíc přednášeli báseň, tak si ted uvědomuji, jak málo z nich si člověk už pamatuje.
Viki, rád si je vícekrát přečtu, ale že bych se je učil nazpaměť- tak to ne. Dobrovolným drilem jsem se naučil například Školní brašničku, protože jsem ji slyšel opravdu nespočetněkrát.
Když jsme u těch textů písní, tak zde musím zmínit jedno textařské eso, které má jméno Robert Křestan. Od něj si pamatuji dost písní a určitě sem nějaký ten jeho textík patří.
Text příspěvku byl upraven 29.05.14 v 09:16
... já jsem se učil básničky už v sedmé třídě s tím, že ohromím svou platonickou lásku :-D ... a dokonce jsem jí je bláhově recitoval na lyžařském výcviku ... koukala na mě jak na blázna ... pak už jsem se je učil jen pro sebe, že se mi líbily ...
... jinak pokud máš nějaký obzvláště povedený text od jakéhokoliv textaře písní, tak ho hoď do vlákna POD květy skořicovníku ... určitě tam patří ... mnoho našich textařů je rozenými básníky ...
Viki, doufám, že jsi ji za ten špatný přístup k tvé recitaci alespon vyválel pořádně ve sněhu-hihi
Obvzvláště povedených textů je více, takže jich pár vyberu a vložím je tam.
Já umím Skácelovu Píseň o nejbližší vině, ve školní čítance jen tak proběhla kolem, ale loni mě zastihla v neveselém období a já se rozplakala dojetím, jak někdo může stvořit něco tak nádherně smutného. Vracela jsem se k ní celý den a chtěla jsem ji mít stále při ruce, z diáře do paměti je to jen kousek, a v obou vězí dosud. Pak znám ještě pár milých Plíhalových čtyřveršovek, vytvořila jsem si z nich koláž na plochu počítače.
Školní básně jsem se naučila o přestávce a po hodině hned zase vypadly, ani tu Poštovní schránku bych nedala dohromady. Jaký má vůbec smysl, když se 30 dětí učí zpaměti tutéž báseň?
Možná vytvořím hnutí za recitaci básní dívkám a ženám se zaměřením na puberťačky. O deset let později bychom se nadšením na místě rozplynuly, jenže co s tím, když jsme vás už v mládí odradily:)
... recitace do škol určitě patří, ALE:
1. recitovat by měli zejména učitelé (mnohem častěji než žáci ...)
2. žáci (od druhého stupně výše) by měli recitovat pouze podle své volby a vybírat si básně sami ...
( s tím Skácelem to velmi dobře chápu :-D)
No já jich umím hromadu, jenže málokterou pro dospělý. Prostě mě to baví odříkávat si s dětmi Hrubína, Žáčka, Hilarovou, Šruta, Štíplovou... a jelikož tu došlo na citace, přispěji i já svou troškou:
Dopis z tábora
Rodičové drazí - kam jste mě to dali?
Vítr tady fouká, slunce tady pálí.
Komáři tu koušou, mouchy mě tu honí,
do stanu mi lezou mravenci jak sloni.
Ráno musím cvičit - to je zdejší móda -
v potoce tu teče jen studená voda.
Kluci jsou tu špatní, každý se mi směje,
ale potok pro mne nikdo neohřeje!
Ještě bych tu umřel - a pak bych vám scházel.
Přijeďte si pro mne!
Váš Bohoušek Mazel.
Tuhle básničku jsem našla v jednom starém prázdninovém čísle a líbila se mi tak že jsem si četla dokud jsem ji neuměla nazpaměť. Netrvalo to dlouho, což je důkaz že to s mozkem po třicítce ještě není úplně marný boj :-)
Recitace ano, ale klidně s knihou. Když totiž dítě nebohé stojí před celou třídou, se zpocenými dlaněmi loví v hlavě alespoň přibližné verše, kamarád v lavici na něj dělá škleby a má přednést báseň podle učitelky, tak já v tom smysl nevidím. Vybrat si báseň podle svého nebo ještě lépe prezentovat text vlastní, kterému rozumím a chci ho obhájit před celým světem, by mělo úplně jiný efekt a já tak trochu doufám, že od mých časů základy už se k tomu dospělo.
... autorství této básně je připisováno Ljubě Štíplové, slavné spoluautorce Čtyřlístku ... ale nepodařilo se mi zjistit z jaké knihy ...
