Nightlybird´s YJ Night pub

Včera byl pátek a i když to nebylo 13. , nebyl to šťastný den. V netypickém lednovém mrholení jsem na zahradě pod keřem planého jasmínu kopal jámu. Zem byla rozmrzlá, nekopalo se mi však lehce. Ne, nechystal jsem se sázet. Chystal jsem místo posledního odpočinku pro jednoho ze svých mála zbývajících přátel, Barybalda of the Yellow Hill. Vím, řeknete si, co je nás po tom, už si na takovéhle věci mohl při jeho věku zvyknout. Uvědomil jsem si jen hlubokou pravdivost známých veršů Johna Donnea a taky jsem si vzpomněl na slova přítele s-readera, že sdílená radost je dvojnásobná radost - snad to platí i obráceně, že sdílená bolest je poloviční bolest. Ne, nechci aby jste mi projevovali soustrast - vždyť to byl jen mrňavý, šeredný a svéhlavý mopsík, který navíc prděl a chrápal jako mamut. Vím, že jsou věci v životě, které si člověk musí skousnout sám a byť by to bylo třeba po sté, nikdy si na to nezvyknete a prožíváte to znovu a znovu se stejnou intenzitou. A tak sedím tady, v zešeřelém lokále, kouřím doutník, cinkám kostkou ledu v sklence Jamesonky, civím do začouzených stěn a snažím se zapomenout.
A protože starého psa novým kouskům těžko naučíš, přidávám


báseň autora, který se mi zdá být , ač neprávem, v dnešní době poněkud opomíjen.

Když…
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“,

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!

(přebásnil Otokar Fischer),

a já dodávám, že poslední verš má obecnější platnost
a mohl by znít i : „pak, dcero má, jsi žena!“,
byť se to nerýmuje.
--0--

Nightlybirde, máš pravdu, nějak mě to ponouká k projevům soustrasti, ale nevím, jak na to.
Po doposlechnutí Faidry na Čr3 a této zprávě se mi honí hlavou divné věci, tak dám raději prostor básníkovi - do třetice.

PROS ZA MNE...
Ach slavné mlčení tam u té Lethe řeky
na srdci opadává černý květ
čas vyplnění už je nedaleký
přes celý svět

Přes hory jež nás oddělují
přes vrchy přes ty noci sesuté
za clonou času v stínu thují
čeká nás štěstí lehce obuté

Přesladká hudba něžně preluduje
v zámlkách pláče zraje ovoce
stín poprchává stín se přibližuje
tma padá přímo na srdce

Tváří v tvář světu z prachu jsme si přísahali
věrnost a lásku na ten čas
řekni kde jsou ty růže které opadaly
a kde jsou růže v nás

Hlas tolik známý z včerejška už není
a to je divná věc že přijde den
kdy navždy budem odděleni
od přátel od dnů minulých a od všech žen

Tam u té řeky nářku slz a neshledání
smíme jen se svou bídou stát -
pros za mne - máš-li slitování
dokud jsem živ ať všechno nepromarním snad

Dell - díky. Hezké verše vždycky potěší.
A všem - nechávám dveře dokořán, kdyby náhodou někdo šel kolem a měl náladu na kus řeči.

nightlybird - je mi to líto, připíjím na památku tvého mopsíka. Podobnou jámu jsem kopal asi před rokem a půl, nebyla zima, půda nebyla zmrzlé a přece se nekopala moc dobře.
Žádné vhodné verše mě nenapadají, nemám u sebe svou papírovou paměť - svou knihovnu - a na tu organickou se opravdu spolehnout nemohu.

Starý brachu, dík, že sis našel čas a zastavil se.

No jo, v poslední době jsem více četl než psal a komunikoval. Ne snad, že by mi to k něčemu bylo, narazil jsem sice na pár zajímavých knížek, ale žádná velká bomba to není. Navíc jsem si pořídil čtečku e-books, ano já, který jsem byl (a pořád jsem) zastáncem papírových knih a hrdým majitelem rozsáhlé knihovny. Usoudil jsem totiž, že je to cesta, jak si přečíst knihy, které bych si nikdy nechtěl koupit. Je jich dost a občas rád věnuji den či dva knize, o jejíž kvalitě mám pochybnosti - mnohdy oprávněné - abych pak mohl aplikovat pohrdavý úsměšek s pocitem, že vím o čem mluvím. Paradoxně to přináší znechucení nad tím, že jsem se moc nemýlil. Ale asi tady nebudu psát příspěvky o tom, jak je Dan Brown špatný a jak se jeho slovník a zápletky občas málo liší od červené knihovny a podobně.
Včas toho musím nechat a přečíst si něco kvalitnějšího aby se nestalo, že tento pokleslý styl začnu považovat za normu.

s-reader - na rozdíl od tebe jsem ani nekomunikoval a v podstatě ani nečetl. Poslední tři měsíce mi daly trochu zabrat, nahrnula se na mne hromada nejrůznějších problémů, takže nebyl ani čas, ani nálada, teprve teď se pomalu snažím přijít na jiné myšlenky a trochu se odreagovat. Jinak mohu říci, že jste mne s čtečkou poněkud překvapil - na druhou stranu zdůvodnění je logické. Navíc jsem si vzpomněl na svou první cestu do Řecka - když řidič při nakládání kufru do autobusu konverzačně prohodil :"Vy v tom máte snad půlku prasete!" Po mé odpovědi :"Ne, jen pár knížek" na mne po ostatní cestovatelé hleděli jako na dvouhlavé tele a získal jsem po zbytek dovolené pověst podivína ne-li přímo jakéhosi blba. Vzhledem k tomu i já začínám pozvolna uvažovat....
A jinak musím konstatovat, že nemám obavy o tvoji rozlišovací schopnost a už vůbec nepochybuji a tvém vytříbeném vkusu (zejména pokud jde o Maďary -:o).
Pár veršů na dobrou noc:

Stále nás něco zanechává stesku.
Kam letíte, husy? Kam, naše léta lichá?
Jenom váš křik jakoby navždy
vysoko ve vzduchu rozervaném visí
po zavraždění podzimního ticha –.
A taky je – čas vraždy.

Dřevce trčí z prsou vinohradu...
– Ach, zabili ho, ležím vedle něho –
a v prsou mých též něco krvácí,
v tom sklepě bez rozbřesku.
Už stále častěji tam scházím
po těch dvou schodech
samoty a stesku
a kolem srdce bázlivě se kradu.

Chce se mi napít trochu červeného...
Z vlastního nejlíp chutná.
A ani kapička se marně neztrácí.

Tak všichni nakonec
ze srdce svého jenom upíjíme –
a stále tišší a tesknější je loutna.
--0--

Oldřich Mikulášek - dlouhou dobu jsem vůbec neregistroval, že takový básník vůbec existuje, pak jsem na jeho jméno narazil v Řezníčkových Hvězdách kvelbu - vlastně na jakési jméno, které mu přisoudil. Řezníček pro své známé a kamarády, která v Hvězdách kvelbu popisoval vymýšlel různé více či méně zdařilé pseudonymy a bylo zajímavé si je přiřazovat ke konkrétním jménům. Ale abych neodbočoval. Poté, co jsem Mikuláškovo jméno zaregistroval, začal se v mém zorném poli objevoval častěji a častěji. Nevím, je-li to náhoda nebo částečně vnímáme je to co chceme. Takový jev, dotažený do absurdní polohy využívá China Miéville ve své knize Město & Město. To je zajímavý kousek, doporučuji. Na první pohled detektivka, z toho úhlu je velmi čtivá, na druhý pohled zajímavá myšlenka rozděleného města. Zmínku o mí jsem našel Sindibádovi pánů Ajvaze a Havla, jinak to nesmírně nudné a zbytečné knize.
Doufám příteli nightlybirde, že problémy již nejsou vážného rázu a budete mít opět chuť do čtení a mírné komunikace.

S-readere, zdravím tě po delší době.
Město & Město - něco mi to teď připomíná, že bych to slyšela jako rozhlasovou hru? Musím se na to podívat.
Nightlybirde, díky za verše, také jeden z autorů mně blízkých.
U mě má velkou zásluhu na povědomí o poezii paní profesorka, která nás naučila poznat podle úryvku neznámé básně jejího autora, na střední školu neobvyklé a velmi záslužné. V naší třídě nebyl před maturitou snad nikdo, kdo by poezii neměl rád. Když tady čtu některé příspěvky v diskuzích, říkám si, že by mělo být takových učitelů více.
Také doufám, že problémy odeznívají a nezanechávají vážnější následky.