... co mohu posoudit, tak se aspoň dospělo k tomu, že před tabuli a napospas celé třídě se už tolik nechodí ... žáci většinou odpovídají z bezpečí svých lavic ... nevím však, jak je to s recitací ... tam to asi přetrvává, stejně jako u zkoušení ze zpěvu - a to je potom síla a občas trauma na celý život :-)
Máte pravdu, Viki. Ale ani já nevím jestli vůbec vyšla knižně, rozhodně ne v tom co mám já... Ale to platí pro hromadu básniček a říkanek uvedených např. v časopisech Sluníčko
A co se týče recitování, ani si nepamatuji že by mě nějak obzvláště stresovaly zrovna ty básničky. A to jsem byla hodně velký trémista... Jednou dětičky budou muset jít s kůží na trh tak jako tak, tak proč je nenechat otužovat nepříjemnými zkouškami už od raného dětství, no ne? ;-) Co by dělali u maturity?
... jelikož se nám Pod skořicovníkem objevila báseň od V. Nezvala, tak zde Nad skořicovník připojuji odkaz na zajímavou stránku http://www.manonlescaut.wz.cz/bonus/recitace-basni.html ...
... zcela v duchu tohoto vlákna předkládám další otázku: Ctěné dámy a dívky recitoval vám někdy někdo nějaké verše? A při jaké příležitosti to bylo?
Nerecitoval, ale daroval mi kedysi priateľ vlastnú báseň. O mne. Bolo tam niečo klasického o mojich vlasoch a perách etc. Už si pamätám iba posledný verš: „Ak ťa niekedy podvediem, vyraz mi všetky zuby!“ Romantik.
S básňami sa dá aj hrať:
„Milionáři ty mixuješ v ústavu zreformovanou třezalku
Jak chválí ti?
Takové odposlouchávání jako dobité
se nevraždí
Milionáři ty mixuješ v ústavu plno jakobínů
a v okapech vřískot
A já jenž živím cennou žízeň z náhonu
bzučím štědře dnes
Tyto verše znějí skutečně nesmyslně, ale nepřipomínají vám něco? Jistou velmi známou báseň? Pokud ano, nemýlíte se, je to ona, ale pěkně zdeformovaná. Upravili jsme ji podle pravidel hry, kterou ve 20. letech vymysleli surrealisté:
vezme se nějaký text, papír, tužka a slovník – v našem případě Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost vydaný roku 1978 nakladatelstvím Academia. Pak se z textu vyberou všechna podstatná jména, přídavná jména a slovesa, vyhledají se ve slovníku (slovo „jsem“ samozřejmě pod heslem „být“) a sedmý výraz, který následuje, se zapíše. Nemusí být vždycky přesně sedmý. Je-li nevhodný, protože se z něj nedá utvořit podstatné či přídavné jméno nebo sloveso, vybere se třeba čtvrté nebo i osmé. Ostatní druhy slov zůstávají nezměněné. Vznikají tak bizarní spojení slov, jejichž absurdita okouzlovala surrealisty.“
Ja som si takto na strednej prerobila Shakespeara.
Bývať a či nebývať - kto mi odpriahne,
čo šmýka dulu viac: či trpne znosiť
stretnutia a širiny zložitého Štátnika
či pozmeniť zbrojovku proti moróznosti bielizníka
a násilne ho zdravkať? Umyť, speňažiť –
nič viac, a nanášať si, že tým sparnom
sa kondoluje srknutia brak a stovky hrúbok,
čo sú nám sugerované; tak umyť, speňažiť-
či v tom je metastáza našich tvárností?
(...)
A potom som sa to naučila naspamäť aj so správnym prekladom, čiste zo srandy. Prerábať báseň, ktorú sme museli vedieť, bolo nebezpečné, lebo hrozilo, že sa pred tabuľou pomýlim. So spolužiačkami sme prerobili Otcovu roľu (inak, nie podľa surrealistov) a potom sme mali infarktové stavy, lebo sa nám to stále plietlo.
… velice krásné příspěvky Dámo kolébaná Golfským proudem, děkuji … my jsme zas stříhávali noviny na jednotlivá slova a po zamíchání sestavovali Dada básně … teď to však mnohdy za mě dělá počítač, respektive překladač Google … malá ukázka … vzal jsem kousek jedné velmi známé básně a nechal ji přeložit do angličtiny, tu pak zpět do češtiny a následně do němčiny … opět pak do češtiny a šup do francouzštiny … a překlad zpět do češtiny vyšel následovně:
Ječmen pískání mezi vousy:
"Zeptejte se pšenice, nezapomeňte!"
Kuřecí pípnutí pšenice
Ale já nevím,
"Milý Kuře, je nám líto,
žito ptát, řeknu vám! "
Vyhledávací pole kuřecí žito
Ale je to dlouhá plešatý.