Dell - také tě rád vidím nebo jak se vlastně dá napsat podobná fráze jako když se lidé potkají a řeknou si "rád tě vidím" pro případ, že se potkají v internetové diskuzi?
Nevím jestli bylo Město & Město zpracováno jako rozhlasová hra, ale kniha je dost výrazná právě tím nápadem, že se dvě města (resp. rozdělené město) na svých hranicích prolínají a sdílejí určité prostory, plochy, ulice a lidé se za ta léta naučili ignorovat to, co vidí v druhém městě, přestože se to odehrává prakticky v jejich prostoru. Ta myšlenka má své nedostatky, ale ty se těžko dají vyřešit, je je potřeba také ignorovat.

Tak to bude něco jiného, cosi mi to připomíná, třeba si časem vzpomenu.

Přátelé - tak ze mne dnes ve špitálu vytahali nitě a potěšili mne sdělením, že je histolka v pořádku, tak jsem snad vyčerpal porci smůly v tomto roce. Při čekání jsem začal číst Urbanovo Sedmikostelí, až ho dočtu a strávím, poreferuju.

Není nad dobré zprávy!
A pokud jde o knihy, začla jsem rok knihou, která mě dost zklamala, ale už to napravil Medvídek Pú.


*

Prasátko právě pilně kopalo malou díru před svým domkem.
"Nazdar, Prasátko!" řekl Pú.
"Nazdar, Pú," řeklo Prasátko a leknutím poskočilo. "Já vědělo, že jsi to ty."
"Já taky," řekl Pú. "Co děláš?"
"Ale zasazuju žalud, aby mi z něho vyrostl dub, abych pak mělo hodně žaludů zrovna před domem a nemuselo pro ně chodit na míle cesty, víš, Pú?"
"A co když ti nevyroste?" řekl Pú.
"Vyroste, protože Kryštůfek Robin říká, že vyroste, tak proto ho sázím."
"Tak," řekl Pú, "a co kdybych si zasadil před domem plástev medu, vyrostl by mi z ní úl?"
Prasátko to nevědělo jistě.
"Nebo aspoň kousek plástve," řekl Pú, "aby nepřišlo moc nazmar. Ale to bych pak měl jen kus úlu a třeba zrovna ten špatný kus, kde včely jen bzučí a neukládají med. To je hloupé."
Prasátko souhlasilo, to že by bylo nepříjemné.
"A mimoto, Pú, je velmi těžké sázet, když nevíš, jak se to dělá," řeklo Prasátko a vložilo žalud do jamky, kterou vykopalo, přikrylo ji hlínou a skákalo na ní.
"Vždyť já to vím," řekl Pú, "protože Kryštůfek Robin mi dal řešetová semínka a já jsem si je zasázel, a teď budu mít před vchodem samá řešeta."
"Mně se zdá, že se jim říká řeřichy," řeklo Prasátko plaše a stále při tom skákalo.
"Ne," řekl Pú. "Těmhle ne. Těmhle se říká řešeta."

Přesně tak, jen co nejmíň těch špatných a žádné hodně špatné.
I když se snažím, moc na čtení nemám čas, a když je čas, není energie, to oteplení v lednu mě úplně destabilizovalo. Ale už je zase krásná zima, což mému duchu svědčí. A asi i tělu, ale to se zřejmě bude vracet do rovnováhy o něco déle.
K těm rozečteným knihám poslouchám průběžně něco z našeho zvukového archivu, teď zrovna několikadílnou dramatizaci knihy Co jsme to tátovi provedli, je to naprosto skvělé.
Elfos, díky za pohádku na dobrou noc. Já mám moc ráda medvídkův výrok:
"Obojí, ale bez chleba."

:-) Jo, Dell, Pú má spoustu takových úžasných průpovídek. Mám tu knížku moc ráda.

Nightlybird: jsem rád, že se občas vyskytnou i dobrá zprávy.
elfos a Dell: osobně je mi svým přístupem k životu bližší Ijáček. Jak to jen bylo?
Prasátko: "Jak se máš?"
Ijáček: "Já se nemám, už jsem se dlouho neměl."
.... velmi volně vyloveno z chabé paměti.

Krajina v mlhách Podzim hodil
kamenem zlatým ze všech sil
a u trati se v telegrafních drátech
s výkřikem jestřáb oběsil

Na nebi slunce jako jáma
do dálky běží telegrafní drát
a jako prázdná rukavice z peří
mrtvola ptáka visí za pařát

I když nejsem jestřáb, mám obdobné pocity. Ani mi nevadí, že jsem byl bezbřeze optimistický - spíše skutečnost, že nějak nemohu číst, nedokážu se soustředit na víc jak 30 minut, tak si dávám jen povídky a verše.

nightlybird - když mě posedne deprese, a ona mě někdy posedává, ze všeho nejméně snáším, když ji někdo bagatelizuje a hodlá mě konejšit tím, že vše není tak hrozné, jak vypadá a že většina věcí je vpořádku a ty co nejsou, brzy v pořádku budou. Jinými slovy, nesnáším, když mi někdo bere právo na mou depresi.
Já ti samozřejmě nechci nic, žádná slova, vkládat do úst (do klávesnice?), ale pocit Skácelova jestřába oběšeného v telegrafních drátech mi depresivní připadá.
Pokud tedy ode mne přijmeš lehkovážnou, bagatelizující poznámku, období deptající nesoustředěnosti ke mě pravidelně přicházejí a naštěstí zase odcházejí. Někdy je lze odehnat četbou knih na které není potřeba se soustředit a u kterých je jedno, jestli začneš číst na straně pět nebo padesát. Ale stejně se musí počkat, až to odejde.

Nightlybirde a S-readere, přiznávám, že jsem nejprve hledala něco povzbudivého ve své paměti i knihovně, ale vždy znovu jsem dospěla k tomu, co psal S-reader. Vytrženo z kontextu zní většina slov opravdu jako laciné chlácholení.
Na druhou stranu bych ráda vyjádřila svůj pocit sounáležitosti spojený s těžko specifikovatelnou nadějí, mám však jeden problém. Ve vypisování svých pocitů a citů nedosahuji moc dobrých výkonů, takže se o to většinou radši ani nesnažím.

Podobné stavy mě vedou spíš k četbě něčeho kratšího a "hustšího", což je ještě prohlubuje, to mám pak někdy pocit, že se něco řeší a že to má i jakýsi smysl. Bohužel není možné na jistou dobu se odebrat do ústraní, takže se toho nevyřeší moc a odkládá se na příště.
Snad bude tento můj výlev aspoň částečně pochopen tak, jak byl myšlen.
A poezie - pořád a pořád čtu Chybu broskví, asi bych měla ve vlastním zájmu přidávat i něco jiného. Tak snad brzy.

Poněkud jsem pookřál při náznacích příchodu jara. Zjistil jsem, že v době kdy jsem tady pobýval sporadicky, se poněkud rozhýbala diskuze na témata různá a jiná a tak - jsa líny jak vandrák v červenci - budu porůznu pronášet nesouvislé monology od pípy.
Proběhla tady jakási divoká spamovací akce. Mně se sice vyhla, nicméně mne přiměla ke zrušení (dost pracnému) účtu na fejsbůku.Usoudil jsem, že nemám nijak zapotřebí, aby mi na mejlovou adresu chodily v angličtině zprávy z Montány či Nového Zélandu nebo nějaké nesmysly od naprosto cizích lidí, tvářících se jako moji přátelé; že nikomu není nic po tom, co se mi honí v hlavě; že nevidím důvod s někým sdílet své fotoalbum a naopak nejsem naprosto zvědavý na něčí cizí. A navíc jsem introvert, i když to obratně maskuji – důvodů k setrvání na této, dnes tak oblíbené součásti netu, mám prostě pramálo – proto ten exodus. A opravdu netuším, co na FS řadu lidí tak fascinuje. Je to snad voyer a exhibicionista současně v nás ? Kdo ví.

Stoprocentně souhlasím. Své přátele se hýčkám a nějaké, kteří se mi vnucují jako přátelé mých přátel o ty nestojím. Věřím, že někomu to vyhovuje, ale já se tak nerada dělím o své soukromí, takže FS ne!!!!.

Jo přátelé, také mi dnešní slunečný den vlil do žil naprosto neopodstatněný optimizmus. Ještě že chodím do práce, ta mě z pocitu štěstí, pohody a elánu spolehlivě vyvede a vrátí mě zpět do reálu.
Posedlost facebookem mě také minula a těžko syste mě v tomto prostoru hledali, ale tuším, co tam některé lidi zahání. Těžko se člověk smiřuje se skutečností, že po něm v zásadě ani pes neštěkne, že je všem ukradený a je naprosto bezvýznamný.