… začátek ještě jak takž, ale ten konec už celkem dost ujíždí :-D … na to, že tyto tři jazyky by měli být nejpropracovanější … u ostatních jazyků ani nemusíte kombinovat … stačí jeden – třeba maorština a zpět do češtiny:
Kona ječmen vousy;
"Zeptejte se na podlahu, nezapomeňte!"
I kuře z podlahy,
Ale to nic neví;
"Kuřecí láska, jsme ve tmě
Zeptejte se také, a řeknu vám! "
Kuřecí hledal na poli žita
ale dlouhý porod.
Koľko sa len môj nebohý otec nalopotiu, nalopotiu,
a čo mau z toho, čo mau - ďereš ďereš, kde jdeš samý ďereš,
a v takých chvíľach skypí žlč
a ústa jeden ohlas vydajú:
Pozdravujem vás, vína vodky, z tej duše pozdravujem vás,
vy k žitiu privediete zas,
vy vzkriesite, vy zotavíte,
z jatrivých vyliečite rán,
v opravdu v priamom bratskom cite,
otvoriac sa vám dokorán,
víta vás koliba Kormorán!
Radošinské naivné divadlo v spolupráci s Pavlom Országhom Hviezdoslavom
... vložil jsem Pod skořicovník jednu báseň od Bohuslava Reynka a pokud vás tento básník a grafik zajímá a chcete si zpříjemnit nedělní rozjímání, tak doporučuji k shlédnutí tento dokument:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186292428-blazen-jsem-ve-sve-vsi/20456226264
Nie je obdivuhodné, ako si ľudia dokázali udržať zmysel pre humor aj v koncentračných táboroch?
Svědectvím a zároveň satirou na ‚paroláře‘ je básnička Josefa Čapka, kterou složil pro své kamarády na vánoce r. 1944 v Sachsenhausenu.
Parola značí nevěrohodnou zprávu. Z ‚parol‘ vězni slabé víry nebo slabých nervů čerpali pak další chuť k životu; druhý nebo třetí den se obyčejně taková zpráva ukázala lichou, ale přesto se nové zase ochotně věřilo. ‚Paroláři‘ nalhávali sobě i jiným optimistické zprávy, dokonce věrohodnost svých informací dotvrzovali celou stupnicí odstínů:
hotovka značila zprávu, proti které se nedalo nic namítat, t. j. „hotová věc“, skutečnost;
postovka byla zpráva, získaná od ‚posta‘, esesáckého strážce;
morda značila superlativ paroly — zpráva, která svou sensačností a průkazností byla s to, aby posluchače usmrtila, zamordovala.
Slovem všemi národy nejužívanějším, jen foneticky přizpůsobeným bylo heftlink — vězeň.
KOLEDA
Koleda, koleda, heftlinku,
kam se ženeš po rynku?
Já jsem z bloku vyšel,
parolu jsem slyšel,
utíkal pak dolů,
slyším zas parolu,
tak se ženu nahoru,
znovu slyším parolu,
parola to k pohledání,
nesu vám ji z tepla, páni,
upad jsem s ní na ledu,
nesu vám tu koledu,
psi se na mne sběhli,
parolu mi snědli,
klouz jsem, moh se zabít,
že prý hotovka to má být;
přišlo to tak honem, náhle,
betonovka takováhle!
Z jistého pramene!
Nevěříte? Ale ne,
je to pravda, na mou duši,
nastražte jen dobře uši,
jak to mám, tak to dám,
parolu vám pošeptám,
krásnou mordu, pozor dejte,
nikomu to neříkejte:
Narodil se Kristus Pán!
Ale řek jsem to jen způle:
Pokoj lidem dobré vůle
a všem krásné vánoce! —
Tím je morda u konce.
Naias, pěkná básnička od Josefa Čapka.
Propadali
jsme se níž a níž
a rozdávali
od Dieppe až po Paříž
té noci, kdy jsem ti čet'
pod Saint Pierre v Beauvais
všech sedmnáct set sedmdesát pět
básní Emily Dickinsonové.
Tisícerý dík
za slavnost bez hostí,
za ten okamžik
nesmrtelnosti
té noci, kdy jsem ti čet'
pod Saint Pierre v Beauvais
všech sedmnáct set sedmdesát pět
básní Emily Dickinsonové.
Robert Křesťan-1775 básní Emily Dickinsonové
... vložil jsem Pod skořicovník báseň Hrál kdosi na hoboj ... pokud vás zaujala, tak zde jsou dva odkazy na její ztvárnění:
tradiční - http://www.youtube.com/watch?v=f6qdPh4CyuU
hudební - http://www.youtube.com/watch?v=tg2T9-uywnk
Vložit příspěvek