Úvodem – jsem rád, že se objevily spřízněné duše, pokud jde o FB, už jsem začínal mít pocit, že jsem něco podivného (něco jako dvouhlavé tele) – když jsem své názory na něj prezentoval v jiném čase a na jiných místech, bylo mi přečasto naznačeno, že jsem nejspíš divný, ne-li blbý….
Abych se ale vrátil k dalším diskusím, které tady běžely. Zaujalo mne „Kde nakupujete knihy“. To je přece ptákovina, to je závislé na tom, kde bydlím – logicky tam, kde to mám nejblíže a kde je slušný výběr, pokud nepreferuji nákupy na netu ať v e-šopech, nebo aukcích.
Zajímavější by podle mne bylo, jak nakupujete – kriteria výběru. Když jsem začínal budovat svou knihovnu, byla situace poměrně jednoduchá. Vycházely týdně noviny Nové knihy obsahující seznam knih, které budou ve čtvrtek na pultech (často pod pulty) knihkupectví. Ty jsem rozstříhal a rozdělil na čtyři hromádky : knihy, které koupím, knihy které přečtu (v knihovně), knihy na které se podívám (v krámě) a odpad. Mimo to jsem měl seznam knih, které jsem četl a zaujaly mne tak, že se projevil záchvat vlastnického pudu – ty jsem honil po antikvariátech. V různých obdobích jsem pochopitelně preferoval různé žánry a hlavně autory – nepřerostlo to ale do fáze, že bych od nich musel mít každou řádku. Nicméně mi to nebránilo, abych za knihy utrácel prakticky stejně jako za kořalku a cigára. Obecně řečeno, neřídil jsem se žádnými doporučeními, ale jen a pouze vlastními pocity, získanými četbou, řídě se již v těch dávných dobách svým mottem.

A jedno čtyřverší na závěr :
Z těch, kdo prošli dlouhou cestou svět,
nepřišel nikdo o tom povědět.
Dej pozor, abys v krčmě světa na rozcestí
nic nezapomněl: nevrátíš se nikdy zpět. –0--

Když se tady otevřelo téma FB, trošku odbočím, mohl by mi někdo poradit, kde jsem se tam vzala já, když jsem se nikdy neregistrovala a ani nevím, jak se na tento podivný "můj" účet dostat? Projevuje se to tím, že mi chodí maily s upozorněním na nové zprávy apod. Navíc je ta registrace na variantu mého jména, kterou s oblibou užívají někteří moji příbuzní a známí a která je mi dost protivná.
Řekla bych, že S-reader to vystihl, člověk si tam asi buduje pocit významnosti, působí to, že o něj jeví zájem hodně lidí a mnozí nemůžou spát, když neshlédnou fotky a nepřečtou si, co je v jeho kuchyni nového.
Čeká mě teď víc cestování, takže i více čtení, a na to se už těším.

Dell – je jasné, že účet pod tvým jménem si může na FB založit kdejaký mamlas mající tvůj mobil nebo majlovou adresu (a znalost hesla!!!). Nerad někomu radím, mám ale pocit, že ti tak trochu dlužím za tvou podporu a proto :
Okamžitě si pro jistotu změn heslo k e-mailové adrese – je tady možnost, že je někdo zná a dostane se ti tak do pošty,
vlez na FB na stránku http://www.facebook.com/help/?page=174 a tam najdi postup změny hesla k FS účtu, které rovněž okamžitě změň,
následně pak ten účet zruš – po 14 dnech to celé smažou.
Možná o nic nejde – na druhou stranu si ale umím představit reálnou možnost tě pěkně poškodit, ať už od publikování nějakých naprosto debilních názorů až po vystavování hanbatých fotek. Rozhodně tomu ale zatni tipec, nestojí to za žádné riziko. Na tom linku, co ti tady posílám, je ostatně popsána řada různých možnosti případné obrany, tak si vyber co ti bude vyhovovat. Osobně bych se ale snažil dostat k obsahu toho „svého FB účtu“, abych věděl, co tam je a rozhodně bych jej zlikvidoval.
Ať se ti daří.